Nedotýkat!

9. Zaslouží si žít

Troy se nedal uklidnit. Klel jako dlaždič celou cestu ke Galovi, ale musel jsem uznat, že byl skutečně muž svého slova. Slíbil, že půjdes Maryl kamkoliv a nepokusí se sabotovat naši akci. Splnil, co řekl. Jeho nadávky sice byly určitou formou protestu a slabší jedince by donutily k obchodu, ale my jsme představovali ty silné. A musel se krotit, někteří lidé v tramvaji se na nás už nevrle otáčeli.

„Díky, Maryl, částečně jsem nevěřil, že mě tam vezmeš." Skutečně jsem chvílemi pochyboval. Maryl se strýčkem Galem neměla dobré vztahy - ostatně to nikdo.

„Hmm," zabručela neurčitě. Její bratr celou cestu nadával, ona mlčela a hryzala si spodní ret. Jasné znamení pro začínající nejistotu. Nikdy bych ji do mé akce nezatahoval, pokud bych se k Galovi byl schopný dostat sám. Ten muž k sobě často nepouštěl ani nejbližší příbuzné - ne že by musel, oni se mu vyhýbali.

„Stačí, když mě dostaneš dovnitř, dál si to klidně vyřídím sám," ujišťoval jsem ji. Nesměl jsem dopustit, aby změnila názor. Všechny moje naděje na odhalení bělovlasé by se rázem rovnaly nule.

Maryl se zděsila. „Ne! To nikdy, za ním se beze mě nevydáš, rozuměl jsi?!"

Nevzdoroval jsem jí. Se strýčkem Galem jsem se nikdy nesetkal tváří v tvář, ale slyšel jsem o něm hodně. Prý to s ním šlo od deseti k pěti. Začal z neznámých důvodů pít a vydělával si díky kriminální činnosti. To mi dávalo naději, že ví, od koho bych se mohl dozvědět víc.

Nelegálně získané údaje mě netrápily. Nemohl jsem k policii a dožadovat se vcelku bezdůvodně totožnosti někoho, kdo pro obyčejné lidské oko byl neviditelný, takže jiné možnosti jsem ani neměl.

„Neboj se o mě, přežil jsem i horší," usmál jsem se na ni. „Když jsem byl malý měl jsem zlomené obě nohy a otřes mozku, pamatuješ?" Strýček Gal mi mohl ublížit jakkoli, odhadoval jsem, že nic by se nevyrovnalo mým úrazům v minulosti. A něco mi říkalo, že mám Smrt na své straně. Nedotkla by se mě.

„Jo, byl jsi neskutečně nešikovné dítě," potvrdila mi.

„Když jsme spolu chodili ze školy, často jsem zakopával o vzduch," dodal jsem. Moje neohrabanost se nikdy nevysvětlila. Všude jsem zakopával, padal a má kolena se neustále barvila do fialova.

„To jo. Můžeš být rád, že tě padací období už přešlo," zamumlala Maryl. Dívka povídala něco dál, ale já jsem ji najednou přestal poslouchat. Středem zájmu se stala jiná holka.

Bělovlasá se objevila nedaleko od nás. Teplota vzduchu rázem klesla a moje ruka se začala klepat. Tolik jsem nesnášel svou automatickou reakci na její přítomnost. Rozhlížela se kolem sebe. Když její pohled zakotvil na mě, uvědomil jsem si, že tentokrát se ukázala kvůli někomu jinému. Kývla hlavou na pozdrav.

Udělal jsem to samé, ale ona mi už dávno nevěnovala pozornost. Zaměřila se na někoho za mnou.

Otočil jsem se.

Jedna z duší měla opustit svět.

Za našim sedadlem seděli po dvojicích cestující v pěti řadách. Žádný z nich nevykazoval známky nevolnosti. Vyřadil jsem matku s dvěma dětmi, obézní dámu v žlutých šatech a fousatého Rumcajse, který pevně držel svého obrovského psa. Za nimi kritizovala skupinka postarších babiček dnešní mládež. Pozastavil jsem se u nich.

Každá z nich téměř zářila životem, ale také nelibostí nad současnou generací.

