Z-Z-ZOMBIE [DOKONČENO]

20.července - Žiju!?

Probrala jsem se na kraji jezera, vyplavená z řeky. Ze začátku jsem vyděla nějakou osobu, stín, jenom obrys. Po chvíli jsem začala vidět skoro normálně, ale do obličeje jsem jí neviděla. Když si všimla, že začínám vidět utekla, záhadná osoba, možná i můj zachránce utekl pryč, musím zjistit kdo to je.

Byla mi strašná zima, oblečení jsem měla promočené, vlasy mokré a foukal vítr.

Pomalu jsem se zvedla a rozhlížela okolo sebe. Bylo tu několik stromů, pár keříků a úplně vzadu les. 'Do lesa utéct nemohl, je to moc daleko' pomyslelala jsem si a začala hledat onu záhadnou osobu.

Procházela jsem mezi stromy a vnímala každý zvuk co jsem zaslechla.

Zahlédla jsem jí za stromem úplně vzadu, ale dělala jsem, že ji nevidím, pomalu a nenápadně jsem se k ní začala přibližovat. Asi jí to došlo a rozeběhla se a já vyběhla za ní s tou prostřelenou nohou to moc nešlo. Ale dostala jsem nápad.

Sykla jsem bolestí, spadla na zem a zavřela oči. Čekala jsem až se vrátí a plán vyšel. Stoupl si nade mě a já mu podkosila nohy, spadl na zem a já mu přidržela ruce a nohy.

Měl kapuci a v obličeji šátek. "Kdo jsi?" neopovídal. "Na něco jsem se tě ptala!" pořád nic neříkal. "Jak chceš!" strhla jsem mu šátek a kapuci...

..."MATĚJI!" zařvala jsem a vlepila mu facku. "Kate!" chytil mi ruku. "Proč jsi se mi nechtěl ukázat!?" nemohla jsem mu vlepit další, protože mi držel ruce. "Nechtěl jsem!" převalil mě na zem, takže na mě seděl. "Ale proč a kde je zbytek!?" křičela jsem dál. "Chtěl jsem tě ochránit!" přitiskl mi ruce k zemi, nemohla jsem se hýbat. "Před čím? A kde jsou ostatní!?" řvala jsem a snažila se mu vykroutit. "Před ZOMBIE, celou dobu co jsem ztratil partu a narazil jsem na tebe jsem tě sledoval a chránil! Proč jsi asi tak dlouho nepotkala ZOMBIE!?" sklopil hlavu. "Ty jsi mě zátahl pod to auto?" byla jsem víc než vyděšená. "Ano-" skočila jsem mu do řeči. "Ty jsi mi sebral zbraně?" byla jsem na něj naštvaná. "Ano, aby jsi na mě nemohla střílet, když jsi spadla do té řeky, celou dobu jsem šel podél ní a nakonec jsem tě vytáhl na břeh, jsi jediná kdo mi zbyl." pustil mi ruce a já mu skočila kolem krku. "Děkuju." pošeptala jsem mu.

"Kde je vůbec zbytek?" zeptala jsem se ho s malou nadějí v hlase. "Ztratil jsem je v jednom obchoďáku." slyšela jsem smutek v jeho hlase. "Proč jste mě potom už nehledali?" čekala jsem nějakou dost dobrou výmluvu. "Vlastně se nevrátila ani Mell, vrátily se holky a já s Vilémem. Proč jsi se vlastně nevrátila ty?" koukl se na mě podezíravě. "Pár dní předtím mě pokousal pes a já tam omdlela na velkou ztrátu krve, zachránil mě Dan, ten pak odešel a já našla pejska, pak mě odvezli ve vlaku a postřelili mě do nohy." odmlčela jsem se a odhrnula nohavici, abych mu ukázala ránu po střele. "Jejich dům napadli nás ZOMBIE a já, jeden kluk a jeho malá sestřička. A pak jsi mě vtáhl pod auto." ukončila jsem můj 'příběh'. Vstala jsem a vyrazila podél lesa dál.

Oblečení už jsem měla skoro suché a vítr už tolik nefoukal. Bylo mi docela příjemně.

"Mohli bysme najít něco na spaní nemyslíš?" Matěj přikývl a začali jsme hledat, já nebyla zrovna nejrychlejší noha mě bolela čím dál tím víc. Našli jsme staré auto, vlezli jsme si dovnitř a lehli si vedle sebe. Chvíli jsme si povídali a pak usli.