Step Brother

11) díl

S BaekHyunem jsme obešli snad vše co se dalo.
Vážně lidi...já, že jsem Satan? Se podívejte na to vedle mě....nevinně se to culí jak andílek, kukadla krásně velká jako mají děti a i jeho postava...sral mě jak nikdy.
Hlavně ten jeho věčný úsměv od ucha k uchu...

"Pokud se hned nepřestaneš usmívat, tak ti brzo jednu plesknu." zavrčel jsem.

"Ale já se usmívám furt, když trávím se svým oblíbeným hyungem čas." zazubil se.

No neodolejte tomu....

"Tak dobře." dal jsem mu pusu na čelo a koupil cukrovou vatu, kterou si tak vyřval.

"No nic, Baekie, musim ještě ke Kaiovi, tak zítra na tréninku." objal jsem ho před jeho barákem, kde to vypadalo na bitevním poli.

Válka mezi Suhem a Layem neskončila. Povzdychl jsem si a šel ke Kaiovi.

"Ahoj Kaiiii." vyjekl jsem a skočil mu kolem krku.

"Ahoj. Tebe se nezbavíme, co?" uchechtl se a zatáhl mě dovnitř.

"Nope." zazubil jsem se.

"No dobrá." kývl a udělal mi jako vždy kakao.

Miloval jsem ho. Vždy bylo výborné.

"Máš to dobrý." pochválil jsem mu.

"Jako vždy. A taky je to pro tebe. Musel jsem se snažit." pokrčil rameny.

"Jistě." kývl jsem hlavou a usrkl z bílého hrníčku.

"Kaii?" podíval jsem se na něj a chvíli váhal.

"Hmm?" zvědavě se na mě podíval.

"Umm....ale nic. Stejně už to je teď jedno. Neřeš." zazubil jsem se na něj, i když bylo poznat, že je to naopak.

"Hmm...nejsi nemocný? Nějak se mi nezdáš..." zamračil se a sáhl mi na čelo.

Baekhyun

Vešel jsem do domu a málem mě sejmula kniha.

"Tak a do prdele dost." zařval jsem přes celý barák na ty dva blbečky.

"BaekHyune...jdi do pokoje." řekl klidně Suho a já se postavil k němu.

"Ty chceš odejít?" zeptal jsem se ho se slzami v očích.

"Cože? Jak tě to napadlo? Neodejdu. Nikdy...vždyť si náš malý chlapeček." pohladil mě Suho po vlasech a přitiskl si mě k sobě.

"Promiň BaekHyunie...nechtěli jsme, aby jsi nás viděl takhle....už vše bude v pořádku." přidal se Lay a objal mě i Suha.

"Takže budete dál spolu?" zeptal jsem se jich zvědavě.

"Zlatíčko....občas někdo potřebuje ve vztahu pauzu, víš? Budeme tu spolu bydlet, ale...ještě uvidíme." pohladil mě Lay po zádech.

"Nechci o vás přijít. Jste moje rodina...." měl jsem pocit, že za chvíli z toho vzniknou Niagary.

"V pořádku, ano? Už jsme zase spolu."
řekl Lay a dal Suhovi pusu na rty.

Suho jen zrudl a jelikož byl dosti plachý, tak odešel do kuchyně. Musel jsem se jeho reakci uchechtnout.
Jo a...aby všichni byli v obraze, tak mě před pár lety ti dva adoptovali. Své pravé rodiče jsem nidy nepoznal a ani nechci. Od té doby žijeme spolu, ale jsem více zvyklý je brát jako mé přátelé. A taky vím, že ti dva mi dávají více všeho, než by mi dokázali dát mý rodiče.

"Layiiii???" uculil jsem se.

"No?" podíval se na mě.

"Nevíš náhodou, jak je to teď mezi Luhanem, Sehunem, Kaiem a D.Oem?" zeptal jsem se zvědavě.

"Co? Neříkej, že s nima chceš něco mít? To ti zakazuju. Možná až na Luhana. Je sladkej."  upozornil mě Suho.

"Co? Nechci nechci, jen...že...D.O miluje Kaie, ale...Kai je teď se Sehunem a Luhana jen využil a hrál si s ním, tak....jen se ptám." pokrčil jsem ramenem.

"Ahaa...a že o tom nic nevim." zamračil se Suho.

"Neřeš." mávl jsem nad tím rukou.

Sehun

S Luhanem jsme se spolu celý den moc nebavili.
Dopoledne jsem byl u něj a tam to probíhalo jako vždy. Jen si se mnou pohrál a zase mě odkopl.
Proč jsem saka nebyl od začátku hned s BaekHyuniem? Je milý, hodný a přátelský. A určitě by mi tolik neubližoval jako Kai.

"Sehune, jídlo." zavolal na mě Luhan azase si všímal svého.

"Jo." pípl jsem a vstal z postele.

Šel jsem do kuchyně, kde byl oběd, který dělal Luhan.

"Sehunnie...prosím...pusťme to z hlavy..." omotal mi ruce kolem krku.

"Nechci si tě znepřátelit. Ale nedáváš tomu jinou možnost." povzdychl si a zase odešel.

"Lu..." než jsem stihl cokoliv říct, už byl venku.

"Sakra..." sykl jsem a šel zpět do kuchyně.

Snědl jsem co mi Lu připravil a odpochodoval jsem zase do pokoje na postel.
Nudil jsem se. Hrozně moc.
Schrábl jsem mobil a zavolal Taovi, jakožto Maknaeovi EXO-M, který mě jediný chápe, jaké to je, jestli se mnou nepůjde tančit.
Taky tomu jedinému šly kroky zatím nejlépe.
Souhlasil.
Zabalil jsem si do tašky věci a vpdu s jídlem.

"Lu...jdu s Taem tancovat, tak...zatím se měj." oznámil jsem mu.

On na to však nic neřekl. Povzdychl jsem si a vyrazil na cestu. Venku bylo celkem teplo. Do uší jsem si dal sluchátka a pustil si naše songy. Hodně blbě se mi pamatovaly kroky.
Byl jsem hrozně neschopný.

***

Našel jsem Taa v tanečním sále, jak se sluchátky tancoval a tudíž si mě asi nevšiml. Jeho kroky byly úžasné. Pohyboval se tak ladně. Určitě neměl žádné problémy.
Najednou se zastavil a otočil se pomalu ke mě.

"Konečně." usmál se na mě a přišel ke mě.

"Ahoj. Díky, že si se mnou šel." objali jsme se.

"V pohodě. Stejně jsem se nudil. Kris už mě dohání k šílenství." usmál se a vypnul si hudbu.

Mobil si odložil a já se mezitím převlékl.

"Tak...můžeme?" zeptal se a já jen s jistotou přikývl.

Annyeong ďáblíci! :)

Sooo...po sto letech další kratší díl znovu o ničem. Nějakou tu akci si chci nechat na další díly :)

Omlouvám se za čekání, ale jak říkám. Musím si v tom asi udělat pořádek :)

Votujte a komentujte gomawo ;)

Saranghae :*

-B.Devil :*