Step Brother

22) díl

Další den jsme měli znovu trénink. Ne, že by mě to nějak bavilo, ale Kai už byl celkem v klidu. Sice pořád někoho komandoval, ale jinak se krotil. Za to jsem byl rád. A Sehunovi dal taky už aspoň trochu volno. Ale nezdálo se mi, že by byl zrovna moc čistej. 

"Lu...máme tu zase zůstat déle. Musíme znovu cvičit." přišel za námi Key a podíval se na mě a Kaie. 

"Dobře." kývli jsme oba. 

"Tak ve čtyři ve dvojce." jen jsme kývli a Key zmizel stejně rychle jako se objevil. 

"Lu...moc ti to nezávidím." zasmál se Xiu a přisedl si ke mě na lavičku. 

"Jo, fakt díky." pousmál jsem se. 

"Ale no tak...aspoň ty máš to štěstí." pozvedl mi koutky úst nahoru. 

"Nojo. To jo." pousmál jsem se. 

Kdyby jen věděl...

"A...jak to máš vůbec s Krisem?" zeptal se mě zvědavě. 

"Xiu, kolikrát ti mám říkat, že já a Kris..." 

"Jsme prostě spolu." zaculil se Kris vedle mě a přehodil mi ruku kolem krku. 

"Nechápu to. Jak...proč...kdy..." zmateně se na nás díval. 

"Pochopíš." zasmál se Kris a mrkl na mě. 

Povzdychl jsem si. Myslel jsem, že jsem se ho už zbavil. Proč to nemohl být kdokoliv jiný?! Musel to být zrovna Kris?! Fakt vám děkuju! 

Kris si mě stáhl k sobě na klín a rozhodně mi neunikl ani propalující pohled Taa. 

"Krisi, jen na chvilku..." zvedl jsem se a on kývl. 

Šel jsem pomalu za Taem. 

"Promiň...já vím, že ti to vadí." sklopil jsem poled. 

"Nevadí. Hlavní je, když to toho blbce přiměje chovat se normálně." usmál se. 

"Jako...Krise nebo Kaie?" pozvedl jsem jedno obočí. 

"Jasně že Kaie. O Krisovi bych to nikdy neřekl." nafoukl tvářičky. 

"Dobře promiň promiň, hlavně mě nech žít." zasmál jsem se a cítil jsem na sobě pár očí, které mě přímo zabíjely. 

Kai! 

Kdo taky jiný? 

Ale Sehun u něj tentokrát nebyl. 

Nechápavě jsem na něj koukal. Ucítil jsem dvě ruce, které se obmotaly kolem mého krku a zezadu se to na mě přitisklo. Sehun. Ty ruce opravdu poznám všude. Položil si hlavu na moje rameno a zavřel oči. 

"Měl bys být u Kaie." zašeptal jsem skoro neslyšeně. 

"Dovolil mi to. Když už tu moc dlouho nebudeš. Dovolí mi to, do té doby, dokud neodejdeš. Ale s ním pořád musím trávit víc času jak s tebou." odpověděl. 

Podíval jsem se na Kaie. Děkovně jsem se na něj pousmál. On jen kývl a dál si všímal mobilu. 

Sehun se ke mě natiskl tak moc, jako by mě chtěl celého rozmačkat. 

"Proč musíš odejít tak brzo? Proč nemůžeš ještě zůstat?" zašeptal a hlas mu docela přeskakoval. 

"Sehunie...bude to tak lepší. Věř mi." usmál jsem se. 

"Musíš to brát pozitivně." dodal jsem. 

"A co je sakra pozitivního na tom, že už tě nikdy neuvidím?" zeptal se smutně. 

Tomu jsem se musel zasmát. Ne, nad tou větou, ale stylem, jakým to řekl. 

"To je vážná věc Luhane. Přestaň se smát." našpulil rty a uraženě nafoukl tvářičky. 

"Ale ty moje bublinko." zasmál jsem se a stáhl si ho k sobě na klín. 

Začal jsem ho lechtat, aby přišel na jiné myšlenky. Začal se konečně smát. 

"Lu...pusť mě prosím...potřebuju čůrat." zasmál se a já ho pořád držel pode mnou a pokračoval jsem ve své činnosti. 

"No tak Lu...slibuju, že už to budu brát pozitivně." zasmál se a já ho pomalu pouštěl. 

"Správně." pohladil jsem ho po vlasech. 

"Ale teď když dovolíš..." rychle vystřelil na záchod a s Taem jsme se začali smát ještě víc. 

"Konečně se taky směje." usmál se spokojeně BaekHyun. 

"To jo." kývl Tao. 

Sehun se vrátil a nám skončila přestávka. Začali jsme zase trénovat naše nové i starší choreografie. Celkem to šlo. Jen Sehunovi dělalo problém si to všechno zapamatovat. 

"Kaii? Pomůžeš mi s tím prosím?" běžel hned za Kaiem. 

Dobře, skrz tanec se mu nedivím. Kai tancoval snad nejlíp. Každej z nás se měl ale čím pochlubit. Dali jsme si další kratší přestávku, aby to Kai mohl Sehunovi vysvětlit. 

"Pardon. Můžeme." přišel k nám. 

"Nevadí." usmál se mile Suho. 

Měl jsem toho kluka rád. Byl na nás celkem milý. Jsem rád, že zrovna on je leader. Kdyby to bylo třeba takové pako je Xiu nebo Lay či Chen, tak nevím, jak by to dopadlo a kam bychom se dostali. 

Blížila se čtvrtá hodina a Kluci odešli. Sehun mě s Kaiem ještě narychlo objal, než běžel za ostatníma. K tomu málem ještě spadl ze schodů. Pako jedno. Celý on. 

"Kaii? Děkuji." řekl jsem po delším mlčení. 

"Dělám to jen kvůli Sehunovi. Nechci mu ubližovat. Přiznávám, že jsem to trochu přehnal." odpověděl mi. 

"To ano. Ale...měl bys vědět, že Soo tě má opravdu hodně rád. To, jak ses k němu zachoval, nebylo od tebe moc hezké." upozornil jsem ho. 

"No a? Mě je D.O. ukradenej. Ano, je to můj nejlepší kamarád, ale ať si tak nefandí. Zájem o něj nemám ani minimální." řekl chladně. 

Ano, už je tu zpět zase ten chladný Kai. Nechápal jsem jeho povahu. Už, abych byl pryč...

Došli jsme do sálu s číslem 2 kde byli skoro všichni až na HeeChula. 

"Ahoj. Za chvíli prý přijde. Manažer mu něco chtěl." sdělil nám Wook a my jen kývli. 

Šel jsem hned za Keyem a začali jsme si spolu povídat. Byl to moc dobrej člověk. Hlavně milej. A ne jak někdo. V duchu jsem myslel na Kaie. Kluci se trochu rozcvičili a protáhli, aby si neudělali nějaké zranění. Pak už čekaly jen další dvě hodiny vyčerpávajícího tréninku, díky našemu výbornému manažerovi. 

Annyeong ďáblíci moji! :D

Teď jsem dlouho nic nevydala, tak mě asi budete chtít ukamenovat, že? Poslužte si. Zasloužila bych si to :D

Nic moc se tu nedělo. Ani to nebylo nijak záživný, ale stává se 

Tento díl chci věnovat HuangKittynka, tak jsi spokojená :D

Toť vše, co mám na srdíčku xD

Votujte a komentujte gomawo ;)

Saranghae :*

B.Devil ;)

Hello Bitcheeeees :*

Ano, autorce zase trošku hrabe XD