Tour (Muke)

12.

Luke

Následující den jsme šli na stage. Už jsme se chystali začít hrát, když najednou Calum zvednul ruku na znamení toho, že máme zastavit. Potom se podíval do davu.

"Víte, je tu něco, co byste asi měli vědět." na tváři měl úšklebek "Michael a Luke..." s tím nepříjemným úšklebkem nás dva přejel pohledem a pak se obrátil zpět na dav, který ani nedutal "...spolu chodí."

Ne! to přece nemohl udělat! S Mikeym jsme se na sebe vystrašeně podívali a čekali jsme na reakci fanynek. Asi dvě vteřiny bylo ticho, jen slabý šum šeptání. Potom na nás začaly křičet. Doslova řvaly a ty, které měly transparenty je začaly trhat a muchlat. Jedna holka měla velký kus papíru s červeno modrým nápisem 'Miluju tě Luku' a právě tenhle papír mě v podobě zmuchlané koule trefil do hlavy. Chtělo se mi brečet. Když už nikdo neměl papíry, tak si sundali batohy a kabelky, ze kterých vyndavaly přebytečný obsah a házely ho po nás. Jen tak tak jsem uhnul před plechovou lahvičkou deodorantu, který mi prolétl kolem nosu. Všichni jsme se odebrali a rychle utekli ze stage.

"Skvěle Luku, tohle jsi kvalitně posral." řekl mi naštvaně Ashton a společně s Calumem opustili budovu zadním vchodem.

Chtěl jsem jít za Michaelem, chtěl jsem ho obejmout, ale on ode mně poodešel a s kamenným výrazem mi řekl "Je to tvoje chyba!"

Oči se mi zalily slzami. Vyběhl jsem nejbližším východem ven a v hlavě mi stále dokola hrál Michaelův hlas 'Je to tvoje chyba, je to tvoje chyba...' doběhl jsem k nějakému mostu. Byl vysoký, hodně vysoký a pod ním byl jen tvrdý beton. Vyšplhal jsem na zápraží a kouknul jsem se dolů. Na mostě stál dav křičících 'bývalých fanynek' a v čele toho davu byl Calum a Ashton.

"Na co čekáš?" volal Ashton

"Skoč!" křičel na mě Calum.

Naposledy jsem se podíval na své bývalé nejlepší kamarády a potom jsem udělal krok vpřed a padal vstříc smrti. Zamlžil se mi pohled a v hlavě mi extrémně nahlas zařval Michaelův hlas 'JE TO TVOJE CHYBA!' Byl jsem už skoro dole a najednou na tom betonu pode mnou stál Michael. Nevím proč, ale začal sem sebou cloumat.

"Luku, hej Lukey." volal na mně zespoda Michael.

"Je to moje chyba." odpověděl jsem mu a dopadl jsem.

Prudce jsem otevřel oči. Mikey mnou jemně cloumal a přitom potichu říkal moje jméno. Byl to jenom sen, díkybohu. Okamžitě jsem ho sevřel do pevného objetí a pomalu jsem se uklidňoval, stále se slzami v očích.

"Měl jsi zlý sen." řekl Mikey, ano, to sám vím, ale stejně jsem zase rád uslyšel jeho uklidňující hlas, ve kterém byla láska. "Ze spaní jsi brečel a říkal jsi, že je to tvoje chyba."

Při těchto slovech jsem si znovu vzpomněl na své pocity v tom snu a z očí se mi spustily nové proudy slz. Ještě pevněji jsem ho objal a on se mnou konejšivě houpal ze strany na stranu.

"Jsem tady s tebou, neboj se." řekl, odtáhnul se ode mě a prstem mi zvednul bradu. Podíval se mi do očí a já se musel usmát. On je tak hodný. Přitiskl jsem se mu na rty a on se usmál do polibku. Zřejmě byl taky tolik spokojený, že je tu se mnou.

Utřel jsem si poslední slzy a podíval se na mobil. Bylo čtvrt na sedm. Normálně bych si lehnul a spal dál, ale po tomhle snu už rozhodně neusnu. Podíval jsem se po pokoji. Až teď jsem si uvědomil, že tu kluci nejsou, doufám, že jsem je nevzbudil stejně jako Mikeyho.

Ruku v ruce jsme došli do kuchyně, kde u stolu seděl Calum s rukama založenýma pod bradou a Ashton s obříma kruhama pod očima.

"Čau kluci, hele, sedněte si, musíme něco probrat." řekl s Celkem vážnou tváří Calum a já se lekl, co má na mysli. 'Je to tvoje chyba' problesklo mi hlavou a já prudce zamrkal, abych ten hlas vytěsnil.

Posadili jsme se ke stolu a Ashton začal: "Asi vám došlo, že jde o vás." podíval jsem se na Mikeyho a nasucho jsem polkl. "Nechceme vás rozdělit, ale zároveň nechceme, aby to pokračovalo jako včera, snad mě chápete." pokračoval Ashton.

"Chápeme, nikomu se včerejšek nelíbil, ale co chcete jako udělat?" zeptal jsem se a pohledem jsem přeblikával z Ashtona na Caluma.

"Na to se tu právě snažíme přijít, ale jak by jste k tomu přistupovali vy, kdyby jsme spolu s Ashtonem začali chodit?" zeptal se Calum a bylo poznat, že to neříká ani trošku s humorem.

"To si nedokážu představit. Nejsem si jistej."

"A čim si jste jistý?" zeptal se Calum.

"Že nechceme, aby se rozpadla kapela a rozhodně nechceme, aby jsme se přestali přátelit. No tak, copak to nemůžeme mít jako dřív?" řekl mu na to Michael, myslím, že konečně tou konverzací někam hnul.

"Ale vy už to nemáte jako dřív..." zkonstatoval Ashton a já se zarazil. On má pravdu. Všechny tyhle nepohody v kapele jsou naše chyba, moje chyba. Znovu jsem se užíral svým snem. Proboha byl to jen sen, to se k tomu nedokážu postavit normálně a vyřešit to?

"Omlouvám se." řekl jsem. Ostatní si vyměnili tázavé pohledy a Calum už se chystal něco říct, ale já jsem pokračoval. "Omlouvám se vám dvěma, že ničím kapelu tím, že jsem poprvé v životě opravdu šťastně zamilovaný a doufám, že nejenom já." upřel jsem pohled na Michaela a ten přikývnul.

Calum

Na tom, co teď řekl, opravdu něco bude. Pamatuju si, že když naše kapela existovala teprve pár měsíců, tak jsem měl přítelkyni. Hodně jsem jí miloval, ale klukům nesedla. Já se na ně vykašlal a byl jsem s ní, ale když jsem pak přišel zpátky za nima, dolehlo to na mě a já se začal omlouvat podobně jako teď Luke. Tenkrát to skončilo hromadným objetím a naše přátelství se ještě upevnilo. Luke se ale nemá za co omlouvat.

Ostatní si pravděpodobně vzpomněli úplně na to samé, protože jsme se zvedli a stejně jako tenkrát jsme skončili v hromadném objetí.

"Promiňte mi to, neměl jsem vás odsuzovat, teď už bude všechno v pořádku." řekl jsem. Dobře, možná už je těch omluv pro dnešek dost, ale já to ze sebe musel dostat.