Step Brother

27) díl

SEHUN: 

Otevřel jsem oči a vedle mě nikdo neležel. Mohlo být asi kolem sedmé ráno. Rychle jsem vyletěl z postele a zoufale volal Luhanovo jméno. Pak jsem ale pochopil, že už je nejspíš pryč. Uprostřed obýváků jsem klesl na zem a začal nekontrolovaně brečet. Uslyšel jsem po chvíli kroky. 

"Sehune? Co tu děláš? Co se stalo?" vyjekl Suho a přiskočil ke mě. 

"Hádej..." podíval jsem se na něj. 

Chvíli se nic nedělo, ale pak jsem znovu začal brečet. 

"Hune...Luhan měl pravdu. Bude lepší, když na něj zapomeneš. Musíš se soustředit na jiné věci." řekl a zvedl mě. 

S jeho pomocí jsem si sedl na gauč. 

"Jak tohle můžeš říct? Ty bys snad po tom všem mohl zapomenout na Laye, kdyby se stalo něco podobného?" setřel jsem si slzy. 

Suho se nadechl, že něco řekne, ale pak jen semkl rty k sobě a provinile se podíval dolů. 

"Ne." špitl. 

"Tak vidíš." trochu mi přeskočil hlas. 

"Sehune....jdi si lehnout. Bude ti líp." usmál se a podával mi kapesníky. 

"To sotva." zamumlal si pro sebe. 

"Ahh...Luhan už odjel? No konečně. I když...bude mi chybět." protáhl se Kai a podíval se na Suha. 

"Ahoj." řekl s neutrálním výrazem Kai. 

"Ahoj." propálil Kaie pohledem. 

"Co je?" zeptal se nechápavě. 

"Vůbec nic. Doufám, že teď, když jsi dostal to, co chceš, tak se přestaneš chovat jako blbec a budeš zase jako dřív." zavrčel na něj Suho a odešel. 

"Co mu je?" podíval se na Sehuna. 

"Nestarej se." špitl Sehun a přitáhl si kolena k sobě. 

"Sehunie...omlouvám se, ale věř mi...takhle bez něj to bude lepší." šel Kai ke mě a sedl si hned vedle mě. 

Vylekaně jsem se na něj podíval. 

"Neboj. Neublížím ti." pohladil mě po paži. 

Rád bych řekl, že má pravdu, ale nevěřím mu. Bojím se ho. Pomalu si mě přitahoval k sobě a objal mě jako porcelánovou panenku. Jakoby se snad bál, že sebesilnější dotyk mě rozbije. Ale to trochu nedomyslel....já už dávno rozbitý byl. Zevnitř. Moje srdce bylo na miliony a miliony kousků, Teď by ho neposkládal už ani Luhan. To je na tom to nejsmutnější. 

Kai si mě k sobě přitáhl ještě víc a já si položil hlavu na jeho hruď. 

"Uvidíš, že za chvíli ti bude zase dobře." usmál se a najednou jsem ucítil pichlavou bolest v rameni. 

Chtěl jsem vyjeknout, ale to už mi Kai dávno držel ruku na mých ústech. Bolelo to jako ještě nikdy. A to mi Luhan sliboval, že už mi nikdo neublíží. A v jeden den mi ublížili rovnou dvě osoby. Musím uznat....lhát umí opravdu dobře. 

"Všechno bude zase v pořádku, slibuji Sehunie." hladil mě po tváři palcem zatímco druhou rukou mi aplikoval tu hnusně zbarvenou látku do těla. 

Snažil jsem se dostat z jeho sevření, ale sebemenší pohyb mě bolel. Mohl jsem jen tak sedět a nechat Kaie, ať si dělá co chce. Po tvářích mi opět stékaly slzy. Ne bolesti. Ne bezmoci. Ale lítosti, že jsem to opět dovolil. Když se látka dostala do mého těla, tak jsem znovu odpadl. Jako vždy. A pojede to zase všechno od začátku. Už mě to opravdu nebavilo. Něco mi dal, já odpadl, pak jsem se vzbudil v jeho posteli a začal mě hezky využívat. Když jsem se mu začal vymykat kontrole, tak do mě dostal další, zase jinou sračku na uklidnění.