Z-Z-ZOMBIE [DOKONČENO]

25.července - V pasti

Vždycky říkám, že bysme měli držet pospolu a bojovat proti všemu co je pro lidstvo skáza. Ale místo toho se hubíme sami. My sami jsme skáza.

Ráno bylo jako každý jiný. Vstali jsme, slezli ze stromu a postupovali dál lesem. Větve se pohupovali ve větru, listí šumělo. Bylo krásně ani takhke po ránu nebyla zima. Byl to super den.

Při posledním našlápnutí něco prasklo, ale nebyla to větvička, bylo to něco jiného, jako bysme něco zapnuli. Stáli jsme tam jako přikovaní k zemi. Nemohli jsme se pohnout. Po chvíli z jednoho stromu spadl obrovský kámen a pod námi se zvedla obrovská síť, která nás zavřela jako do pytle. "POMOOOC!" křičela jsem. "Kate nemá to cenu, nikdo nepřijde." utišoval mě Matěj.

"Kdo pak se nám to chytnul?" přišel po chvíli chlápek s puškou a mířil na nás. "Nechte nás jít!" protestovala jsem. "Nenechám, když něco chytnu, nechám si to a sním to s přáteli u večeře." ďábelsky se zasmál. Úplně mi přestalo být srdce a pomalu jsem přestávala dýchat. "Teď vás uspím a odtáhnu k sobě domů." šibalsky se usmál a vytáhl dvě injekční stříkačky. Nejdříve jí píchl mě, po chvíli jsem začala vidět mlhavě a nakonec vůbec. "Co jste jí to udělal?!" řval Matěj. "Morfium." odsekl muž s píchl to i Matějovi. Pamatuji si jen to, jak nás sundal dolů a táhl někam daleko lesem.

Probrala jsme se doslova za mřížemi a vedle v 'kleci' byl Matěj. Chytla jsem ho za ruku. "Já se bojím." zašeptala jsem mu se slzama v očích. "Bude to dobrý Kate, neboj se." domluvil a dal mi pusu. Byla jsem ohromená. Posadili jsme se vedle sebe na zem a drželi se za ruce. "Tak oni jsou to hrdličky!" zasmál se šiblasky chlap co právě vešel do místnosti. "Co s námi chcete udělat?" zeptala jsem se ho nabroušeně. "Nechám si vás tu a případně použiju jako návnadu." zasmál se a odešel.

"Matěji, co s námi teď bude?" málem jsem se při těch slovech rozbrečela. "Nevím Kate, ale určitě to dobře dopadne." usmál se a znova mě políbil. Usli jsme opření o mříže a drželi jsme se za ruce.