Šli jsme s Luhanem ke Kaiovi. Stejně jsme spolu byli domluvení, že k němu tetno týden někdy zajdu. Tak proč ne?
Luhan se pořád držel u mě. Teď mi došlo, že on vlastně Soul moc nezná. Párkrát tu prý byl, ale moc dlouho se nikdy nezdržel.
"Už tam za chvíli budem." usmál jsem se na něj a Lu kývl.
Došli jsme k baráku, kde bydlel Kai a zazvonil jsem.
"Jeeee, čau Hunnie. Kdo je ten roztomilej klučina?" objal mě a pak se podíval na Luhana, který lehce zrudl.
"To je můj bratr. Luhan." představil jsem ho Kaiovi.
"Jo, Lu...tohle je můj kamarád Kim JongIn, ale říkám mu Kai." představil jsem mu ho a oba si podali ruce.
"Ty asi nebudeš podle jména z Korei, co?" zeptal se ho hned Kai.
"Ne. Z číny." odpověděl mu Luhan tiše.
Byl tak sladký.
"Taaak...a copak potřebujete, že jste tady?" omotal nám ruce kolem krku.
"No...vím, že máš opravdu bohatou zkušenost s barvama a jsi lepší než jakýkoliv jiný kadeřník a...Luhan by asi potřeboval obarvit." postavil jsem před sebe tu věc s roztomilým úsměvem na ksichtíku.
"No jasně. Proč jsi neřekl hned? Jen si skočím pro potřeby." zasmál se a vběhl do koupelny.
Zase byl stejně rychle zpět.
"Taaak...jakou barvu by sis představoval? Totiž...slušela by ti taková světle fialová." zamyslel se Kai.
"Já to nechám na tobě." usmál se Lu a Kai se usmál.
"Ale pak si nestěžuj." došel si pro barvy a začal mu je různě natírat na vlasy.
To nedopadne dobře. Jakmile se takhle usmívá, nikdy to není dobré.
****
"Aaaaaa, Kaiiiiii!!!" vyjejl z koupelny Luhan a já radši hned letěl za nimi.
"Co se děje?" vyhrkl jsem hned.
Luhan se lísal ke Kaiovi, který mu ještě malinko upravil vlásky.
"Tak co?" podíval se na mě Luhan nevinně.
"Páni, Luhannie...vypadáš vážně úžasně." nemohl jsem z něj spustit oči.
Hrozně moc mu to slušelo. Jen kdyby nebyl můj bratr.
"Bacha na to Sehune. Abys zase nedoplatil." mrkl na mě Kai a šli jsme do kuchyně.
On a dalších 9 mých kamarádů vědělo o mé orientaci. Nijak zvlášť jsem se tím netajit. Proč taky? Je to věc, která do našeho života prostě patří. Jen výjimky to prostě nechápou a jsou proti tomu.
"Taaak...Luhanie...řekni mi něco o sobě. Kolik ti je. Odkud jsi. Co máš rád..." vychrlil na něj hned Kai.
"Umm...noo...tak...je mi dvacet let, jsem z Číny z Pekingu. Mám rád hudbu, tanec a hraní her a...to co normální kluci dělaj." mávl nad tím rukou.
"OMG...ty zpíváš a Tancuješ? Sehune...pojď sem. Okamžitě." zatáhl mě Kai kousek dál, že jsem ani nestihl cokoliv udělat.
"Hele, co kdybychom ho vzali do naší skupiny?" vyjekl radostně.
"No moment...ani nevíme jak na tom je a ty už ho k nám chceš vzít?" nevěřícně jsem se na něj podíval.
Celý Kai. Do všeho se hrne po hlavě a aniž by vůbec přemýšlel. Nechápu ho, ale nevadí.
Ani jsem se nenadál a Kai zkoušel Luhana, jak umí zpívat.
"Sehunieeee...já ho chci. Můžem si ho nechat?" rozzářili se mu oči.
"Není problém. Ale zavolej kluky." řekl jsem Kaiovi a on kývl.
"Nooo Luhanie...teď to bude trochu o držku zlato." poplácal jsem ho po rameni a...no musel jsem se zasmát.
Vím, že kluci jsou sakra vybíraví. Ještě to bude zajímavé.
***
Kluci přišli jeden po druhém a Suho se na Luhana díval svým propalujícím pohledem. Neměl z něj dobrý pocit. Ale to je vždy u jeho prvního dojmu.
"Tak...tohle je můj bratr Luhan. A...Kaie napadlo, že bychom ho mohli vzít k nám do skupiny." ukázal jsem na Luhana.
"Super. A co všechno umíš?" vložil se do toho Lay.
"Zpívat, tancovat. Nic víc." pokrčil jednoduše rameny.
"To bohatě stačí." usmál se Kris a dal Luhanovi prostor.
Annyeong lidičky! :)
Takže tady máte další nudný díl. Já vim, hrůza a o ničem. Jenže já mám teď menší velké problémy, takže asi tak :)
Snad se i toto líbilo :)
Votujte a komentujte gomawo ;)
Saranghae :*
ČTEŠ
Step Brother
Hayran KurguPříběh vypráví o mladém chlapci. Oh Sehun. Do jeho života vstoupí další chlapec, o kterém ani nevěděl, že existuje. Jeho bratr. Ale pochází z Číny. Han Lu. Sblíží se spolu. Možná i víc, než by sami chtěli. Ale štěstí jim nebude přát na dlouhou d...
