Z-Z-ZOMBIE [DOKONČENO]

31.července - Setkání

Když jsme dojeli na základnu doktorka mě vzbudila a přehodila mě s tím klukem co mě uspával na nosítka. Vynesli mě ven z auta a nesli mě do veliké základny, teda spíše do hangáru.

Když jsme vešli dovnitř položili nosítka na zem. Všimla jsem si naší party a hned se k nám rozeběhli. Začli se s námi vítat, ale jednoho člena jsem tu neviděla. Dan tu nebyl. "Hej lidi, kde je Dan?" zeptala jsem se zbytku a oni smutně sklopili hlavy, tušila jsem, že se stalo něco špatného. "No, jak bysme ti to řekli." z Melliina hlasu byl slyšet smutek. "Dana našel mrtvého Vilém." dořekla to za Mell Míša. "To ne! Jak?" vykřikla jsem. "Byl pobodaný, nejspíše od lidí." vzpamatovala se Mell. "Ne!" byla jsem v šoku a do očí mi vyhrkly slzy. Začala jsem brečet, i když jsem byla na Dana naštvaná, chtěla jsem ho znovu vidět.

"Slečno Kate, musíme vás odnést na ošetřovnu." otočila se na mě doktorka, kývla jsem, aby mě zvedli. Celou dobu se mnou šel Matěj a držel mě za ruku. Nesli mě dlouhými uličkami, kde na zemi seděli ranění lidé a jejich rodiny. Zahlédla jsme mamku s tátou a se ségrou. "MAMI! TATI!" mávala jsem a křičela. Oni ke mně hned přiběhli. Byla jsme ráda, že je vidím a oni, že vidí mě. "Až půjdu z ošetřovny, tak přijdu." houkla jsem na ně, když mě odnášeli pryč a oni přikývli.

Položili mě na stůl a doktorka mi píchla injekci na umrtvení. Přestala jsem nohu cítit a ona mi jí postupně zašívala. Nakonec mi jí obmotala obvazem a já vstala a rozhýbala jí. Vyběhla jsem ven a rozeběhla se kulhavým během k rodině. Udělali jsme velké rodinné objetí. "Už nikdy vás neopustím." zase jsem se rozbrečela. Po chvíli za mnou přišel i Matěj. "Mami, tati, to je Matěj, můj zachránce." dali jsme si pusu a usmála jsem.

Nakonec jsme udělali velké stanoviště v rohu budovy i s kamarády a navzájem jsme si říkali co jsme za ten měsíc prožili.