Z-Z-ZOMBIE [DOKONČENO]

2.července - Něco se děje

Ráno nás vzbudil něčí budík. Nevím přesně čí, ale je asi 10 hodin. Byla jsem ve stanu sama, protože kluci spali celou noc venku a už vstali. Bylo strašný vedro. Já a Mell jsme teprve vylézaly ze stanů. Vilém s Danem sjeli do obchodu pro snídani. Chvíli jsme si povídali, Matěj se koupal a já s Mell jsme leželi na břehu a opalovali se.

Asi po 45 minutách se kluci vrátili a my jsme se mohli konečně najíst. Máme s sebou i nafukovací madrace, tak jsme toho využili, ale kluci nás samozřejmě pořád převraceli.

Už je skoro poledne. Rozhodli jsme se vyjet dřív a zastavit se někde na oběd. Docela dlouho jsme se hádali kde, ale rozhodli jsme se pro pizzérii u nás ve městě. Vyjeli jsme okolo jedný hodiny odpoledne, takže bylo strašný vedro a to černý auto bylo strašně rozpálený... Kdo ho asi nechal stát na slunci, že jo Viléme!?

Dojeli jsme do města asi ve dvě hodiny, v pizzérce měli otevřeno, ale uvnitř nikdo nebyl. Vilém otevřel dveře: "Asi zapomněli zamknout..."

Rozvezl nás domů, ale u nikoho doma nikdo nebyl. Asi zase jeli na nějakou konferenci a zapomněli nám zavolat. Dali jsme si sraz před mým domem a šli jsme na procházku po městě, ale nikoho jsme nepotkali.

Neuměli jsme si to vysvětlit, ale všichni jsme se báli. "Nevíte co se děje? Nikde nikdo není." houkla na nás Mell. Samozřejmě, že nikdo nic nevěděl.

Pochvíli začalo pršet. Rozhodli jsme se, že půjdeme ke mně a schováme se v domě na stromě. Vzali jsme deky a jídlo. Ten dům je docela velký, takže se tam vejdeme všichni. "Počkáme tady do noci, případně tady přespíme." navrhl Dan s Vilémem. Všichni jsme souhlasili.

Dlouho jsme tam seděli a navrhovali teorie co se stalo: "Třeba přiletěli ufoni a unesli celé město." navrhla Mell, "Nebo jsme ve zkušební zóně na atomový bomby." řekl zamyšleně Vilém, "Nebo je zombie apokalypsa!" rozkřikl se Dan a všichni jsme se zasmáli "Co jít vykrást pár obchodů? Abychom měli nějakej chlast?" "Tak ok, jdeme, Mell, Kate zůstanete tady, mobili máte, kdyby něco - volejte." Křikl na nás ze žebříku Matěj.

Čekali jsme docela dlouho. Srašně jsme se báli a povídali jsme si, abychom neusnuli, ale nakonec...jsme stejně usli...