Step Brother

4) díl

Všichni jsme měli pusy otevřené. Má brada snad zavítala až k Satanovi do podsvětí. Byl jsem z Luhana v šoku. Opravdu. Jeho hlas byl tak výjimečný. A ty jeho pohyby. Byly ladné. Věděl přesně jak co má udělat, aby to bylo smyslné, ale přitom ohromující.

"Teda Luhane..." řekl v šoku Suho.

"Bylo to hrozné, že?" zeptal se tiše Luhan.

"Co blbneš? Bylo to úžasný." vyjekl Kris a podíval se na Suha.

"Berem ho!"

V tu chvíli mi spadl velký kámen ze srdce. Poklepal jsem na svůj klín a Luhan šel poslušně za mnou. Stáhl jsem si ho na klín a moje ruce se automaticky omotaly kolem jeho drobného tělíčka.

"Ale teda pokud chceš, abychom spolu byli i nadále, musíme tě pořádně krmit. Jsi hrozně vyhublý." řekl Chen.

"Má pravdu. Budu na tebe dávat pozor." rozcuchal jsem ho a přitáhl si Luhana víc k sobě.

Byl jak malý přerostlý plyšový medvídek. S tím rozdílem, že byl křehčí, hezčí, pěkně hřál a hlavně...byl roztomilý.Lu si jen povzdychl a kývl. Nic jiného mu nezbývalo. Žijeme pod jednou střechou. 

"Takže...zítra na zkoušku. V devět ráno. Sehune...ty to znáš, tak pak Luhanovi řekni co a jak." podíval se na mě Suho a já kývl. 

"Tak...rozchod." přerušil Kris to ticho, které tu na pár vteřinek mohlo být. 

Většina kluků odešla a my s Luhanem zůstali ještě chvilku u Kaie, kvůli ostatním. Chtěli Luhana lépe poznat. Nakonec jsme se nějak moc rozkecali až bylo skoro sedm hodin večer. 

"Hele tak zítra kluci." rozloučili jsme se a šli jsme s Luhanem domů. 

Byla už celkem tma a Luhanovi byla zima. Dal jsem mu svou bundu, kterou velice rád přijal a oblékl si ji. Najednou mě chytil za rukáv mé mikiny a schoval se za mě. Naproti nám šlo několik vysokých chlápků. No...nebudeme si lhát. Už i já měl celkem strach. Zastavil jsem se a na patě se otočil zpět. Chytil jsem Luhana za ruku a co nejrychleji jsme utíkali domů. Pro naše, opravdu velké, štěstí běželi za námi. Doběhli jsme domů a hned za sebou zamkli. Luhan se opřel dlaněmi o kolena a zrychleně dýchal. To samé i já. Běžet půl hodiny co nejrychleji bez jediné přestávky dá člověku pěkně do těla. Svalil jsem se zády na zem a nemohl jsem popadnout dech. Luhan si lehl vedle mě a objal mě kolem pasu. 

"Děkuji, že jsi mě tam nenechal." řekl s velkou námahou. 

"Proč bych měl? Nejsem až takhle hroznej. Jsi přeci můj bratr." udělal jsem mu malý rozcuch.

Lu se usmál a po chvíli vstal. Pomohl i mě a šli jsme se osprchovat. Samozřejmě jsem ho nechal prvního. Je to slušnost. A navíc je starší. I když se chová jak sedmiletý. Ale stěžovat si nemůžu. Vždy jsem si přál mladšího bratra. Teď jsem ho konečně dostal a mohu se o něj starat. 

Po Luhanovi jsem šel do koupelny já a vzal jsem si sebou jen nějaké tílko a kraťasy. Rychle jsem se osprchoval a šel jsem zase dolů. Mamka mi poslala zprávu, že bude muset v práci zůstat do zítřka, takže se s Luhanem uvidí až potom. Škoda. Sedl jsem si vedle Luhana, který se díval na televizi. Nic moc zajímavého tam nebylo, tak tam dal první, co ho zaujalo. Lehl jsem si a Luhana si stáhl k sobě. Přehodil jsem přes nás deku a oba jsme si lehli tak, aby nám to vyhovovalo. Čili já si dal hlavu na polštář a Luhan na mou hruď. Dívali jsme jen chvilku, jelikož Luhan skoro hned usnul. Takového andílka jsem budit nechtěl, tak jsem si ho vzal do náručí a šel jsem do pokoje. Tam jsem ho položil na jednu polovinu své postele a přikryl ho dekou. Moc se mi ještě spát nechtělo, tak jsem si udělal kávu, kterou miluji a sedl jsem si ven na terasu. Z naší zahrady bylo vidět na celé město, jak je osvícené. Vždy se mi tu hrozně líbilo. Asi víte proč. Je klid a hlavně po vás sousedi pořád neřvou z neznámého důvodu. Po několika hodinách jsem uslyšel kroky, které se blížili ke mě. Nijak jsem to neřešil a seděl na zahradě dál. Ucítil něčí ručky, které se ovinuly kolem mého pasu. 

"Lu...proč nespíš zlato?" usmál jsem se a přitáhl si ho do objetí. 

"Nemůžu spát." odpověděl mi unaveným hláskem. 

"Jak to?" pohladil jsem ho po vlasech. 

Jen pokrčil rameny a položil si hlavu na mé rameno. Byl opravdu šíleně roztomilý. Jak to sakra dělá?... 

"Je tu moc krásně." zašeptal. 

"To ano." kývl jsem a upil ze svého skoro prázdného hrnku. 

"Chtěl bych tu být s tebou napořád." zabořil svůj kouzelný obličej do mé hrudi. 

Počkat...co to právě řekl??? Chce tu zůstat? Navždy? ...Se mnou?... Nemohl jsem jeho slovům uvěřit. Opravdu řekl se mnou. 

"To i já." políbil jsem ho na čelo. 

Zvedl hlavu a zadíval se mi dlouze do očí. Pak jeho pohled spadl k mým rtům. Naklonil se ke mě. Už zbýval skoro jen milimetr. Mohli jsme se klidně políbit. Taky jsem i doufal, že to udělá. Skoro ano. Jenže pak se usmál a odhalil své bílé perličky. Dal mi pusu na tvář a odtáhl se ode mě. Byl jsem tak zklamaný. Bolelo to. Ale pořád lepší, než kdyby mě nenáviděl. 

"Půjdeme spát. Co ty na to?" mrkl jsem na něj a za ruku jsem ho vedl dovnitř. 

Zavřel jsem dveře a hrnek odložil na linku. Šli jsme do pokoje a lehli jsme si do postele. Přikryl jsem nás dekou a Luhan se na mě natiskl. Omotal mi znovu ruce kolem pasu a skoro hned usnul. Já asi tak hodinu po něm. To mohly být tři hodiny ráno. 

Annyeong lidi! 

Tak konečně po dlouhé době nový díl. A zase...jako vždy o ničem :D

Jak jinak :)

Za to se samozřejmě moc omlouvám a doufám, že příště už se tam něco dít bude. Mělo by. Ale přeci hned taky nemohou končit v posteli :D

Takže...snad se líbilo :)

Votujte a komentujte gomawo ;)

Saranghae :*