Tour (Muke)

23.

Michael

Asi vás budou zajímat mé pocity, jestli jsem něco vnímal a jaké to bylo, když jsem se probudil. Když mě postřelili a já upadl do bezvědomí, bylo to něco jako když usínáte. Potom nastalo to prázdno. Vůbec jsem nevnímal čas, v podstatě jsem ani necítil své tělo, jako bych byl duch nebo tak něco. Občas jsem zaslechl nějaký hlas. Myslím, že to byl Luke, ale nejsem si jistý. Všechno bylo takové rozmazané a ty hlasy většinou trvaly jen zlomek vteřiny.

Ten den, kdy jsem se probudil, jsem všechno slyšel mnohem zřetelněji. Nejprve ten rozmazaný hlas, ale trval déle. Potom jsem poznal, že ten hlas patří Lukovi a nakonec jsem dokázal i rozpoznávat jednotlivá slova. Když na mou ruku dopadla jeho slza, cítil jsem to. Zase jsem cítil své tělo a dokázal jsem se pohnout. Potom jsem nabral vědomí.

Ten den byl skvělý. Byl jsem s lidmi, které mám rád, možná jen moji rodiče tam chyběli. Sakra, na ně jsem úplně zapomněl. Co s nimi vůbec je? Musím se Luka zeptat, doufám že on to ví.

Bylo právě něco kolem poledne a mě probudilo slunce, které mi svítilo do očí i skrz žaluzie. Pomalu jsem se posadil a promnul si oči. Do obličeje mi spadlo pár pramenů vlasů a já si všiml jejich už hodně vybledlé barvy. Hned jak mě pustí, barvu si změním. Napadla mě buď úplně černá nebo naopak hodně světlá blond. 

Zatímco jsem přemýšlel o barvě svých vlasů, vešla do pokoje sestra. Popřála mi dobré ráno (paradoxně už bylo odpoledne, ale my spáči to vnímáme trošku jinak) a roztáhla žaluzie. Do pokoje se vhrnulo hrozně moc světla, které mě zaštípalo v očích. Cítil jsem se jako upír. Sestra z chodby dovezla vozík s jídlem. Tyhle nemocniční šlichty... Fuj!

Dojedl jsem to, co mělo vypadat jako brambory s dušenou mrkví a přemýšlel jsem, kdy asi přijde Luke. Přišel asi za půl hodiny, ale mě to přišlo jako rok. Nehorázně jsem se tu nudil, už jsem spočítal všechny záhyby na své peřině a pojmenoval pavouka v rohu pokoje. Dal jsem mu jméno Robert, přišlo mi to docela vtipné a zároveň je to i Lukovo druhé jméno.

Konečně dorazil a už ve dveřích se na mě sladce usmál. Teprve teď jsem si všiml, jak se za ten necelý měsíc změnil. Vlasy už neměl vyčesané nahoru, ale volně mu padaly na čelo a vypadaly tak o trochu hnědší. Nechal si narůst jemné strniště, což mi přišlo nehorázně sexy a poslední změna.... Co?! Ne Luku, to ne, ten piercing si dáš zpátky!

Došel k mé posteli, naklonil se nade mě a věnoval mi jeden z těch dokonalých polibků.

"Chyběls mi" řekl jsem mu a prohrábl jsem mu ty spadlé nahnědlé, ale stále dokonalé vlasy.

"Ty mně taky. Promiň, že jsem se zdržel, ale hledal jsem tvojí nabíječku. Přines jsem ti mobil, aby ses tu tolik nenudil a abychom si mohli psát, když tu nebudu."

"Díky Lukey, ty fakt myslíš na všechno."

Luke vyndal z kapsy můj mobil a smotanou nabíječku a hned ho píchnul do zásuvky. (Ten mobil samozřejmě :D) Potom si přitáhnul židli, která byla v rohu pokoje někde poblíž Roberta a sednul si vedle mě.

"Luku, co se stalo s mýma rodičema?" začal jsem vážně a očividně jsem ho zaskočil.

Luke

Měl jsem úplně bezvadnou náladu, dokud se mě nezeptal na tohle. Co mu mám sakra říct? Ano, samozřejmě mu řeknu pravdu, ale jak? Chytil jsem ho za ruku a zpříma se mu zadíval do očí, podle vážnosti v mém pohledu očividně tušil.

"Mikey, oni..."

"Ne!" řekl napůl šeptem a oči se mu zalily slzami. "Jak....?" vzlyknul.

"Tvého tátu zastřelil na místě a tvoje máma, ta umřela ještě ten večer tady v nemocnici. Nezachránili jí. Je mi to strašně líto Mikey."

Michael si přitáhnul kolena k bradě a takhle schoulený v klubku brečel. Sednul jsem si na kraj jeho postele a objal ho. Chtělo se mi brečet taky, ale teď musím být já ten silný. Musím být Michaelovi oporou stejně jako byl dřív on mně.

Dny plynuly a Michael se přes to pomalu přenášel. Smiřoval se s tím a čím dál častěji se smál. Pomáhali jsme mu jak jen to šlo, snažili jsme se ho rozptýlit, aby na to nemyslel a každý den jsme za ním chodili. Někdy s námi šla i Calumova holka Tess, se kterou jsme si všichni začínali dost rozumět. Co se týče nás jako kapely, zase se o nás začalo mluvit a hned jak Mikeyho propustí, budeme se naplno věnovat kapele a dokonce se i chystáme vrátit se na tour. Ještě nás toho čeká opravdu hodně.