Step Brother

42) díl

Vyrušil mě z činnosti až otcův hlas, který mě volal na večeři.
Vypnul jsem hudbu a pomalu došel do kuchyně.

"Tati, omlouvám se, ale dnes nebudu." oznámil jsem.

"Důvod?" zeptal se nechápavě.

"Nemám hlad a nechci jíst." pravda byla taková, měl jsem žaludek jako na vodě.

"No dobře tedy. Ale jdi hned spát. Musíš být plný energie zítra." řekl mi otec a já pouze přikývl.

"Dobrou noc." řekl jsem a už zmizel nahoře.

Byl jsem unavený. Osprchoval jsem se a ještě zařídil pár věcí. Pak jsem se mohl klidně přesunout do postele.

***
"Lu, vstávej zlato." zašeptal někdo a pohladil mě po vlasech.

Jen jsem cosi zamumlal a přikryl se.

"Za pět minut máš být tam. Zaspal jsi."

To jsem okamžitě otevřel oči.

"Cože?!" s vyjeknutím jsem se postavil na nohy a hned běžel ke skříni.

"Lu, klid. Jen jsem tě chtěl probrat. Je osm." usmál se otec.

Unaveně jsem se koukl na hodiny.
Od devíti trénink a pak zkouška. Šel jsem šnečím tempem do koupelny. Koukl jsem se líně do zrcadla. Málem jsem nadskočil, jak moc jsem se lekl svého odrazu. Super. A takhle mám dneska vyjít z baráku? Ani náhodou. Nikam nejdu, zůstávám tady a debut budu mít zítra. Nechce se mi nic dělat. Povzdychl jsem si a spáchal ranní hygienu. Pomalu jsem si zakryl ty kruhy pod očima a pomalu se probíral k životu. Oblékl jsem si černou košili a upnuté kalhoty. Nijak jsem na oblečení neměl náladu. Stejně se budu zase převlíkat, takže...co řeším. 

Sešel jsem dolů, kde jsem všechny slušně pozdravil. 

"Ahoj bratříčku." usmál se mile Kevin. 

"Tohle si strč někam." zamumlal jsem si pro sebe. 

"Ahoj." řekl jsem sladce a hned se raději věnoval někomu jinému. 

Jediný, kdo o mě jevil zájem, byl Haneul. 

"Vypadáš hrozně." usrkl s nezájmem ze svého hrnečku, naplněným kakaem. 

Jo...věta, kterou si vyloženě přejete slyšet hned ráno xD

"Děkuju teda no." zasmál jsem se a sedl si ke solu. 

"Udělala jsem dnes palačinky, tak se pořádně najez, ať máš dneska dost síly a energie." usmála se na mě tátova přítelkyně a postavila přede mě talíř s palačinkami. 

"Děkuju." řekl jsem slušně a vzal si hrnek kávy. 

Kevin si sedl vedle mě a pořád mě s úšklebkem pozoroval. Kdyby tu nikdo nebyl, moje pěst by už dávno byla na jeho ksichtě. 

Už mě to ani nebavilo. Těšil jsem se, až si najdu svoje bydlení. A nebo budu aspoň jezdit na tour někam hodně daleko a na hodně dlouho. 

Nasnídal jsem se a koukl na hodiny. Nejvyšší čas vyrazit. Vzal jsem si klíčky od auta a obul se. 

"Tak já jdu." křikl jsem. 

"Dobře. Přijedeme tam později." odpověděl táta. 

Nasedl jsem do svého auta a pomalu jel směrem k mojí společnosti. 

"Jsi tu přesně na čas. Tak se převlékni a jdeme." řekl manažer a já ho následoval. 

"Fajn....takže...tohle je celá hala. Prodaly se všechny lístky plus k tomu pár lidí tu bude muset stát. Bude to vyčerpávající jak pro tebe, tak i pro nás. Na začátek je to docela hodně."