Step Brother

18) díl

"A...co když se stane...?" lehce jsem ťukl znovu do zdi.

Objevila se tam o něco větší prasklina a to už nějaký plakát nezachrání.

"...přesně tohle?" dokončil jsem svou větu s úšklebkem.

"Luhane!" zakřičel D.O, ale pak ho asi znovu něco napadlo.

Vzal velký plakát s námi, který byl zarámovaný. Se zvědavostí jsem ho sledoval.
Přibil hřebík do zdi a obrázek pověsil.

"Jako nový." kladívko jen tak prostě hodil za sebe a v klidu si odešel.

Sice je Soo kus vola, ale díky němu jsem zapomněl, co se děje vedle v pokoji a dokonce to i přestalo.
Je to génius.

Seběhl jsem zase dolů, abych si došel pro jídlo, které mi D.O. velice ochotně připravil.
Nedivím se mu, že ho to nebaví. Vyvářet skoro každý den pro dvanáct kluků jenom proto, že jemu to jde nejlépe...taky by mě to přestalo časem bavit. Po chvíli sem dolů přišel i Kai. Ďábelsky se usmál a přišel ke mě. 

"Tak co? Už ti došlo, kdo tu má Sehuna v moci? Zapomeň na něj. Si jen jeho bratr. Víš, že je to zakázaný. A...mohl bych to vlastně říct vaší matce a tvému otci." pohladil mě po tváři. 

"Lu...kdybys neměl Sehuna rád...nemuselo by to takhle být. Promiň. Ale Sehuna se vážně nevzdám a už vůbec ho nepřenechám tobě." oznámil mi. 

"Kaii...to bys neřekl. Přestaň si hrát na něco, co nejsi ani náhodou." zavrčel jsem. 

"Lulu...ty přestaň držkovat, ano? Nechceš přeci zase jít do číny, viď." poplácal mě po tváři a já ucukl. 

Iritoval mě. Nejradši bych mu jednu vlepil. Ale pokud začal s tímhle...nemůžu přeci Sehuna ztratit. Nemůžu. Je to to jediné, co mě drží při životě. Bez Sehuna...nemělo by to smysl. 

"Ano." pípl jsem. 

"Hodný chlapeček. Teď se hezky ukloň a můžeš jít." usmál se. 

Proč se mám sakra klanět mladšímu? Proč? To on by se měl klanět mě. Teď samozřejmě přeháním. Ale nebylo by to nejhorší. Kai si vzal vodu a šel. 

"Co to sakra bylo?" vyjekl Xiumin, který to asi všechno viděl. 

"Viděl si. Xiu....musím ti něco říct." povzdychl jsem si a šli jsme do společenské místnosti, kam chodíme jen, když máme poradu či tak, takže je celkem nepravděpodobné, že by tam někdo přišel. 

"No tak Lu, už se vymáčkni." řekl nedočkavě Xiumin. 

"Xiu...to co teď řeknu, se ti asi moc líbit nebude, ale musím to říct...Já jsem přemýšlel, že později odejdu ze skupiny." sklopil jsem pohled. 

"COŽE?!" vyjekl snad přes celý dorm. 

Hned si zacpal pusu a vyjukaně na mě koukal. Byl celkem roztomilý. 

"Promiň Xiu...Ale víme, že jediný důvod, proč tohle Kai dělá jsem já. Nechci, aby pořád byl takový." pousmál jsem se. 

"Je to proto, co ti Kai řekl?" zeptal se a sedl si na stůl hned vedle mě. 

"Co? Ne. Ale....jinak by se to neuklidnilo a já vím, že se mnou má Kai problém. Neměl by, kdybych si se Sehunem moc nezačínal. Ale...to bych radši umřel, než se vzdal lásky k němu." řekl jsem rozhodně. 

"Lu....takhle nemluv. Ale...kdy chceš odejít?" zeptal se smutně. 

"Neboj. Jistej rok se mě ještě nezbavíš, to si buď jistý." mrkl jsem na něj a Xiu si povzdychl.