Z-Z-ZOMBIE [DOKONČENO]

6.července - Záchrana

Vzbudila jsem se brzo, ještě byla tma. Vzbudila mě střelba, a poté pár výkřiků o pomoc. Cítila jsem jako povinnost, slézt dolů a rozběhnout se tím směrem a taky jsem to udělala.

Seskočila jsem ze stromu do ruky si vzala pistoli a nůž a rozběhla se tím směrem. Vilém za mnou křičel: "Nechoť tam, je to nebezpečné, neblbni!" a rozběhl se za mnou a za ním běžela i KiKi, Lucka a Míša.

Když jsem doběhla na místo byla tu Mell, byla to chvíle kdy jsem jí viděla z celýho života nejradši.

Utíkala před ZOMBIE a strašně křičela, jeden se držel těsně za ní, zasekla se mi pistole, takže jsem nemohla střílet, a nožem to bylo moc riskantní. Nevěděla jsem co mám dělat! Dneska o kamarádku přijít nechci.

V tu chvíli přiběhl Vilém a vystřelil z luku a ZOMBIE trefil a Mell zachránil život, ale konec ještě nebyl, ZOMBIE se vrhli i na nás, musela jsem bojovat nožem, vlastně jsem bojovala už jen já a Vilém, zbytek si vylezl na stromy a házel po nich šišky aby je odlákali.

ZOMBIE se začali strašně rychle přibližovat a tolik času vylést na strom jsme zase neměli. Myslela jsem, že je to náš konec...

...ve chvíli kdy jsem od sebe už nemohla ZOMBIE udržet se objevil někdo koho bych tady rozhodně nečekala...

...z poza křoví vyběhl Matěj s pistolí a pár jich postřílel, abychom se mohli zapojit zpátky do boje. Nakonec, když už jich tam bylo jenom trochu rozhodli jsme se utéct - KiKi, Lucka, Míša a Mell slezli ze stromu a uzekli jsme zase na kraj lesa.

Bylo poledne a ZOMBIE nikde nebyli...jaké štěstí. "Chybí nám ještě Dan s Martinem...myslíte, že jsou v pořádku?" řekla jsem váhavě. "Rozhodně jsou. O Dana si starosti nedělej on přesně ví co má dělat-" "A co když ne, co když už jsou dávno mrtví...?" skočila jsem Mell do řeči.

Poodešli jsme ještě kus a zastavili se na stinném tichém plácku v lese. Blížilo se k večeru, ale ještě se neztmívalo. Rozhodli jsme se, že si radši zase vylezeme na stromy a dole rozděláme oheň. Vilém se svým lukostřeleckým "talentem" střelil na 5 pokus zajíce a my jsme měli k jídlu zajíce. Naštěstí KiKi a Lucka uměli vařit, takže se to dalo jíst.

Když už se začalo stmívat uhasili jsme oheň a vylezli jsme si na stromy okolo. Byla jsem strašně unavená, takže já jsem hned usla, teda nevím jak ostatní...