Z-Z-ZOMBIE [DOKONČENO]

3.července - Už to začíná

Probudili nás kluci, šli po ulici v rukách měli prázdný flašky od chlastu. Strašně křičeli a nadávali si. Když konečně vylezli do domu na stromě nutili Martinovi pití, ale Martin odmítal, že nechce, že mu ještě není osmnáct...tak Martin no - takovej slušňáček... Kluci z něho měli strašnou srandu, hlavně Vilém a Matěj, protože Dan byl úplně mimo.

Vypili toho strašně moc, podle toho jak se chovali. Po dlouhým hádání konečně usli a my s nima.

Vzbudil mě Dan, protože křičel do tmy: "Pojď sem ty šmejde, nemáš odvahu co? No dělej, tak pojď sem..." Asi se mu něco zdálo. Po chvíli toho nechal a usnul. Radši jsě se tam šla podívat - co tam asi viděl a vážně tam něco bylo - byla to postava, v hlavě mi svitla naděje na záchranu, ale něco mi na to přišlo divný - ta postava se nehýbala jenom vydávala divný zvuky. Pro jistotu jsem se snažila probudit Viléma.

Po dlouhý době jsem ho probudila, asi toho vypil míň než Dan s Matějem, protože byl v pohodě. Řekla jsem mu o tom co je dole, a on se tam šel podívat. Naklonil se ven a zakřičel: "Halooo, pane, pomůžete nám? Halooo, je vám něco?" ze zdola se ozvalo jenom "Arggggggggggg" "Pane nebo paní je vám něco?" "Arggggggggggg" "Ty jo on asi není v pohodě, co mu je?"  Probudili jsme Matěje a ten jediný co tak na něho hodil prázdnou flašku od piva, ale ona mu upadla hlava, ale on...POŘÁD ŽIJE...!!! Zaječela jsem a probudila zbytek. Mell na mě začala křičet: "Kate, Kate, uklidni se, určitě se to nějak vysvětlí, třeba je to nějak se to vysvětlí, třeba je to jen nějaká sranda...!"

Bylo mi strašně špatně a kluci si mezitím sedli do dveří a házeli ven prázdný flašky. Měla jsem pocit, že si počítali body. "Co dělaj?" zeptala jsem se Mell: "Házej prázdný flašky po ZOMBIE a počítají si kolik jich trefili..." "Z-z-zombie?" "Jo..." otočil se na nás Dan "...je apokalypsa a celý město je pryč, musíme pryč z města." "Musíme je odlákat, slézt ze stromu, vykrást obchod se zbarněma a zdrhnout, celou dobu to plánujeme." přidal se Vilém.

Měli jsme s sebou nějaké sušenky, takže jsme se dali něco k jídlu. Asi 4 hodiny jsme plánovali co bude dál, jde nám všem o život. Rozhodli jsme se, že vyrazíme až zítra, musíme to naplánovat. Po tomhle těžkém dnu jsme všichni hned usli.