Step Brother

53) díl

Luhan:

V Korei jsem se potkal se spoustou, mě známých, lidí. Bylo to šílené. Potkal jsem i kluky z jiných skupin, tak jsme chvilku pokecali a pak jsem narazil na největší hrozbu. SHINEE!!! Vyřvávající po celé ulici a chudák Onew se je snažil trochu utišit. Rychle jsem se schoval za jednu budovu.

"Koho sleduješ?" ozvalo se za mnou tiše.

"Ty magory. Nesmí mě tu vidět." otočil jsem se a tam za mnou stál Minho v celé své kráse a culil se jako...no prostě jako idiot.

Hned jsem začal křičet. Minho mi zacpal pusu a silně mě objal.
Zakecali jsme se, když jsem šel k mamce domů. Rozebrali jsme skoro všechno.
Když jsem byl před barákem, musel jsem zaklepat, protože klíče jsem tam nechal. Dlouho se nic nedělo. Přemýšlel jsem. Ano, přemýšlel mozkem. Já přemýšlel, yeeey. A pak...zrázu mě cosi napadlo. Dokonalý Lu dostal ještě dokonalejší nápad. Yaaaas! Letěl jsem dozadu. Ale to, že jsem tam nechal kufr, mě očividně netrápilo. Tedy do té doby, než kolem našeho domu proběhly dvě pištící holky. A cosi nesly. Cosi velkého. A bylo to moc podobné mému kufru.
Vrátil jsem se tam a víte co? Ten kufr tam nebyl! Dobrý, ne? Vrátil jsem se zpět k zadnímu vchodu. Bylo odemknuto. Otevřel jsem a vrazil do mezery hlavu. Ale ne, že bych chtěl hlavou prorazit dveře, oki? Jen jsem zkoumal prostředí. Pak jsem tam vešel i celým tělem. Moje celoživotní chyba dámy a pánové! Stoupl jsem na skateboard! Sehunův, jen tak, kdyby to někoho zajímalo. Myslel jsem si, že je to ok. Když jsem chtěl opatrně slézt, rozjelo se to nějak. Vůbec jsem nevěděl, kam to jede. Byla tma jako v pytli. Řval jsem jak holka. Pak jsem do něčeho narazil. Přesněji na roh stolu. Ehm...řeknu vám to takhle....budu rád, když se budu moct aspoň vyčůrat. Au!!! Skácel jsem se k zemi. Skate jel dál. Narazil do něčeho. Něčeho moc blízko mě. Barvy! Fuj. Ode dneška mi říkejte duhový Luhan! Vylily se na mě všechny možné barvy.  Když jsem se chtěl otočit, to jsem si měl rozmyslet. Pastičky na myši. No...jen to hezky cvakalo. A to teda dost bolelo. Když už jsem si myslel, že je po všem, zapřel jsem se rukou o dřevěnou desku. Ta se rozpadla a mě na nohu spadl snad tunovej stroj a hned jsem vyjekl bolestí a skákal po jedné noze. Podjelo mi to samozřejmě díky kluzké podlaze od vody a narazil jsem si záda. Když jsem mohl, pomalu jsem se zvedl a šel směrem ke schodům. Ovšem! Stoupl jsem moc krásně na hrábě. Tyč mě udeřila přímo do nosu a do čela. Nepříjemně jsem zavrčel. Odhodil jsem hrábě a šel pomalu po schodech nahoru. Otevřel jsem pomalu dveře a vyšel ven. Oddychl jsem si. Pak někdo začal křičet: "Umři! Umři! Umři!" a mlátil mě pánví do mého bolavého těla. Otočil jsem se a uviděl mamku.

"Mamííí. To jsem já." zašeptal jsem.

"Pane bože, Lu, moc se omlouvám zlato. Moc mě to mrzí. Nevěděla jsem, že přijedeš. Ošetřím tě." objala mě tak silně, až to zakřupalo.

A to mě dorazilo. Zakňučel jsem.

"Pane bože, zlato, co se ti stalo?" vyjekla.

"Všechno díky Sehunovýmu skateboardu, který se válel jen tak ve sklěpě. Proč jste mu ho kupovali sakra? Ani na tom neumí!" vyjekl jsem.

"Promiň zlatíčko. Ale od toho tu máme hlavní vchod." pohladila mě po vlasech a odběhla.

"A proč myslíš, že jsem klepal? Abych ti oznámil, že jdu sklepem a ty mě mohla zmlátit...pánvičkou?" vzal jsem si ji do ruky a prohlédl.

Byla trochu od krve.

"Promiň zlato. Od té doby, co se stala Sehunovy ta...věc, jsou tu neustále novináři. Moc mě to mrzí." odtáhla mě na gauč a ošetřila.

"Udělám jídlo. Zatím můžeš jít do koupelny. Sehun má v pokoji ještě nějaké věci, tak si je můžeš půjčit. Budeš teď v jeho pokoji." usmála se a já kývl.

Pomalu jsem došel do jeho pokoje. Hned mě do nosu udeřila jeho krásná vůně. Voněl vždy jako jablko, skořice a kokos dohromady. Krásná vůně.
Bylo tu hrozně málo věcí. Ale na stole ležela jedna fotka. Došel jsem pomalu ke stolu a vzal obrázek do ruky. Byla tam moje fotka. Pokreslená srdíčky a popsaná samými sladkými slůvky. Pousmál jsem se. Otočil jsem obrázek na druhou stranu.
Byl tam text. Vypadalo to, že se ze Sehuna stane textař. Pak jsem si vzpomněl na ten text. Tohle kdysi zpíval na jednom koncertě, bohužel jsem tam nebyl. Přečetl jsem si to pořádně. Je to celé o nás dvou. Ach bože! Byl jsem šíleně slepý! Proč jsem sakra odešel? Kai dal pokoj a chová se k Sehunovi i ostatním hezky. Sehun by ani nemusel mít nehodu. A beztak je v tomhle stavu kvůli mě. Pohádal se kvůli mojí osobě. Stál celou dobu při mě. Začal jsem plakat. Lehl jsem si do jeho postele a objal velký polštář. Všechno mi to v tu dobu došlo. Z mých úst vycházelo neustále jeho jméno.

HELLO BI+CHES!!!

Tak z neděle asi uděláme pátek, co vy na to? XD Moc se omlouvám.
Druhák-Nové povinnosti. Povinná četba. Nové předměty. Příprava na maturitu... Ze které mám mimochodem nervy už od prváku, takže...krása 😖

Nevadí, takžeeee...snad se líbilo 😘

Votujte a komentujte gomawo 😘

Saranghae ❤

-B.Devil ✌💋😈