Příběh vypráví o mladém chlapci. Oh Sehun.
Do jeho života vstoupí další chlapec, o kterém ani nevěděl, že existuje. Jeho bratr. Ale pochází z Číny. Han Lu.
Sblíží se spolu.
Možná i víc, než by sami chtěli.
Ale štěstí jim nebude přát na dlouhou d...
ChanYeol mě neustále uklidňoval. Byl jsem rád, že tu pro mě někdo je, i když je to zrovna Chan, kterej do všech rejpe, ale myslí to ze srandy. Ležel jsem mu na klíně a stále plakal. ChanYeol mě uklodňoval hlazením po vlasech a zpíval mou nejoblíbenější písničku.
"Už neplakej. Sehunnie. Neber to tak. Nesmíš na něj myslet. Já vím, že je to opravdu těžké, ale zapomeň na něj." šeptal Chan a stíral mi slzy.
"Kluci, nechce...Hunnie! Co se děje?!" zakřičel polekaně BaekHyun a rychle ke mě přiskočil.
"Co bys řekl BaekHyune." zavrčel podrážděně Yeol.
BaekHyunovi se objevili slzičky v očích. Tenhle andílek byl vždycky moc citlivý.
"No tak Parku. Buď trochu hodnější." vzal jsem si k sobě BaekHyuna, mterý mi omotal ruce a nohy kolem těla. Byl jak velká koala.
"Nah...tak teď fakt nevim. Mám pomáhat já tobě a ty BaekHyunovi nebo jako jak?" zeptal se nechápavě ChanYeol.
"Ty uklidňuješ mě, já Baekkieho." řekl jsem rázně a lehl si zpátky na jeho klín.
"Vy jste taky dva..." uchechtl se a oba nás hladil ve vlasech.
"Sehuneeeeee! Co má ten rozflákanej mobil jako znamenat?!" vyjekl přes celý dorm Suho.
"Ahh...Kime neječ tolik." promnul jsem si ucho.
"Já ti dám Kima. Jak se pak s tebou spojíme, až budeme potřebovat něco nutnýho? Jdi si okamžitě koupit novej mobil." vyjekl a hpdil po mě peněženku.
"To tady musíte furt řvát? Někdo chce spát! Neee, tady se furt jen řve a nikdo se nenechá na pokoji alespoň jeden den. Může tu být aspoň jeden den klid? Byl bych za to vděčný. Furt se..." Suho ucpal BaekHyunovi pusu.
"Tu nám je zase někdo ukecaný. Baekkie...aspoň deset minut mlč. Jakmile se probudíš, už ti ta pusa jede a celej den. Pojď, vezmeme tátu a půjdeme do zábavnýho parku." BaekHyunovi se hned rozzářily oči.
"A ty švihej pro mobil." zabil mě pohledem a já se raději odtrhl od Chana a šel se převléct.
Vzal jsem si jen něco obyčejného a kšiltovku s rouškou. Neměl jsem dnes moc náladu na nějaké fans. Mám je rád, ale příště by mě opravdu nemusely nahánět po celém městě. Jo vlastně...jenom po půlce. Dál jsem utíkat už nezvládl. Vyšel jsem ven a šel do centra, kde byl velký obchoďák. Vešel jsem dovnitř a hned zamířil do obchodu s různými elektrospotřebiči. Hned jsem zamířil k mobilům. Chtěl jsem iPhone, ale design se mi moc nelíbil. No...vlastně vůbec. Ohrnul jsem nad tím nos a raději jsem si vzal Lenovo. Podle mě asi tak nejlepší. A hlavně se hned neroztříská, když ho jednou hodin o stěnu.
Pár holek si mě muselo všimnout. Rychle jsem zaplatil a hned běžel domů. Bál jsem se, že mě někdo bude opět nahánět. Došel jsem do půl hodiny domů a kluci už tam nebyli.
Oddychl jsem si. Vyhnu se aspoň naštvanému Suhovi. Jak se říká...horší než satan jsou naštvané ženy, které mají méně jak 160 cm.
A to Suho, když je naštvanej, to nechcete vidět. Ani náhodou. Zaplul jsem k sobě do pokoje a hned jsem si odemkl můj starej mobil. No...hodně se sekal, to nebudu kecat. Ale snad to nějak zvládnu.
Všechno jsem si přehodil do toho nového mobilu a dal ho na nabíječku. Stáhl jsem si hned nějaké nové aplikace a staré jsem si aktualizoval. Nastavil jsem si novou tapetu.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Jako vždy nás musel vyfotit Xiumin u našeho prvního koncertu. Teď jsem mu za tu fotku vděčný. Na uzamykací obrazovku jsem si dal Luhanovu nejkrásnější fotku.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Pro sebe jsem se usmál. Přejel jsem palcem po displayi.
"Proč? Jaký máš důvod k tomu, chovat se jak totální magor?" zašeptal jsem.
Rozhodoval jsem se, jestli to mám udělat. Nakonec jsem se rozhodl pro ano.
Odemkl jsem si mobil a vytočil Luhanovo číslo. Jen hlasová schránka. Povzdychl jsem si.
Odložil jsem mobil na stolek a lehl si na bok, abych viděl z okna. Začalo pršet. Miluju déšť. Sedl jsem si na široký parapet u okna, kam jsme si s KyungSooem dali poltáře, aby nás nebolel zadek a záda. Opřel jsem se zády o dřevěnou stěnu a díval se na kapky deště, různého tvaru, jak lehce bubnují na okno.
Opřel jsem si čelo o trám a sledoval dění venku. Nic se stejně nedělo, jelikož jsme bydleli na samém konci města. Pro naši bezpečnost.
"Hunnie? Co tu děláš?" přišel za mnou Tao s milým úsměvem.
"Nic." zamlel jsem smutně hlavou.
"Ale copak zlatíčko?" sedl si vedle mě.
"Volal jsem Luhanovi." povzdychl jsem si.
"A..?" zvědavě se na mě podíval.
"No...co bys řekl." povzdychl jsem si.
"Sehune...to bude dobré. Brzy tě to tolik přestane brát, pomůžeme ti." usmál se mile a objal mě kolem ramen.
"Děkuju Tao." zabořil jsem obličej do jeho hrudi.
Tao mě hladil po vlasech a kolébal se mnou. Měl jsem ho rád. Rozumněl mi jako nikdo jiný.
HELLO BI+CHES!!! :)
Nový díl tu je trochu dřív a můžete poděkovat HuangKittynka, které i věnuji tento díl, když mě tak hezky prosila. Snad se ti to líbilo :D
