Tour (Muke)

11.

Luke

Zbytek dopoledne jsme strávili v tourbusu sledováním televize a potom jsme se stavili někde na oběd. Celý den pršelo a panovala jakási pochmurná nálada. Po obědě jsme zase sledovali televizi a nikdo za celou dobu nepromluvil, nikdo se skoro nehýbal. Padla na nás vlna lenosti, což není moc dobré, jelikož budeme muset jít zkoušet a večer máme koncert. Já a Mikey jsme seděli samozřejmě vedle sebe a objímali jsme se. V televizi právě dávali nějaký kreslený seriál. Představil jsem si nás v takovém seriálu. Já a Mikey bychom měli nad hlavou stoupající srdíčka. Ashovi s Calem by se z hlavy pravděpodobně kouřilo. Ne vzteky, ale přemýšlením. Oba vypadali tak strašně zamyšleně, úplně ponořeni do vlastního světa. Bylo mi jasné, že přemýšlí o nás. Dříve jsme si dokázali povídat a bavit se i v těch nejpochmurnějších dnech. teď tu jen sedíme každý v jiném světě. Tak blízko, přitom tak daleko. Co když už to nikdy nebude jako dřív? Při téhle děsivé myšlence jsem se přitulil ještě blíž k Mikeymu, který upevnil své objetí kolem mých ramen. On byl to jediné, co mě teď drželo nad vodou. Bez něj bych se tu asi sesypal. Nevím, co mě to popadlo, všechno je v pořádku a už konečně nemusíme nic skrývat. Ale nebylo to přece jenom lepší, když o tom kluci nevěděli? Tak a teď už by se v kresleném seriálu kouřilo od hlavy i mně.

Ještě asi hodinu jsme tu takhle seděli a nemluvili, ani se nehýbali. Najednou Gus zastavil a za necelou minutu si už razil cestu k nám, že prý jsme na místě a ať vylezeme. Naštěstí mě a Mikeyho neviděl, pro jistotu jsme se od sebe včas odlepili, i když bychom nejradši zůstali v objetí navždy. Nechtělo se nám zvedat, taky komu by se chtělo vstát z vyhřátého gauče a jít ven do deště a studeného větru.

I během zkoušení jsme byli všichni takoví duchem nepřítomní, doufám, že to je jen chvilková nálada. Asi bych neunesl, kdyby to mezi námi zůstalo takhle chladné napořád.

Koncerty si většinou všichni užíváme, děláme blbosti a hodně se smějeme. Dneska jsme přišli na pódium, odehráli jsme a odešli. Celou dobu jsme měli nasazené děsně falešné úsměvy. Je mi tak moc líto všech těch fanynek, které jsme nejspíš zklamali. Večer jsme ani nepřemlouvali Guse, aby někde zastavil, prostě jsme si namazali chleba.

Ještě nebylo ani deset hodin a my jsme leželi naskládaní v postelích a jediný, kdo si popřál dobrou noc, jsme byli já s Michaelem. Bylo mi na nic celý den se má špatná nálada jen zhoršovala. Byl jsem jako malá sněhová koule, kterou pustíte dolů ze zasněženého kopce a na ní se postupně zvětšuje vrstva sněhu. 'Prokutálel' jsem se takhle celým dnem a vrstva mé špatné nálady byla obrovská. Měl jsem tak smíšené pocity. Byl tam smutek, strach a vztek. Ano, byl jsem naštvaný, ale na sebe. Mohl jsem něco udělat, s klukama si to vyříkat a snažit se alespoň trošku zahnat to napětí a chlad mezi námi. Já ale nevěděl, co mám dělat. Zítra ráno to možná bude lepší. Možná jim to trošku projde hlavou a nám taky. Jo, možná.....

Calum

Skoro celou noc jsem nespal. Hlavou mi vířily tisíce myšlenek a každých pět minut jsem se budil. Bylo mi strašně líto, jak to včera mezi námi bylo. Bylo mi strašně líto, jak nezáživně jsme se probrouzdali včerejším koncertem. Pořád jsem si to nedokázal srovnat v hlavě. Dneska máme další koncert a já jsem hrozně unavený, ale spát nedokážu. Podíval jsem se na mobil. Bylo půl čtvrté ráno. Už bych neusnul, tak jsem se potichu proplížil pryč z ložnice. Přes obývák jsem to vzal rovnou do kuchyně a dost mě překvapilo, když jsem tu uviděl sedět Ashtona s obříma kruhama pod očima.

"Co tu děláš?" zeptal jsem se ho a přisedl jsem si k němu.

"Přemejšlim, a co tu děláš ty?" odpověděl mi trošku ochraptělým hlasem, nejspíš od únavy.

"Nemůžu vůbec spát. A o čem přemejšlíš?" Zvednul hlavu a podíval se mi zhluboka do očí. Bylo mi jasný, o čem přemejšlí.

"Nevim, jak si to přebrat." promnul si oči. "Na jednu stranu chci, aby byli šťastný a rozhodně nechci, aby to pokračovalo tak jako včera, ale na tu druhou...."

"....Je to divný, nežádoucí, možná i špatný." doplnil jsem ho. Kývnul.

"Přesně tak, nemůžu říct, že mi to vadí, že mě to vytáčí." odmlčel se a přitom pohledem skenoval opěradlo u protější židle. "Ale je to pro mě nová věc, nevim, jak se k tomu postavit a rozhodně nevim, jestli se pořád dokážeme bavit jako dřív, co když to zničí kapelu?" Oči se mu začaly lesknout a vypadal hodně špatně. Takhle jsem Ashtona ještě neviděl a rozhodně se mi to nelíbilo.

"Musíme se všichni z těhle sraček dostat, až se probuděj, promluvíme si s nima. Nemá cenu řešit jejich vztah bez nich. Hele Ashi, nevim jak ty, ale já tomu rozhodně nechci nechat volnej průběh, protože by to nemuselo vůbec dobře dopadnout." sám jsem se podivil, s jakým rozhodnutím v hlase jsem tohle řeknul. Ashton konečně přestal zírat na židli a přesunul pohled na mě. Taky vypadal rozhodnutě, myslím, že máme stejný názor. Teď už nám jenom zbývá počkat, až vstanou.