"KATE! Musíme jít vstávej!" křičel na mě Matěj a já rychle otevřela oči. "KATE! Podej mi ruku! Musíme jít!" křičel na mě dál Matěj a já mu podala ruku. On mě vytáhl z auta a rozeběhl si se mnou lesem, těsně za patou mi přistála střela. "Co se děje?" ptala jsem se udýchaně. "Jdou po nás!" křikl na mě dozadu Matěj. "Kdo?" vyptávala jsem se dál. "Lidi!" zrychlil tempo až jsme skoro letěli.
Je apokalypsa a lidi se vraždí sami navzájem, místo toho aby drželi pospolu jako jeden tým a pomáhali si.
Zakopla jsem, Matěj se vrátil a vzal mě do náručí. Běželi jsme strašně dlouho a Matěj vypadal hodně vyčerpaně. Ani se mu nedivím nejsem žádné peříčko. Zastavil a pustil mi nohy, abych si mohla stoupnout na zem. Opřel se rukama o kolena a popadal dech. Bylo brzy ráno a já netušila co se děje.
Podívala jsem se na něho tázavým pohledem. "Co to mělo znamenat?" "Našli nás místní a nebyli rádi, že jsme v jejich okresu." řekl mezi výdechy a nádechy. "Chápu." kývla jsem hlavou.
Když se Matěj vzpamatoval, rozhodli jsme se jít dál lesem. Šli jsme několik hodin. Sem tam jsme nasbírali pár borůvek, malin nebo ostružin, ale stejně jsme měli hlad. Byli jsme vyčerpaní. "Kate, já už nemůžu, najdeme něco na odpočinek a případně tam přespíme." řekl mi rozhodně Matěj a začal se rozhlížet po okolí.
Z nenadání se od stromu vedle, kterého stál Matěj odrazila střela. "KATE! BĚŽ!" křikl na mě Matěj a já se rozeběhla jak nejrychleji jsem to uměla a hned za mnou běžel Matěj. "Neohlížej se a běž!" křičel na mě Matěj a já běžela dál. "Do hajzlu!" zaklel Matěj, když zakopl o kořen stromu. "Nevracej se! Je to moc riskantí! Běž schovej se!" křičel na mě, když jsem se na něho otočila. 'Nemůžu ho tam nechat' otočila jsem se a vrátila pro Matěje, měl vyvrknutý kotník a já ho celou dobu podpírala. V dálce jsem viděla několik kamenů, které tvořili malou jeskyňku. Byla tak na dosah. V tu chvíli mi vedle obličeje proletěla kulka a štrejchla mi o tvář, ze které i hned začala vytékat krev. 'KRUCI!' pomyslela jsem si a vběhla s Matějem do jeskyně. Položila jsem ho na zem a ze zad mu sundala MOJÍ sniperku.
Hledala jsem osobu, která po nás střílela a nakonec jsem jí na jednom stromě zahlédla, vystřelila jsem a trefila. Spadla na zem. "Kate, zůstaneme přes noc tady." řekl rázně Matěj.
"Argggggggggggg" ozvalo se za Matějem. "UHNI!" křikla jsem na něj a vystřelila na ohavného ZOMBIE co byl za ním. Trefila jsem ho mezi oči. "Na zemi je to blbej nápad, musíme zase na strom." z batohu jsem mu vytáhla šátek a obvázala mu kotník. Vylezli jsme z jeskyně a hledali ideální strom.
Našli jsme jeden blízko řeky. Namočila jsem tam Matějův šátek, aby ho to chladilo. Pomohla jsem mu vylézt na strom. Sedla jsem si na větev naproti němu, dlooouho do noci jsme si povídali. Nakonec jsme oba dva vyčerpáním usli.
ČTEŠ
Z-Z-ZOMBIE [DOKONČENO]
AksiPříběh 5 nejlepších kamarádů (Kate, Mell, Dana, Viléma a Matěje), kteří zažijí nejhorší měsíc svého života. Psáno formou deníku/pohledu jedné osoby.