Nedotýkat!

12. Na správné straně

Gal obýval celý dům sám. Soudě podle předsíně nebylo divu, ale velice překvapivá byla velikost obývacího pokoje. Spolehlivě se jí povedlo vyvážit maličký prostor, do kterého se vstupovalo před vkročením do obytné části budovy. Pokud by Marylin strýc chtěl, dokázal by sem svolat až tři fotbalová mužstva a stále by každý hráč kolem sebe dokázal naměřit sedmdesát centimetrů osobního prostoru.

„Tak co chcete, děcka?" posadil se do křesla. Pro nás by se také našlo místo na sezení, nebýt Troye. Když se dívka nechala klesnout na pohovku, Troy ji bez prodlení vytáhl znovu do stoje. Jak jsem od něj už znal, přemýšlel nad nejhoršími scénáři a sezení do nouzového únikového plánu nespadalo.

„Potřebuji někoho najít," odpověděl jsem mu sebejistě.

Gal mi věnoval letmý pohled. Čekali jsme na odezvu. V pokoji tikaly staré kyvadlové hodiny a z nábytku se linul zápach cigaret. Gal sám našel svou vášeň v kouření. Něco na všech těch skutečnostech mě znervózňovalo.

„Každý někoho hledá," řekl nakonec, „Otázkou zůstává, proč bych ti měl pomáhat?"

Maryl okamžitě zareagovala. „Kid je rodinný přítel," oznámila strýci. Gala to v nejmenším nezaujalo.

„A? Jsou spousty rodinných přátel, kdybych pomáhal každému, tak nedělám celý život nic jiného."

„Prostě to prosím udělej," nenechala se jeho odmítavou odpovědí zastrašit. Gal vstal a napřímil se naproti dívce. Stáli tak blízko, že mohla cítit nepříjemný zápach linoucí se z jeho úst.

„Nemáš mi vůbec co říkat," ruka mu nesmírně rychle vyletěla k její bradě a prsty jí zaryl do kůže na obličeji. Troy zakročil během setiny sekundy.

„Okamžitě ji pusť, Gale. Sám sebe znáš nejlíp, proto jsi ji vědom toho, co bys byl udělat pro nejdražší věc, kterou vlastníš, já bych svedl víc a v o mnoho horším provedení, než kdy ty," vyhrožoval Troy. Nezakročil okamžitě, nechtěl si Gala znepřátelit, ale ani za zastrašováním hrozbami se nedočkal žádné sladké odměny. Jejich strýc se zachoval naprosto neutrálně. Neodsekl. Nezpevnil stisk. Nepovolil.

„Nejsi si ani z poloviny vědom toho, co bych vykonal a nevykonal. Ale tolik mi připomínáš svého otce, jsi stejně beznadějný jako on," pohrdal svým bratrem. Já jsem nevěděl o co se jednalo, ale podle Troyova držení těla, znal alespoň jeden z důvod bratrské nenávisti.

„A i přes jeho beznadějnost vyhrál," neudržel se kluk. Urážel Gala, kterého se, i když to nepřiznával, tolik obával. Jeho světlovlasý strýc překročil hranice. Mluvil o zesnulém bez respektu.

Alespoň nějaký účinek to mělo, pustil Maryl, aby se mohl věnovat Troyovi. Na odehrávající scénu jsem se nedíval rád. Oba dva by s největší libostí viděli toho druhého pod drnem.

„Ach jaká krásná rodinná idylka," ozvalo se vedle mě. O parapet se opírala Smrt a šklebila se na celé kolo.

„Tohle není něco, z čeho by sis měla utahovat. Ti dva by se byli ochotní zabít," sykl jsem. Po očku jsem sledoval zbytek své společnosti. Mou přítomnost evidentně úplně zazdili. Mohl jsem se s bělovlasou bavit nerušeně.

Dívka se uchechtla a jak to měla ve zvyku, začala si kontrolovat své nehty. „A proč myslíš, že jsem tady?" nadhodila nenuceně.

Ta slova mě zasáhla jako dobře mířené rány nožem. V první chvíli mě šokovala, potom jsem začal uvažovat nad možnostmi. Tentokrát by nestačilo si před ně stoupnout a krýt je, nezvládl bych zaplnit tolik prostoru. Vůbec jsem si nevšiml, že mě pobaveně sleduje. Kdybych ji býval byl viděl, má nervozita by se ztratila sama od sebe.