Probudila jsem se ještě před svítáním. Koukala jsem ven oknem. Bylo vidět pár ptáčků a několuk srnek. Byl krásný den.
Přinesl nám zase oběd nedalo se na to ani koukat natož jíst. Celé odpoledne jsme tam seděli ve studené cele.
Před tím než se setmělo nám zase přinesl jídlo. "Argggggggg" ozvalo se za dveřmi. S Matějem jsme na sebe kývle, že o žádným ZOMBIE nevíme. Chlap si dřepnul a podával nám jídlo pod mřížemi. "Nechte si chu-ÁÁÁÁÁ!" zařval když ho ZOMBIE kousl do krku. Zasmáli jsme se a plácli jsme si. V tom spěchu jsem mu stačila utrhnout z opasku klíče. ZOMBIE se teď začal sápat po nás. Podala jsem Matějovi klíčky a on počkal na správnou chvíli a ZOMBIE přimáčknuk k mřížím a zdrhnul. Odemkl mi a my jsme v klidu utekli.
Vyšli jsme ven a zpětně se podívali na budovu, ve které jsme byli poslední dva dny zavření.
Rychle jsem vběhli do lesa, protože za námi běželo několik ZOMBIE. Doběhli jsme do bezpečné vzdálenosti a zastavili jsme. Opřela jsem se rukama o kolena a začala zhluboka dýchat. Když už jsme konečně popadli dech, rozhodli jsme se jít dál.
Šli jsme lesem, který byl čím dál tím hlubší a temnější. Po několika kilimetrech jsme pomalu neviděli na krok. Lekli jsme se i veverky, která proběhla po stromě. U dálce jsem zahlédla velký rozrostlý strom, na kterém by se dalo přespat. Vylezla jsem nahoru a našla si ideální větev na přespání a Matěj hned vedle mě. Chytil mě za ruku. "Kate, všechno dobře dopadne." usmál se a políbil mě. Povídali jsme si a já nakonec spokojeně usla.
ČTEŠ
Z-Z-ZOMBIE [DOKONČENO]
AksiPříběh 5 nejlepších kamarádů (Kate, Mell, Dana, Viléma a Matěje), kteří zažijí nejhorší měsíc svého života. Psáno formou deníku/pohledu jedné osoby.