Tour (Muke)

29.

Tess

Ten den jsem zůstala jen o rohlících a černém čaji. Zvracela jsem jen ráno a byla jsem přesvědčená, že jsem potřebovala jen vyklopit tu rybu. Všechno mi připadalo fajn a necítila jsem žádný stres. Tedy aspoň dokud nenastal další den.

Rozezvonil se mi budík a já poslepu jedním tahem prstu přejela po displeji, abych ho umlčela. Cítila jsem se příšerně unavená. Vyhrabala jsem se z teplé postele povlečené do levandulové barvy a odpotácela se do kuchyně. Málem jsem přitom nabourala do několika zdí. Kafe. Potřebuju kafe.

Zapnula jsem rychlovarnou konvici, dala si do svého oblíbeného hrnku (toho, co jsem dostala od Cala, byla na něm naše společná fotka) dvě lžičky kávy a čekala. Najednou mi začal zvonit mobil. Byl to Calum. Chtěla jsem to zvednout, ale ve chvíli, kdy jsem natáhla ruku po mobilu, mě chytla křeč do žaludku a já bez přemýšlení letěla obejmout záchodovou mísu. Teď jsem opravdu pochybovala o tom, že za to může jakékoli jídlo.

Mobil dozvonil právě když jsem splachovala. Pořádně jsem si opláchla obličej a vyčistila zuby, než jsem konečně z úst dostala tu nahořklou pachuť. Zalila jsem si kafe a zavolala Calovi zpátky. Zvednul to hned při prvním zazvonění.

"Ahoj Zlato." řekl horlivě. Asi jsem ho polekala, tohle bylo poprvé, co jsem mu nezvedla hovor.

"Ahoj Cale. Promiň, byla jsem ve sprše." snažila jsem se znít klidně. Nebudu mu říkat, že jsem zase zvracela. Ne teď. Ještě není nic jisté a já ho nechci zbytečně plašit, než budu mít ve všem jasno.

"Aha. Tak to jo." slyšela jsem, jak se usmál. "A už je ti líp?"

"Jo, už jsem v pohodě. Dneska jdu do školy."

"Dobře zlato. Tak až se vrátíš, zavolej. Chci si popovídat."

"Jasně Cale, tak pa."

"Pa Tessie."

Ve škole jsem vůbec nedávala pozor, takže mi teď bude chybět hodně důležitých zápisků, ale já mám teď mnohem větší problém. Cestou domů jsem se stavila v lékárně a koupila si domácí jednorázový těhotenský test.
Sedla jsem si na záchod, ruku s těhotenským testem pod sebe. Nešlo to. Samou nervozitou jsem ze sebe nedokázala nic dostat. Po patnácti minutách jsem ho odložila na umyvadlo a v kuchyni jsem vypila půl litru vody naráz. Zavolala jsem Calovi a vymluvila se, že si s ním teď nemůžu povídat, protože jdu na nákup.

Za asi dvacet minut jsem konečně pocítila potřebu jít na záchod.
Zavřela jsem oči a zvedla test. Tři, dva, jedna... 

Otevřela jsem oči a... Dvě čárky! Upustila jsem test na zem a oči se mi naplnily slzami. Jak je to možné? Brala jsem antikoncepci tak co jsem udělala špatně?
Domácí test ale nemusí být vždycky pravdivý. Nasedla jsem do svého menšího auta a rozhodla se jet radši ještě na prohlídku ke gynekoložce.

V čekárně bylo prázdno a tak mě přijala téměř hned.

"Gratuluji slečno, jste těhotná." usmála se na mě po krátké prohlídce. Co jsem čekala? Že test vždycky lže? Mohla jsem to tušit.

"Ale- ale jak se to mohlo stát? Brala jsem antikoncepci."

"Ani antikoncepce není stoprocentní ochrana před otěhotněním. Navíc jí existuje více druhů a vy jste nejspíš zvolila ten, který vám úplně nepůsobí. Pokud ovšem dítě nechcete, můžete podstoupit interrupci."

"Já... Já ještě vůbec nevím. Musím to probrat s otcem a..." zasekla jsem se. Jak to mám vůbec Calovi říct?

"Dobrá, tak si to rozmyslete. Potrat je možno podstoupit v prvních třech měsících. Za dva týdny přijďte na prohlídku a řeknete mi, jak jste se rozhodla."

Dva tejdny. Zasraný dva tejdny na to, abych to Calovi řekla. Ale jak? Po telefonu? Asi nebudu mít na výběr. Hrozně se bojím jeho reakce. Čím dál víc jsem rozhodnutá pro potrat. Sedím doma a brečím. Kolik je? Půl desáté večer. Takže u kluků je půl sedmé. Calum se včera zmiňoval o tom, že mají koncert už odpoledne, takže by měl mít čas.
Zapla jsem Skype a k mému štěstí byl zrovna aktivní. Zhluboka jsem se nadechla a vydechla. Chci to vážně udělat? Buď teď, nebo nikdy.

"Ahoj zlato." usmíval se na mě do počítače. Jak ráda bych se usmívala taky.

"Ahoj Cale."

"Stalo se něco? Mluvíš trochu sklesle. Je všechno v pohodě?"

"No, něco ti potřebuju povědět. Je to fakt důležitý."

"Poslouchám."

"No, jak mi bylo špatně tak..."
Vyndala jsem si z kabelky ten pozitivní test a zakryla ho rukou, aby nebyl vidět. Potom jsem ruku zvedla před kameru.

"Co máš v ruce?" ptal se.

"Jsi připravenej?"

"Samozřejmě, na cokoliv."

"Tak fajn..."
Vydechla jsem a odkryla jsem ruku.

Za případné chyby se omlouvám, psala jsem to na mobilu ve škole, protože už jsem to nemohla vydržet domů.

Jinak kdo by se divil, že jsem si změnila profilovku a jméno, tak proto, že se můj příběh snaží najít pár spolužáků.

See ya soon 😉