Jedna z babiček začala hlasitě remcat nad svým spolusedícím. Předtím jsem si ho nevšiml. Hlavu stočil k oknu a oči měl zavřené. Bez přítomnosti Smrti bych ho považoval za obyčejného kluka, který se musel přes noc učit a nedostatek spánku dohání v tramvaji. Jenže Smrt si ho vybrala jako svůj cíl.

„Takový nevychovaní spratci! Ani nenechají sednout starou dámu! Boženka si postojí ještě další dvě zastávky a to má obrovský problém s křečovými žílami!" spílala. Většina lidí zaregistrovala její stížnost. Žena očekávala klukovu reakci, ale ten se ani nehnul.

Spal a já jsem pochopil, že jestli mu nepomůžu, tak už se nikdy neprobudí.

Vyskočil jsem na nohy. Smrt se zamračila. „Co děláš, Kide?" promluvila.

Na odpověď jsem si nenašel čas. Však ona uvidí.

„Kide?" oslovila mě i Maryl, kterou jsem přerušil uprostřed povídání. Okamžitě jsem začal jednat.

„Volej záchranku!" rozhodl jsem. Vykulila oči, ale vytáhla svůj telefon. Troy se okamžitě taky zajímal. Své nadávky nechal stranou a začal se dožadovat vysvětlení.

„Co se děje?"

Otočil jsem se na Smrt. Pochopila, o co se snažím.

„Opovaž se, Kide Scharde!" varovala mě. Neposlouchal jsem.

„Řekl jsem, volejte záchranku! Okamžitě!"

Maryl mi neodporovala a já jsem přešel k postarším dámám. Tvářily se překvapeně, celá tramvaj slyšela, co jsem nařídil Maryl a najednou zavládlo hrobové ticho. Na veškerou slušnost jsem nebral ohled. „Uhněte!" zavrčel jsem směrem k té, která se snažila získat místo své kamarádce.

„No co to?!" Podivila se a bezmocně rozhodila rukama. Naneštěstí se nezvedla.

„Kide, nestav se mi do cesty!" hučela do mě Smrt. Tehdy jsem pochopil, co musím dělat. Chtěla se dotknout pouze spícího kluka, kdokoli jiný měl zůstat ušetřen. Jako spolehlivá zábrana by posloužilo tělo žijícího s vyhlídkami na budoucnost. Tudíž moje vlastní tělo.

„Neuhnu." Byla tak blízko mě. Z výrazu v obličeji jsem nedokázal vyčíst vůbec nic. Když nečinně stála víc než půl minuty, ulevilo se mi. Trvalo to všechno příliš dlouho, než aby teď zaútočila.

Do situace se vložila jedna ze starých dam. Chytila svou kamarádku za ruku a tahala ji na nohy. „Pojď, necháme tohoto mladíka, ať pomůže," pochopila dříve než její společnice, že povadlému klukovi něco schází a pokusila se mi vyjít vstříc.

Jindy bych jí děkoval, ale dala Smrti šanci. Prosmýkla se kolem babiček a natahovala se po své oběti. Než jsem si stihl uvědomit, co dělám, chytal jsem její ruku. Minuli jsme se sotva o pár centimetrů.

Naskákala mi husí kůže, znovu vyrašil studený pot a v krku se utvořil knedlík.

V očích se jí minula emoce, kterou bych u ní nečekal. Zděšení.

V první sekundě se na mě jen dívala a zastavila svůj pohyb. Stihl jsem se vzpamatovat jako první z nás a definitivně jsem jí zablokoval přístup. Neměla šanci se k němu dostat aniž by se vyhnula přímému kontaktu.

Hněvivě se na mě zamračila. „Budeš toho litovat, Kide Scharde," zasyčelazlověstně, než zmizela.

A/N

Tak tady máte další kapitolu.

Do hry se konečně přimíchává další důležitá osoba. Ještě neznáte jeho jméno (které mimochodem neshledalo s velkou spokojeností, ale to veškerá má jména, tak asi není co řešit). Jde o toho povadlého kluka. Má sehrát celkem klíčovou roli. Vlastně hodně klíčovou roli, díky němu se konečně dostaneme k zápletce, kterou jsem celou dobu plánovala!

Mějte se krásně.

Avesa