Tour (Muke)

15.

Luke

Takže si to zrekapitulujeme, chodím s tím nejdokonalejším klukem na světě, náš manažer je homofobik, takže už to není náš manažer. Když nemáme manažera, nemá nám kdo domlouvat koncerty, ubytování a všechno ostatní okolo tour. A to znamená co? Ano, že ještě dneska večer letíme domů. Tour se oficiálně ruší a bojím se, jak to bude s kapelou.

Zatímco si to Gus mířil směr letiště, my jsme si sbírali poslední věci, které v tourbusu máme. Bylo mi tak na nic. Kdybych s ním prostě souhlasil, mohli jsme to dál tajit, manažer si mohl myslet, že spolu nejsme, a všechno se ještě mohlo nějak urovnat. Všechno mohlo být ok, ale Luke Hemmings prostě musí mít vlastní hlavu, že jo? Měl jsem takovou chuť se profackovat, je to moje chyba!

Cítil jsem, jak se mi do očí znovu vlévají slzy, ale místo toho, abych se rozbrečel, šel jsem za Michaelem, který zrovna stál u umyvadla a bral si kartáček. Přišel jsem k němu a zezadu ho kolem pasu obejmul. Ruce jsem si spojil na jeho malinkém bříšku, je tak rozkošné. Nejprve se lekl, ale když si všiml, že jsem to já, položil své ruce na ty mé. Stáli jsme tu takhle asi dvě minuty a užívali si přítomnost toho druhého, než do koupelny vešel Calum. Naprosto otráveným a vyřízeným hlasem řekl "Za pět minut tam budeme." potom nás obešel, vzal si svůj kartáček a vypařil se.

Měl jsem chuť mu něco říct, třeba ať neodchází, chtěl jsem si s ním promluvit a být s ním zase kamarád, ale bál jsem se. Za tohle všechno můžu já a každičkým slovem to dokážu zhoršit. Byl jsem rád, že se ke mně můj Mikey taky neobrátil zády. Až do té doby, než jsme dorazili na letiště, jsem nepromluvil.

V letadle je ta nevýhoda, že jsou tři sedadla vedle sebe. Nakonec to Calum s Ashtonem vyřešili tak, že si sedli o tři řady před nás. Vedle nich si sednul nějaký pán, který si potom celou cestu četl jedny a ty samé noviny, které za tu dobu musel přečíst tak desetkrát. Vedle nás si nesedl nikdo, v letadle byla spousta volného místa.

Ze začátku jsme s Mikeym poslouchali písničky z jeho mobilu. Měli jsme hlavy opřené o sebe a každý jsme měl jedno sluchátko. Bylo asi deset večer (v Japonsku, ale my už byli bůhví kde jinde), když Mikey usnul. Spadnul mi hlavou do klína a lehce oddechoval. Začal jsem mu prohrabovat vlasy, hrozně mě to bavilo. Jemně jsem mu odhrnoval jednotlivé pramínky a sledoval jsem ho jak sladce spí. Potom nás někdo vyfotil, bylo mi to jedno. Co se mohlo pokazit, pokazilo se. Už to stejně všichni ví.

Za chvíli jsem usnul taky. Zdál se mi ten samý sen, jako minule. "Je to tvoje chyba" křičely na mě hlasy ze všech stran a já skočil z toho samého mostu. Tentokrát však dole Michael nestál a mě začaly téct slzy, které odlétávaly kvůli rychlosti, kterou jsem padal. Dopadnul jsem a s cuknutím se probudil. Venku už bylo světlo a Mikey mě svíral v náručí.

Michael

Probudil jsem se, když jsem ucítil ránu do ruky. Luke vedle mě pořád spal, ale strašně sebou škubal a něco vystresovaně mručel. Objal jsem ho a on sebou za pět vteřin cuknul a probudil se. Maličko se klepal a když ke mně zvedl hlavu, uviděl jsem jeho obličej plný slz. Ještě pevněji jsem ho objal a on mi objetí opětoval. Bylo mi ho hrozně líto, poslední dobou má noční můry a hodně silné, když ze spaní brečí.

"Šššš už bude dobře, jsem u tebe." Utěšoval jsem ho, ale on se odtáhl a zadíval se mi do očí.

"Nic nebude dobré, copak to nevidíš? Můžu za to já, je to jenom moje chyba." řekl roztřeseným hlasem a dost mě vyděsil tím, jakým tónem řekl slova 'moje chyba'. Stejným tónem ta slova říkal i minule ze spaní, když měl tu noční můru. Začínám se o něj bát, všechno hrozně těžce nese.

Objímal jsem ho do té doby, než se uklidnil, pak jsem udělal něco, co jsem asi neměl dělat. Chtěl jsem, aby mi převyprávěl ten sen, který se mu zdál. Když jsem ho o tohle požádal, v očích se mu objevil náznak strachu a chvíli nemohl mluvit, ale nakonec mi to všechno řekl. Ten sen jsem si dokázal hodně živě představit, už chápu, proč je z toho tak špatný, ale já bych se k němu nikdy nedokázal zachovat tak jako v tom snu, na to ho až moc miluju. NIKDY v životě bych mu neublížil.

"Lukey, neboj, to se nikdy nestane, dokud jsi se mnou tak ne, to ti slibuju." řekl jsem mu a konečně jsem na jeho obličeji viděl úsměv. Ďolíčky se mu vyrýsovaly na tvářích a oči mu jen zářily. Ano, tohle je můj Lukey, kterého miluju.

Letěli jsme ještě asi čtyři hodiny a já se celou dobu snažil udržet Luka usměvavého a nepřipomínat mu nic, co ho trápí. Ashtona s Calumem jsme si nevšímali a oni nás taky ne, byl jsem naštvaný, že se s námi nebaví, ale zároveň jsem to vyčítal i sám sobě.