Step Brother

9) Díl

Rychle jsem jel zase k sobě. Tak toto byla ta nejhorší věc, co jsem mohl vědět... Bolí to...hodně... Ale tak....to už mi ale vlastně může být jedno. 

Švihl jsem sebou na postel a začal brečet. Brečel jsem v kuse celé hodiny. Nechtěl jsem tomu uvěřit. Ani nemohl. Ale bylo to tak. Pravda někdy opravdu bolí. Luhan kolem druhé hodiny ráno přišel. 

"Tak co? Jak jste si to užili?" uchechtl jsem se. 

"Umm...nevím o čem mluvíš." hrál si na debila. 

"Ty a Kai. Jaký to bylo?" zeptal jsem se s odporem v hlase. 

"Sehune....prosím...zavinil sis to sám. Já tě stále miluji." dřepl si Lu vedle mě. 

"Ale...to i já tebe Luhane." řekl jsem protivně a povzdychl si. 

"Tak....proč? A...ani nevíš jaká je pravda...to mě opravdu mrzí." omotal mi ruce kolem pasu. 

Nijak jsem na to nereagoval. 

"Mám tě rád Hunnie. Pořád jsi můj mladší bráška a jsme rodina. Prosím....přijmi to jak to je. Bude to lehčí i pro tebe." pohladil mě po vlasech a odešel. 

Tobě se to řekne.... pomyslel jsem si. Za tohle jsem ho přímo nenáviděl. Dál jsem ležel na posteli a plakal. Tohle jsem vůbec nechtěl. Jsem opravdu hrozný člověk...Lu byl to jediné, co jsem chtěl nejvíce, ale....díky Kaiovi teď nemám nic. Klesl jsem na úplné dno. A to máme za pár dní k tomu debut. No tento měsíc nemůže být podělaný víc... 

Pomalu jsem usínal a cítili jak mi najednou kdosi omotal ruku kolem pasu. Beztak to byl jen Luhan. Bylo mi to jedno. Vlastně...když teď tak zapřemýšlím...mohl bych ho vyprovokovat BaekHyunem. 

V duchu jsem se ďábelsky ušklíbl. 

A že bych mohl...

***

Probudil nás ten otravný zvuk budíku. Povzdychl jsem si a trochu šťouchl do Luhana, aby vstal. 

"Hmmm...ještě ne..." zamumlal a schoval obličej do polštáře. 

"Přijdeme pozdě na trénink. Suho bude vyvádět." oznámil jsem mu. 

"Tak ať. Já chci spinkat." přikryl se dekou a ležel dál. 

"Fajn. Ale místo dvou hodin budeš mít čtyři hodiny. A já ti s tím pomáhat nebudu." řekl jsem a vstal z postele. 

Luhan byl po chvíli taky na nohách, ale byl opravdu asi unavený. Pomalu jsem udělal snídani a podal mu ji. No...spíše protivně hodil na stůl.

"Sehune....prosím...nech to tak..."
řekl pouze, když jsem chtěl odejít.

"Ale já jsem v pohodě Luhane. To ty jsi ten jiný." řekl jsem nehezkým tonem a odešel k autu. 

Čekal jsem dlouho na Luhana. Přesně asi deset minut a už tak jsme jeli o trochu později. Dojeli jsme k budově a šli do tanečního sálu. Tam už se všichni připravovali. Ale BaekHyun, když mě uviděl, nevypadal nejlépe. Ušklíbl jsem se pro sebe v duchu a šel za ním. 

"BaekHyunie...v pořádku?" pohladil jsem ho po zádech. 

"J-jo. Nech mě být." trochu ucukl a tím se ode mě trochu oddálil. 

Povzdychl jsem si a přitáhl si Baeka jako hadrovou panenku do objetí. Nijak neodporoval. 

"Promiň." zašeptal jsem a vzdálil se od něj trochu. 

"Tak jsme tu všichni? Super. Musel jsem si jen něco zařídit. Normálně bych přišel včas." omluvil se Suho a začali jsme s tréninkem. 

Všichni se divili, že už není Luhan a já. Bylo mi to jedno. Pro mě je teď jen jeden cíl...BaekHyun.