9.

646 34 1
                                    

Michael

Dnes po obědě nasedáme do tourbusu, ve kterém budeme muset strávit asi týden. Absolutně vůbec netuším, jak to budeme s Lukem zvládat. Proč to musí být tak těžké? Třeba by ani nemuselo, kdybychom to řekli klukům, ale jak by to nesli? Myslím, že by je moc nepotěšilo zjištění, že spolu s Lukem chodíme. Možná by to i zapříčinilo rozpad kapely, nemůžeme nic takového riskovat. Hrozně se bojím, ale nesmím to dát před Lukem najevo, musíme to nějak zvládnout.

Vteřiny ubíhaly dál a já chtěl zastavit čas. Prostě tu ležet vedle spícího Luka a nemuset se strachovat, co bude. Dnes jsem se vzbudil dlouho předtím, než nám zazvonil budík. Nevylezl jsem z postele, protože jsem si chtěl co nejdéle užít ten pocit spaní vedle něj. Roztomile mi objímal ruku a nohu měl hozenou přes tu mou. Byl nádherný. Pozoroval jsem ho asi hodinu, než mu začal zvonit budík.

Protáhnul se, zamručel a když si všiml, že jsem vzhůru, usmál se na mě. Miluju jeho úsměv. Potom sáhnul na noční stolek a budík na svém mobilu vypnul.

"Dobré ráno." usmál jsem se na něj. Odpověděl mi stejnou větou a úsměv mi opětoval. Odhrnul mi pramínek mých modrých vlasů z očí, do kterých se mi upřeně podíval a spojil naše rty. Potom jsme udělali ranní hygienu a oblékli se. Chtěl jsem k němu jít a políbit ho, jenže do pokoje vtrhnul Ashton s Calumem. Proč jsou sakra vzhůru tak brzo?!

"Hej vy dva! Jdeme na snídani." vletěl do pokoje Calum. Tak jsme šli. Koupili jsme si borůvkový koláč a sedli si k jednomu ze stolů.

"Teď tejden v tourbusu." protáhnul obličej Ashton. koukám, že nikdo z nás z toho neni nějak moc odvařenej. 

"Hmm, ale potom prej jedem do nějakýho dobrýho hotelu." řekl Luke.

"Vážně? to se ke mně nedoneslo." divil jsem se. Já myslel, že víme všichni o všem, tak prej asi ne. I Ashton a Calum se na něj se zájmem podívali. Takže nejsem jedinej, kdo o tom neví.

"Jo, já vám to asi zapomněl říct. Říkal mi to manažer, když mi volal. Je to asi čtyřhvězdičkovej hotel, se divim, že si ho neplatíme sami. A prej má pro nás ještě nějaký překvapení, ale to nevim co je." objasnil nám situaci Luke.

"No tak to bych nečekal." řekl Ashton s plnou pusou koláče. "Čím jsme si to zasloužili?"

"No to by mě taky zajímalo." odpověděl mu Luke a potom už jsme si nepovídali. Jenom jsme jedli.

Šli jsme si do svých pokojů dobalit poslední věci. Je mi jasné, že jsme si všichni vyndali z kufru asi jenom kartáček na zuby, takže tu kluci budou za chviličku. Využil jsem situace a políbil Luka. Tenhle polibek byl dlouhý a oba jsme si ho užívali, protože nevíme, na jak dlouhou dobu může být náš poslední. Slyšeli jsme na chodbě kroky blížící se k našemu pokoji, tak jsme se rychle odtáhli a šli si zabalit.

Je to tak složité. Vidím své nejlepší přátele jako hrozbu a přesto jsem rád za každou chvilku s nimi. Nedokážu se rozhodnout, jestli dávám přednost přátelství s ostatními členy mé kapely, nebo vztahu s Lukem. Kdybych dával přednost lásce, tak bych se na všechno vykašlal a šel s pravdou ven a kdybych dával přednost přátelství, tak si s Lukem ani nikdy nic nezačnu. Pro mě jsou ale hrozně cenné obě věci a nechci ani jednu z nich ztratit. 

Je to tady. Tohle plechové vozidlo, do kterého zanedlouho nastoupíme, mi teď přijde jako vězení. Kdyby byl náš tourbus jen o maličko větší a bylo v něm víc možností, kam se s Lukem nenápadně schovat, ale takhle to nejde. Ale v podstatě ještě můžu doufat, že nějak nenápadně zařídím, abych byl na rozkládacím lůžku spolu s Lukem.

Vyšli jsme před hotel, ale neviděli jsme náš starý tourbus, stálo tu něco jiného. Bylo to podobné našemu tourbusu, ale o dost větší. To nemůže být pro nás. Nejdřív nám zamluví čtyřhvězdičkový hotel, a teď ještě tohle? Hele nemám já kouzelnou vílu, nebo tak něco? Před chvílí jsem si stěžoval, že je náš tourbus moc malý a ono tohle? 

"Čau kluci." pozdravil nás Gus, který právě vystoupil. Pozdrav jsme mu opětovali a dál zasněně koukali na to, co se právě nacházelo před námi.

"Tím budeme cestovat?" zeptal se Ashton.

"Jo, líbí?" řekl mu Gus a opřel se loktem o to zjevení."

"To se může někomu nelíbit?" odpověděl mu Ashton.

"To jste ho ještě neviděli zevnitř, tak šup, šup!" hnal nás dovnitř.

Vešli jsme dovnitř, Gus za námi zavřel dveře a šel si sednout dopředu na místo řidiče. Hned se rozjel. Bylo to tu velké. Kuchyň s obří ledničkou a stolem, ke kterému se vejde asi šest lidí. Obývací pokoj s gaučem a velkou televizí, byl tu dokonce i Playstation. Dál tu byla koupelna, podobná jako ta v minulém tourbusu, sprchový kout a záchod, ale mnohem útulnější. A jako poslední jsme objevili ložnici. Byly tu takové jakoby 'palandy'. Nevím, jak to přesně popsat. Na každé straně pokoje dvě lůžka nad sebou. Hned jsem si zabral tu horní. Calum si zabral tu druhou horní a potom se teprve do ložnice dohrabali Luke s Ashem. Luke si lehnul pode mě a Ashton pod Cala. Nejlepší na tom bylo, že byly pokoje oddělené dveřmi, takže další body pro mě a Luka.



Tour (Muke)Kde žijí příběhy. Začni objevovat