Z-Z-ZOMBIE [DOKONČENO]

26.července - Nemá to cenu

V noci nás probudilo volání o pomoc jedné holky, byla jsem z toho docela zmatená. "Matěji, máš nějaký plán?" zadívala jsem se na něj s nadějí. "Nemám, ale určitě něco vymyslím." usmál se a stiskl mi ruku.

Když se začalo rozednívat, malým oknem sem začaly svítit tenké paprsky slunce, které postupně zesilovaly.

Matěj se rozhodl pro útěk. Začal lomcovat s mřížemi, ale stejně se nic nedělo. Nakonec ho nadadlo prolézt oknem, ale to bylo zase moc malé a prokopat ven tunel, to tu dřív umřeme.

"Matěji, nemá to cenu." zase mi začaly stékat slzy po tvářích. "Kate, Kate, uklidni se. Něco vymyslíme." přes mříže mě objal.

Byla jsem ráda, že jsem s ním. Byl to někdo komu můžu věřit.

Když oknem svítilo slunce úplně, přišel ten chlap a dal každému tác kde byla nějaká divně zelená kaše a ohavný kus masa. Náházela jsem to do záchoda a několikrát spláchla. To samé jsme dostali k večeři a to samé skončilo znova v záchodě.

Měla jsem pocit, že náš život je v rukou toho chlapa, který neumí vařit.

Usli jsme zase opřený o sebe. Bála jsem se a celou noc jsem se budila, protože se mi zdálo něco strašidelnýho. Vždycky jsem sebou škubla a vzbudila i Matěje.