Tour (Muke)

19.

Luke

Když jsme našli Caluma, začal jsem teprve pořádně přemýšlet i o ostatních věcech. Teprve teď jsem si začal pořádně uvědomovat, že jsem se s Michaelem poprvé vyspal. A já si to nepamatuju. V podstatě to bylo moje poprvé, co se týče sexu s klukem a já si to prostě nepamatuju. Udělalo se mi z toho na nic, musím si s Michaelem o tom promluvit.

Bylo pozdní odpoledne. Právě jsme byli u nás doma a Mikey seděl na mé posteli a koukal do mobilu, zatímco já stál u otevřené skříně a vybíral nějaké oblečení, které mu půjčím, jelikož on má všechno doma u rodičů. Už jsem se chystal začít mluvit o tom, co jsme spolu dělali, ale on začal mluvit dřív.

"Lukey, nemusíš mi půjčovat oblečení, já si zajdu pro to svoje." jakmile to řekl, mé myšlenky začaly směřovat úplně jinam. 

"Počkej a co když tě uviděj vaši?"

"Neboj, mám to naplánovaný na večer, to naši většinou seděj dole v obýváku a sledujou televizi. Já to vezmu zezadu a vyšplhám nahoru do svýho okna, z obejváku na mě neuviděj, nic se nemůže stát."

"A nemám jít radši s tebou?"

"Víš jak se tvářili minule, když tě viděli. Kdyby mě náhodou viděli, tak nechci, abys tam byl a znova na tebe řvali, ale neboj, hned jak odtamtud vypadnu, napíšu ti." trošku jsem se uklidnil, přece jen jsou to pořád jeho rodiče, nemůže se mu stát nic tak hrozného.

Po večeři, když už se stmívalo, jsme se s Mikeym před jeho odchodem naposledy políbili a pak vyšel ze dveří. Miluju ho, miluju ho tak strašně moc! doufám, že se mu nic nestane, i když vím, že to je kravina. Ještě chvíli jsem sledoval tu modrou hlavu, než mi zmizel z dohledu. (No dobře, možná jsem nesledoval jenom hlavu....)

Michael

Šel jsem k místu, které bych dřív nazval domovem, rodiče se mi však znechutili natolik, že slovo 'domov' je minulost. Tedy alespoň do té doby, než si našetřím na vlastní byt, kam se s Lukem nastěhujeme. Cesta mi rychle utekla, když jsem si představoval společný život s ním. Kdybych měl víc času, vymyslel bych i přesně jaký nábytek budeme mít, jenže se přede mnou právě vyrýsovala ta známá ulice, která pro mne ještě donedávna byla jedním z nejoblíbenějších míst.

Už z dálky jsem viděl, jak předními okny vykukuje do ulice světlo z obýváku, tak jsem obešel první dům v ulici a pokračoval po úzké vybetonované cestě, která vedla za zahradami domů. Tato ulička nebyla ani osvětlená, nikdy jsem nepřišel na to, k čemu tu vůbec je, ale teď mi přišla vhod.

Přeskočil jsem nízký plot a zavěsil se na parapet, po kterém jsem vyšplhal až ke svému oknu. Bylo vyklápěcí a když jsem byl ve svém pokoji naposledy, jen jsem ho zabouchl, ale kličkou jsem neotočil, tudíž mi stačilo do něj malinko strčit a ono se otevřelo. Prolezl jsem dovnitř a rozhlédl se, nic se tu nezměnilo, naši tu očividně ani nebyli. Bylo už hodně šero, ale nerozsvítil jsem, mohli by si všimnout. Zpod postele jsem vytáhnul cestovní tašku a otevřel jsem skříň. Nevybíral jsem si, co si vezmu, prostě jsem to všechno rychle namačkal do tašky a nakonec jí zapnul. Všechno šlo přesně podle plánu. S taškou bych dolů neslezl, tak jsem ji shodil na zem a jelikož byla plná oblečení, nebylo to skoro slyšet, v obýváku to nemohli slyšet vůbec přes hlas televize.

Už jsem se chystal vylézt taky, když jsem uslyšel něco, co mi televizi nepřipomínalo. Slyšel jsem zřetelný mužský hlas, který nepatřil nikomu, koho znám.

"Teď mi dej ty peníze, vim, že je tu máš!" no do prdele, kdo to sakra je?!

"Dělej, přines je, nebo je po ní!" 

Potichoučku jsem se vyplížil na chodbu a nakouknul pod schodiště, kudy jde vidět do obýváku. Byl tam nějaký chlap s pistolí v ruce a mířil na mojí mámu, zatímco táta stál naproti němu a vypadal dost vyděšeně. No kurva, tohle je zlý! Zaplul jsem za roh a potichu zavolal policii, prý tu budou do pěti minut, doufám, že to stačí.

"Já to kurva myslim vážně!" řval ten chlap na tátu a mámě začaly téct slzy.

"Ale já tu žádný peníze nemám." řekl táta a mně došlo, že tím myslí ty peníze, které mi dali, než jsme odjeli na tour. Ale já je mám u sebe, vlastně u Luka, nechal jsem si tam všechno.

"No tak to máš smůlu." řekl ten chlap a chystal se zmáčknout spoušť, ale já zakročil. Možná jsme se pohádali, ale jsou to moji rodiče a já ho nenechám je zabít. Stačilo ho chvilku zdržet, než dorazí policie.

"Když je řeč o těch penězích..." přiběhl jsem do obýváku s těmito slovy a on zbraň namířil na mě, ale mámu pořád držel pod krkem a vypadala, že jí dochází kyslík.

"Co tady děláš, máš bejt u svýho teplýho kamaráda." řekl mi s klidem v obličeji a já zaťal pěsti. Jestli se hodlá navážet do Luka....

"Ale jsem tady." řekl jsem další zbytečnou větu, která mi poskytla vteřiny navíc.

"Kde jsou ty peníze?" artikuloval svým chraptivým hlasem a mamka na mě vyvalila oči, já jí na odpověď zamrkal, myslím, že všechno pochopila, co se policie týče.

"V tomhle domě ne." 

"Kurva řekni mi, kde jsou!" zařval, až jsem sebou škubnul, začalo jít do tuhého a já slyšel kola auta. Pokud jsou ti policisté alespoň trochu chytří, tak nebudou mít zapnutou houkačku. Bohužel jsem nebyl jediný, kdo kola slyšel a jelikož neměl masku, policii by nedělalo takový problém ho identifikovat. Začal se bát a to je pro nás špatné. 

Uslyšel jsem výstřel a táta se zhroutil k zemi, začal jsem panikařit a to hodně. Proč zrovna my? První rána do břicha hodně bolela, druhou do hrudníku už jsem skoro necítil, ležel jsem na zemi a svět se pomalu rozmazával. Poslední, co jsem postřehl byl hlas policistů. Než jsem úplně ztratil vědomí, probleskla mi hlavou poslední myšlenka: Luke.