Z-Z-ZOMBIE [DOKONČENO]

4.července - Největší blbost

Vzbudili jsme se za rozbřesku. ZOMBIE se procházeli po ulicích jako by jim to tady patřilo. Strašně jsem se bála, ale bylo vidět, že Dan se hodně kouká na filmy nebo hraje hry, protože přesně věděl co máme dělat.

Po jednom jsme slezli ze stromu a dostali se do domu. Vzali jsme si každý batoh a do něho dali všechno co by se mohlo hodit - nože, zapalovače, sirky a nějaké jídlo. Mám i vysílačky se, kterýma jsem si hrála jako malá, doufám, že budou fungovat. Potom ještě baterky a táta měl doma pistoli, takže jsme si jí taky vypůjčili. Prohledali jsme celý dům a vzali jen to nejnutnější. V koupelně jsme našli lékárničku a ta se bude taky hodit.

Z domu jsme museli vycházet po jednom - kluci šli první a zkontrolovali to venku, našli jsme staré auto, které mělo v zapalování klíče. Vlezlido něho a čekali na nás. Ale do cesty nám vlezl ZOMBIE, ale asi si nás nevšiml. Pomalu jsme za ním prošli a doufali jsme, že nepozorovaně, protože by to jinak byl průšvih. Auto jsme nastartovali a ZOMBIE se na nás rychle otočili. Pomalu se k nám začali přibližovat, ale auto nešlo nastartovat, všichni jsme křičeli na Viléma, který se snažil nastartovat: "DĚLEJ, DĚLEJ...!" ZOMBIE už byli nebezpečně blízko, ale v na poslední chvíli Vilém auto nastartoval.

Po dlouhé době jsme dojeli do nejbližšího "Army Shopu" jak říká Dan, abysme si mohli nakrást zbraně a výbavu. Vzali jsme si pořádný oblečení a každý si vzal alspoň dva nože a pistoli. Vilém dělá závodně lukostřelbu, takže si vzal speciální luk s laserovým zaměřováním. Matěj si vzal ještě pár granátů. Řeknu vám tohle byl vážně vybavený "Army Shop".

Když jsme se vrátili k autu, byli všude ZOMBIE a hned si nás všimli. Začali se pomalu pohybovat k nám. Úplně jsme začali panikařit. Rozběhli jsme se na všechny světový strany a rozdělili jsme se, každý jsme běžel dál a dál sám.

Běžela jsem strašně dlouho a několikrát jsem upadla. Málem mě roztrhali. Když už jsem si myslela, že za mnou nikdo není zastavila jsem. Byla jsem už za městem. Předemnou byla jen velká louka a za ní les a za mnou byli velké paneláky a prázdné rodinné domky. Byla jsem tu sama, nikde nikdo. Bylo mi strašně, ztratila jsem svoje kamarády a teď tady umřu.

Přez louku jsem došla do lesa a, protože umím lézt po stromech vylezla jsem si co nejvýš a schovala se za listí, abych nebyla vidět. Potom jsem hned usla.