Nedotýkat!

Prolog

„Jen prosím vydrž," mladý muž se podíval na svou, dříve tak krásnou, manželku. Čekala s ním dítě, ale všechno nasvědčovalo tomu, že ona ani jejich potomek dlouho nepřežijí. Přesněji ne více než dvě hodiny.

Žena zvedla pohled: „Nemůžeš přelstít smrt, ty ani nikdo jiný, Algy," ztratila naději, přesně jak předpokládal, on však ne. Stále věřil, že smrt nechá jeho nenarozeného potomka naživu. Vždyť nemohla být tak krutá a vzít život něčemu, co vlastně ještě ani neexistovalo, ale současně nějakým způsobem bylo.

„Říkal jsem ti, já mám řešení," vzal její křehké ruce do těch svých a jemně pohladil jejich hřbet.

„Dobře, objevil jsi stodevatenáctý a stodvacátý prvek, ale pomůže ti to nějak?" namítala stále. Algy neztrácel trpělivost, Leona moc ráda zpochybňovala jeho práci, věda ji nikdy nezajímala, a proto ji nezaujalo, když Algy přišel s velkým objevem, kterým chtěl změnit svět. Jeneralkid a Pansocium, tak se jmenovaly prvky, které společně dokázaly utvořit vzácný materiál. Umožňoval vidět věci, ve které lidstvo nevěřilo. Mezi to se řadila i Smrt sama.

Hnědovlásek popadl brýle, které si zhotovil a okamžitě si je narazil na nos. „Přísahám ti, že i kdybych musel dát svůj vlastní život, tak náš kluk uvidí světlo," dušoval se a Leona se usmála. Zase mluvil o věcech, kterým dokázala porozumět. „Nebo holčička," namítla. Osobně ji nezajímalo, jakého pohlaví nakonec jejich dítě bude, ale Algy si namluvil, že třetím členem rodiny se stane chlapec.

Muž se usmál a pak se ke své ženě sehnul a dlouze jí políbil. Tušil, že dnes si můžou užít přítomnosti druhého naposledy. Jeden z nich odejde a rvalo mu to srdce, ale kdyby tato situace měla nastat, tak si přál zemřít on. Nedokázal by přenést přes srdce, že nedokázal zachránit své nejbližší.

„Všechno se povede," Algy stále opakoval svůj slib, přitom nikdo nedokázal účinnost jeho objevu. On sám si postavil teorii, protože když pozoroval v nemocnicích umírat lidi, vždy se u nich nakrátko objevila rozmazaná ženská silueta, podle něj Smrt.

„Nechci, aby sis nějak ublížil, kdyby se ti to nepovedlo," Leona se na něj vážně podívala. Nevěřila v jeho vynález a už vůbec ne v Smrt jako osobu. Na rozdíl od svého partnera se smířila se svým nepěkným koncem a nejvíce jí trápilo, že on vezme vinu na sebe.

„Vůbec neuvažuj o neúspěchu," napomenul ji klidně, ale ruce se mu začaly třást. Leona mu chřadla před očima. Smrt musela brzy přijít. Pustil ženu a v dlani se mu objevila jedna z mnoha zbraní položených na stole. Algy nikdy netestoval, jestli by střela mohla Smrt zastavit. Otázkou také zůstávalo, jestli se dá někdo jako Smrt zastavit, zranit nebo v nejlepším případě zabít.

„Neblázni," snažila se ho zmírnit Leona. Nechtěla si svého muže pamatovat jako blázna, který se snaží bojovat proti neexistující osobě. Algy ji odstrčil stranou.

„Je tady," zachytil pohyb. Smrt si nedávala načas. Objevila se ve dveřích a hned se hnala k Leoně, musel okamžitě vystřelit. Prvně minul a když se pak pokusil ještě o jeden zásah. Uspěl. Smrt se zastavila a ozval se vysoký zvuk.

Algy v duchu zajásal. Šla v nejmenším zranit, to pro něj představovalo výhodu.

„Drž se od ní dál," vyhrožoval a držel ukazováček na spoušti. Smrt se o krok vzdálila a hnědovlásek svým tělem vytvořil bariéru mezi dvěma ženami.

„Musí umřít," nepříjemně zkreslený hlas se mu snažil vysvětlit situaci.

„Když zabiješ ji, budeš mít na svědomí i mé dítě!" vykřikl, jakoby to zrovna ji nějak mohlo zastavit. Za tu dobu, co chodila po Zemi, zbavila života tolik dětí, že i počet obyvatel Evropy byl nic ve srovnání s tímto číslem.