Tour (Muke)

16.

Michael

Bál jsem se, co přijde, až přistaneme. Nejradši bych tu seděl s Lukem napořád, ale i to skončilo. Pomalu jsme vyšli z letadla a vydali se před letiště. Ashton a Calum pojedou domů taxíkem a nás odveze Lukova máma, můj dům je totiž po cestě k nim.

Opustili jsme areál letiště a hned jsme uviděli auto Lukovy mamky. Dali jsme si do kufru kufry (ok :D) a sedli si, Luke dopředu a já za jeho mámu.

"Ahoj Liz." pozdravil jsem a usmál se na ní, mám jí hrozně rád, je ke všem milá.

"Ahoj mami." řekl Luke a pokusil se jí obejmout, ale jelikož byla připoutaná, moc se to nepovedlo. Jenom nám pozdrav opětovala a jela. Celou cestu nikdo nemluvil, nebylo to příjemné, ale možná lepší, než kdyby se na něco ptala. Přece jen jsme z důvodu jménem 'já a Luke' museli zrušit celou naši tour, a to teprve začala. Taky jsem si jistý, že viděla tu fotku, a i kdyby ne, stejně by se to dozvěděla.

Zastavila před naším domem a já si vzal kufr.

"Tak ahoj Liz, ahoj-" zaseknul jsem se. Chtěl jsem říct zlatíčko, nebo tak něco, ale byla tu Lukova máma. "ahoj Luku." dokončil jsem větu a za chvíli už jsem mával odjíždějícímu autu. Šel jsem k vchodovým dveřím a vzal za kliku. Bylo zamčeno, nečekal jsem to. Zalovil jsem v kufru a našel klíče.

"Je někdo doma?" zavolal jsem naskrz prázdnou chodbou. Odpovědi jsem se nedočkal. Podíval jsem se na věšáček v předsíni, kam si dáváme klíče. Ty od auta tu nebyly. Počkat, co je dneska za den? Středa, čtvrtek..... Jo aha, sobota. Najednou mi to došlo jsou přece u tety. Pamatuju si, že se mě máma ptala, jestli nemůžeme odjet na tour později, protože máme jet k tetě. Bydlí od nás asi 200 kilometrů daleko, a proto se s ní vídáme tak jednou za rok. Jedeme tam vždycky na víkend a letos jeli beze mě. Naši nevědí, že jsem doma, vrátí se někdy zítra večer. To znamená, že mám na den celý dům pro sebe, možná bychom mohli s Lukem udělat další krok...... Při tomhle pomyšlení mě začalo lechtat v břiše, co se to děje? Panic už dávno nejsem a nikdy jsem z takovéhle myšlenky motýlky v břiše neměl. Jo, ale to bylo s holkama, pokud vím, tak Luke holka není. Doufám.

Šel jsem nahoru a oblečení z kufru naházel do pračky. Potom jsem tam nalil aviváž a nasypal prášek, nakonec jsem začal mačkat náhodná tlačítka na pračce a doufal, že to dělám správně. Ještě nikdy jsem nepral. Nemělo by na tom být nic těžkého, ale jak se znám, tak je tu dost vysoká pravděpodobnost, že to prádlo... co já vím, klidně shoří.

Zatímco pračka vypadala, že dělá co má, namazal jsem si chleba a chtěl jsem napsat Lukovi, jestli by k nám nepřišel, ale on mi najednou začal volat.

Luke

Dojeli jsme domů a já si dal kufr k sobě do pokoje, vybalování nechám na potom. Šel jsem do kuchyně se záměrem vyžrat celou ledničku, protože jsme cestou nic nejedli. K mému překvapení seděl u stolu táta a Jack s Benem, pozdravil jsem se s nimi a do kuchyně vešla máma.

"Lukey, řekni prosím Michaelovi, aby se zastavil, musíme něco probrat." řekla máma a mně se stáhlo v krku. Rázem mě chuť k jídlu přešla a já vytáhnul z kapsy mobil a kousek poodešel. Najel jsem na jeho kontakt a volal jsem. Zvedl mi to hned, což je u něj neobvyklé.

"Ahoj sweetie, copak potřebuješ?" začal příjemně naladěným tónem a já se trošku uvolnil.

"Ahoj, Mikey, můžeš k nám přijít?"