Step Brother

37) díl

Pomalu jsem otevíral oči. Hned mě do nich udeřilo světlo. Nic moc příjemného. Bolelo mě celé tělo.
Pořádně jsem se rozkoukal. Seděl vedle mě někdo z kluků. Neviděl jsem mu do tváře, jelikož měl hlavu položenou na posteli. Ale viděl jsem ruce.

BaekHyun?!

Co ten tu dělá? Proč zrovna on?

Na nic jsem si nemohl vzpomenout. Chtěl jsem promluvit, ale to hrozné sucho v krku mi to nepovolovalo.
Bolelo mě celé tělo. Asi jsem tu ležel několik hodin předpokládám.

Pomalu jsem se posadil a rukou pohladil Baekkieho po vlasech. Ten se pomalu probouzel. Vypadal hrozně.

"Sehune!" do očí se mu nahrnuly slzy a hned mě objal.

"Co se ti stalo. Cos tam vůbec sakra dělal?" lehce vzlykl.

"Prosím...doneseš mi vodu?" zachraptěl jsem skoro neslyšně.

"Jo, počkej." rychle seběhl do kuchyně.

Otevřel lednici a s flaškou vody v ruce se vrátil ke mě. Sedl si na postel a podal mi ji.
Převzal jsem si jí od něj.
Otevřel jsem víčko a moje suché popraskané rty se dotkly okraje lahve.
Začal jsem pomalu pít. Mé hrdlo už tolik nepálilo.

"Co si tam dělal?" zeptal se znovu s tím svým lehkým hláskem BaekHyun.

"Tancoval jsem." teda pokud si pamatuji dobře.

"Kurva Sehune...tancovat a utancovat se skoro až k smrti je kurva velkej rozdíl." vyjekl ChanYeol u dveří.

"Co?" na oba jsem nechápavě koukal.

"Kdyby Taovi nebylo blbě, tak by Kris nešel sem a nenašel tě tu a mohlo být pozdě. Na co jsi kurva myslel? Zase na Luhana? Prober se! Nežiješ v pohádce. Jsi Krisovi dlužný docela hodně. Vrať se do reality." vyjekl naštvaně ChanYeol.

Do očí se mi nahrnuly slzy. Nesnášel jsem, když na mě někdo křičí.

"ChanYeole!" zakřičel na něj BaekHyun a zle se na něj podíval.

Super...ještě se kvůli mě rozejdou a to bude poslední kapka.

"Má pravdu Baekkie." dal jsem mu ruku na rameno, aby se nechali.

"Jo to teda mám." zavrčel Chan a odešel.

"Sehune...neříkám to rád, ale...ty vážně potřebuješ pomoc." řekl vážně BaekHyun.

"Cože?! Já nejsem předci blázen. Nejsem." řekl jsem.

"Ne, myslel jsem psychologa." usmál se Baek.

"Nikdy!" řekl jsem rázně.

"Tam mě nedostaneš." vyjekl jsem a rychle utekl z pokoje.

Šel jsem za Krisem. Musím mu poděkovat. Tohle jsem opravdu přehnal.
Zaklepal jsem na pokoj Krise a Taa.

"Dále." ozval se Taův hlas.

Nakoukl jsem do pokoje a pak vešel.

"No podívejme kdo se probral." usmál se Tao a zvedl se z postele.

"Jak se cítíš?" zeptal se mě zvědavě.

"No jak bys řekl?" ušklíbl jsem se.
"Neviděl jsi Krise prosím?" zeptal jsem se zvědavě.

"Jo jasně, je dole." usmál se Tao.

"Děkuju." kývl jsem a odešel z pokoje.

Sešel jsem do společenské místnosti, tam bylo pár kluků i s Krisem.