Step Brother

33) díl

Vůbec jsem nevěděl, jak bych se s kluky měl spojit. Ani na jednoho z nich nemám žádný kontakt a ani číslo jednoho z kluků si nepamatuji. Jsem opravdu úžasný kamarád. Proto mě napadla poslední věc. Adresu dormu jsem si ještě pamatoval. To asi jako jedné. Proto mě napadlo, že bych mohl napsat nějaký takový dopis a vše jim vysvětlit. Ale jak to napsat? 

Vytáhl jsem si tedy papír a začal něco vymýšlet. Pokaždé jsem to vždy poškrtal a zahodil, nebo roztrhal, protože to bylo příšerné. Byl jsem z toho na nervy. 

Nakonec jsem cosi vymyslel. 

Milý Sehune

Jsem si vědom svých chyb, které jsem za poslední dobu udělal. Je mi jasné, že pouhé promiň nic nevyřeší. Chtěl jsem ti tolikrát napsat, ale nemohl jsem. Otec mi sebral mobil, já dostal nový. Naneštěstí jsem zapomněl telefonní čísla vás všech. A nic jiného než dopis mě nenapadlo. Byl jsem hodně zaneprázdněný, kvůli své práci. Neměl jsem na to dřív čas. Doufám, že se ti daří dobře. I když už nejsem součástí skupiny, pořád vás plně podporuji v tom, co děláte. Daří se vám opravdu dobře a jsem na vás pyšný. Obzvlášť na tebe. Jsem si jistý, že se určitě v blízké době ještě setkáme. Ale...

"Tohle nemá cenu." praštil jsem se čelem do stolu a zmačkal papír, který jsem odhodil na hromádku za mnou, která byla čím dál větší. 

Chtělo se mi plakat. Možná bude jen přeci lepší, když nebudu dělat nic. Asi to tak má prostě být. Nelíbí se mi to. Ale s tím už nic neudělám. 

"Luhanie...jdeme natáčet. Pojď." zaklepal mi na dveře od pokoje můj otec. 

"Jo....už jdu." povzdychl jsem si. 

Najednou mi přišlo upozornění. Odemkl jsem mobil a podíval se, co to bude za kravinu. 

"Exo budou mít koncert v Japonsku?" zamumlal jsem si pro sebe. 

Podíval jsem se na datum. 

Moc práce. Těsně před mým debutem. Sakra! To to nemohou mít o týden déle. Podíval jsem se na jejich fotku. Byla docela dobrá. Ale Sehun se opravdu hodně změnil. Vždy se usmíval i v nejhorších chvílích. Tady byla jeho tvář chladná. Vyměnili si to asi s Kaiem, jelikož ten se culil. Zamyšleně jsem na to koukal. Nelíbilo se mi to. Skoro nikdo se krom těch dvou nezměnil. A Sehun se změnil i svou postavou. Nebyl takový, jako když jsem odcházel. Zhubl. A na tu krátkou dobu hodně moc. Povzdychl jsem si a mobil schoval do kapsy. 

"Tak Luhane!" zakřičel zezdola táta. 

"Jo!" odpověděl jsem a otevřel dveře. 

"Už jsem tu." povzdychl jsem si. 

"No hurá. Dneska máme ještě moc práce, tak pojď, musíš se připravit." oznámil mi a otevřel dveře od auta. 

Jen jsem si povzdychl. 

"Nemusíš mi dělat sluhu." řekl jsem smutně. 

"Dělám to kvůli tobě zlatíčko. Vždyť jsi můj jediný syn, kterého mám." usmál se a dal mi pusu do vlasů. 

Shit! Tohle je sakra divný. Takhle se choval naposledy před pěti lety, když si sem přivedl nějakou svojí přítelkyni s malým harantem. To se mi nelíbííííííí! Chtělo se mi brečet. 

"Tati?" ozval jsem se nejistě. 

"Copak chlapče?" zeptal se mě zvědavě. 

"Tajíš mi něco?" odpověděl jsem otázkou.