Step Brother

39) díl

"Proč?" fňukl jsem.

Ano, takhle se chová chlap, přesně. Ale nesnáším nože a jehly. Prostě nic takového, čím bych se mohl poranit.

"Víš, že ti ani nevím? Ale baví mě to. Pozorovat, jak se člověk pode mnou kroutí bolestí a prosí, abych přestal. Je to krásný pocit, věř mi." mile se usmál.

"Ty si fakt psychouš." povzdychl jsem si.

"To se mi nelíbí. Říkej tomu spíš...psychicky narušený. A teď...budeš křičet nebo ne?" usmál se.

"Ty vole jeden...když do mě budeš zapichovat nůž, určitě se nebudu smát." zakřičel jsem.

"No fajn. Stačilo normálně říct." řekl s klidem a natiskl se na mě.

"Tak se hlavně snaž moc nekřičet a pokud se nechceš zabít, tak i necukat." usmál se a přiložil mi čepel ke krku.

Nasucho jsem polkl. Co mám čekat? Zabije mě? Opravdu to udělá?

Cítil jsem na krku hodně ostou bolest. Dlaně jsem stiskl v pěst.
Snažil jsem se moc necukat, ale copak to šlo? Tahle věc fakt není normální.

"Máš na to tak dokonalej krk." usmál se a prstem mi lehce přejel po ráně.

Bolestně jsem zaskučel.
Myslel jsem, že by mu to mohlo stačit, ale tohle nebyl ani sotva začátek.

Cítil jsem, jak mi krev vytéká pomalu z rány. Ten psychouš se v tom očividně vyžíval.
Začal mi nožem přejíždět různě po krku. Vytvářel mi tím slabé škrábance. Krev, která se mi objevila na povrchu, mi začal pomalu slízávat. Hned jsem se začal cukat. Bylo to divný.

"Buď hodný. Nechceš mít přeci oblečení od krve." usmál se a dál pokračoval v týrání.

***

Konečně po pár hodinách mě pustil.
Byl jsem opravdu zřízený. Na krku jsem neměl ani jedno nepoškozené místo. Jestli po tom budu mít jizvy, tak ho vlastníma rukama zabiju. Kolem krku jsem si omotal šálu, abych to nějak zakryl.

No...lepší to už asi nebude.

Haneul ke mě přišel a zkoumavě si mě prohlížel.

"Co to je?" zeptal se zvědavě.

"To nic." usmál jsem se mile.

"Taky tě řezal?" zeptal se smutně.

Ach jo...
No moment! Jak taky? Děláte si srandu, že jo?

"Na. To pomůže." usmál se a podával mi mastičku.

"Děkuju." pohladil jsem ho po vlasech.

Naštvaně jsem vstal a šel za tím kreténem. Co si jako myslí?

Rychle jsem seběhl schody dolů a našel tam Kevina se spokojeným úsměvem.

"Ty seš fakt hajzl." vyjekl jsem a postavil ho na nohy.

"Ale copak?" zasmál se.

"Jak si to mohl udělat i tak malýmu klukovi?" zakřičel jsem.

"Nedělej Luhannie. A radši jdi plakat do pokoje. Radím ti dobře. Nikdo určitě nechceme, aby se tu něco někomu stalo." usmál se.

"Na to zapomeň. Proč mu to děláš? Vždyť je to ještě dítě!" vyjekl jsem naštvaně.

"Luhane, víš co? Přestaň." jednu mi vrazil a mě to dostalo k zemi.

Chtěl jsem mu to vrátit, ale jednoduše mě shodil na gauč.

"Tohle udělej ještě jednou a seš mrtvej!" znovu mě uhodil do obličeje a pak kopl do břicha.