Příběh vypráví o mladém chlapci. Oh Sehun.
Do jeho života vstoupí další chlapec, o kterém ani nevěděl, že existuje. Jeho bratr. Ale pochází z Číny. Han Lu.
Sblíží se spolu.
Možná i víc, než by sami chtěli.
Ale štěstí jim nebude přát na dlouhou d...
Seděl jsem na posteli a hleděl na Luhana. Byl opravdu roztomilý. Na to kolik mu je, až moc. Vždyť takhle sladký nejsem ani já. A to už je co říct. Vypadal opravdu jako panenka. Usnul jsem asi až kolem páté ráno. No...budu asi dost unavený, ale to nevadí. Probudil mě hlučný zvuk budíku. Jak já to nenáviděl. Zase ráno a jako vždy musím vstávat. Tu panenku vedle mě jsem nechal ještě spinkat a já zatím sešel dolů udělat snídani. Udělal jsem něco rychlého a pak jsem postavil vodu na kávu a horkou čokoládu pro LuHanieho. Vyšel jsem zase schody nahoru, abych došel pro Luhana.
"Lu....zlatíčko...vstávej. Dneska je trénink, tak ať nepřijdeme pozdě." opatrně jsem ho probudil.
"Hmm..." zamumlal a za pas si mě stáhl k sobě.
"Lu...vstávej." trochu jsem mu foukl do tváře.
"Hmm...nechce se mi. Chci tu zůstat s tebou Sehunie. Miluji tě." mluvil úplně z cesty.
Všiml jsem si, že spal. No...dělal jsem jako by nic. Nevím....třeba jsem se přeslechl a řekl jméno nějaké slečny, kterou má vyhlídnutou či co.
"Lu...vstávej." štípl jsem ho do tvářičky.
"Hmm...co?" otevřel jedno očko a pak se na mě podíval.
"Za chvíli musíme být připravení. Pojď...udělal jsem snídani." vytáhl jsem ho z postele a šli jsme oba dolů.
Lu se posadil naproti mě a upil ze svého modrého hrnku plného horké čokolády. Pro sebe jsem se usmál a napodobil ho. Začali jsme jíst a pak jsme museli při oblékání trochu pohnout, jelikož už moc času nebylo. Vzal jsem si jen černé upnuté džíny, volné tričko bílé barvy a černou koženou bundu. K tomu černé boty s bílým nápisem NIKE a chvilku jsem ještě čekal na Luhana. Dopotácel se dolů a mohl jsem na něm oči nechat.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
"Jdeme?" zeptal se a já s otevřenou pusou kývl, že ano.
Šli jsme k mému krásnému autíčku a v tom mi volal Suho.
"Děje se něco?" zeptal jsem se zvědavě.
"Jo. Lay s Chenem dnes nepřijdou, tak abys o tom věděl a pohni. Máš zpoždění." řekl trošku nepříjemně a já pokroutil očima.
Má reakce poslední dobou skoro na všechno. Sedli jsme si do auta a já pomalu vyjel k našemu místu, kde jsme scházeli. Přijeli jsme skoro o půl hodiny později, kvůli blbému provozu.
"No konečně. Kde jste byli?" vyjekl Kai a prohlédl si Luhana.
"Ta barva jde prostě ke všemu. Jsem šikovný hoch." pochválil se nad svým dílem a já znovu tradičně protočil očima.
"Ale...tady se nám někdo špatně vyspinkal, co? Maknae je nějakej protivnej." zatahal mě Tao za tvářičky.
Jen jsem si povzdychl a šli jsme raději do tanečního sálu. Nic moc za zázrak, ale i těch pár zrcadel postačí. Luhan z toho všeho byl trošku vyjevený, jelikož nevěděl co a jak.
