Step Brother

14) díl

Sehun:

Probudil jsem se brzy ráno. Bylo šest hodin a Kai měl v tu dobu ještě spát. Políbil jsem sladce spinkajícího Luhana na čelo a pomalu jsem vylezl z postele. Potichu jsem šel ke dveřím, když zrovna zavrzala podlaha.

"Umm...Sehune..." zamumlal Lu a protřel si očko.

"Zlato....spinkej dál...musím jít." pohladil jsem ho po vlasech.

"Hmm..." ještě něco zamumlal a já ho políbil na tvář.

Odešel jsem potichu do Kaiova pokoje, kde naštvaně stál za dveřmi Kai.
Trochu jsem nadskočil, jak jsem se ho lekl.

"A-ahoj zlato. Děje se něco?" usmál jsem se, jako bych byl pryč jen chvilku a políbil ho na rty.

"Kde jsi byl?" zavrčel nepříjemně.

"No dole přeci. Co se děje? Kaii...no tak...nemusíš být naštvaný."

"Dole? Slyšel jsem tě s Luhanem. Moc dobře. A víc vědět nemusím. Je to tak, ne?" zamračil se.

"J-já...omlouvám se." pípl jsem.

"Omluva? To myslíš vážně?" uchechtl se.

Bylo jasno, kdo tu má navrch. Bohužel pro mě...jako vždy.

"A-ale....co chceš víc?" zeptal jsem se nechápavě.

Vůbec ni neřekl a hned mi silně stiskl zápěstí. Hodil mě na postel a připoutal mi ruce k čelu postele.
Snažil jsem se rukama všelijak kroutit, aby mě nechal na pokoji a já mohl utéct.

"Kaii...prosím....udělám co chceš, jen mě pusť." zaškemral jsem.

"Pustím tě zlato, to se neboj. Nebudu tě tu věznit. Jen když se necháš dobrovolně znásilnit." ušklíbl se.

"Co?! Nikdy!!!" zakřičel jsem.

"Moc mluvíš Hunnie." protočil očima a dal mi přes pusu kus látky.

"Kaii....no tak..." snažil jsem se cokoliv říct, ale nějak to nešlo a znělo to úplně jinak, než původní slova, která jsem říkal.

"Sehune....je ti to na nic. Už to pochop." zavrčel a pomalu mi sundaval oblečení.

Snažil jsem se odporovat o něco víc, ale bylo to jen horší.

"Sehune...buď tak hodnej a poslouchej mě, ano?" jen jsem slabě kývl.

"Fajn...teď ti to sundám...ale za podmínku, že to nikomu neřekneš a..." naklonil se ke mě.

"...budeš až moc hlasitý, tak aby všichni věděli, co se tu děje." ušklíbl se.

To by znamenalo...že to uslyší i Lu...
Promiň...

LUHAN:

Četl jsem si knihu, když jsem najednou  jsem uslyšel zvuky....které bych ani za nic, slyšet nemusel.
Položil jsem rozečtenou knihu na postel a pomalu šel k pokoji Kaie a Sehuna.

Jen jsem lehce nahlédl klíčovou dírkou a hned jsem toho litoval. Kai mi znásilňoval Sehuna. Tohle nepřežije.

Do očí se mi okamžitě nahrnuly slzy a běžel jsem co nejrychleji k Minseokovi.
"Xiu..." padl jsem na kolena a zůstal ležet na zemi.

"Já vím Lu. Já vím..." chápavě se na mě podíval a objal mě.

"Bude to zase dobré. Za chvíli bude po všem." hladil mě po zádech a stíral mi slzy.

Přitiskl si mě k sobě a dal mi ruce na uši, abych nic neslyšel. Celkem se mu to i povedlo. Jelikož byl Xiu taková citlivka, tak jsme buleli v pokoji oba dva.