Step Brother

40) díl

Dneska bylo všechno na nic. Musel jsem porřád myslet na ten sen. A na noc celkově. Proč by mi taťka jen tak pro nic za nic dával ty lístky. To se mě chtěl zbavit? Či chtěl, abych trpěl? Nebo mi naznačit, abych s nimi promluvil?
Proč je to tak těžké s ním? Je na mě hodný a mám ho rád, ale tohle dělal jen zřídka.
Přestal jsem na to myslet, když mě vyrušil můj mobil.

Neznámé číslo? Wut? O.O že by nějaká fan? Nestalo by se to poprvé.

"Ano?" přijal jsem hovor.

"Ahoj Lu, tady Tasha, kde si?"
Sakra, měl jsem jít dneska ven s Tashou.

"Promiň, hned jsem tam, vše ti vysvětlím pak, neuvěříš tomu." vyhrkl jsem a oblékl se slušně.

A nezapomněl jsem si pro jistotu vzít roušku. Nerad bych znovu potkal šílené fans. Rychle jsem se rozloučil a vyběhl z domu.

Běžel jsem celou cestu. Snažil jsem se dýchat normálně, ale moc mi to nešlo. Přiznejme si...moje fyzička je v...
Omylem jsem lehce narazil do malého kluka, tak jsem se ohlédl za ním. Blbý nápad. Pak jsem skončil ksichtem na sloupu.
Z dálky se ozval lehký dívčí smích.

"Promiň, jsi v pořádku?" podíval jsem na toho kloučka.

Chudák. Mohlo mu být tak 10. A když do takového prcka narazí taková kobyla jako já....no...není to asi moc příjemné.

"Ne. Spadla mi zmrzlina." podíval se na prázdný kornout v ruce a pak na mě.

"Promiiiň. Nechtěl jsem." sundal jsem si roušku a jemu se hned rozzářili oči.

"Luhan!" spadla mu brada.

"Jo. Jsem to já. Zavři pusu nebo ti do ní vletí moucha." zasmál jsem se a zavřel mu pusu ukazováčkem.

"Koupím ti novou zmrzlinu, chceš?" usmál jsem se mile.

"Už je to dobrý." mávl nad tím rukou.

"Nechtěl bys jít zítra na můj koncert?" zeptal jsem se ho.

"Rád bych, ale lístky už nejsou." sklopil poraženě hlavu.

"Hmmm....a jsi si jistý?" ďábelsky jsem se ušklíbl a vytáhl jeden lístek do první řady.

"To vážně?" vykulil oči.

"Jo. Pokud chceš." podal jsem mu ho.

"Děkuju." převzal si ho a skočil mi kolem krku.

Připomělo mi to mě v noci. Musel jsem se nad tím usmát.

"Juj, promiň." chtěl se oddálit, ale já ho pak objal taky.

Byl roztomilý.
Přitiskl se na mě o něco víc.

"A budu taky jednou tak dobrý jako ty?" zeptal se s nadějí v hlase.

"Nooo....to se musíš ve škole opravdu moc snažit a pak jednou...kdo ví. Třeba mě překonáš." usmál jsem se na něj.

"Vážně?" vyjekl.

"No to je jasný." usmál jsem se a pohladil ho po vlasech.

"Děkuju." zrudl studem a koukl se do země.

"Ale už musím jít, mám spoždění. Tak teda zítra. Ahoj." zamával jsem mu a on celý šťastný taky.

"To bylo tak roztomilý." začala mě Tasha štípat do tváří.

"On byl roztomilý. Takový dítě taky jednou chci." usmál jsem se.

"Se Sehunem?" usmála se.

"A vidíš tu snad někoho jiného?" ušklíbl jsem se.

"No promiň." zamračila se na mě a bouchla mě do ramene.

Oba jsme se pak zasmáli.

"Tak kam půjdem?" omotal jsem jí ruku kolem pasu.

Věděl jsem, že to můžou novináři vidět a pak by byl průser, ale to ještě nic neznamená.

Zakručelo mi v břiše.

"Sakra...promiň." zasmál jsem se.

"To nic. Ani já dneska nejedla. Půjdem někam?" zeptala se.

"Platím." kývl jsem s úsměvem a šli jsme do restaurace, kam jsem chodil s rodinou jako malý.

Vybrali jsme stůl a po chvíli k nám přišla jedna ze servírek.

"Dobrý den, co si dáte?" zeptala se s hraným úsměvem a vytáhla si bloček s propiskou.

"Umm...jednou těstovinový salát a..." koukl jsem se na Tashu.

"Dvakrát prosím." usmála se a číšnice si zapsala objednávku.

S úsměvem někam odběhla a my tu byli zase sami.

"Jak se těšíš na debut?" usmála se.

"Ah, ani mi o tom nemluv. Nervy." vydechl jsem.

"Ale...to bude dobrý. S EXO jsi to taky zvládl." usmála se.

"Ale tam jsem nebyl sám." zasmál jsem se.

"Neber to takhle." zamračila se a pak se usmála.

"Budeš úžasný." kývla jistě.

"A vůbec...jak to, že jsi zapomněl?" nafoukla uraženě tvářičky.

"Omlouvám se, ale...v noci se mi zdálo o EXO. Bylo to...hezký. A pak přišel táta s tím, že má pro mě lístek na jejich koncert v Japonsku." povzdychl jsem si.

"Tak to je super ne?!" vyjekla radostně.

"Bojím se. Chci je vidět, ale zároveň i ne. Hlavně Sehuna. Změnil se. A to hrozně." přiznal jsem.

"A...třeba si tě všimnou. Pak by to bylo lepší, ne?" zeptala se.

"To vůbec. Zabili by mě hned, jak by si mě někdo všiml. Věř mi. Jen ty poslední zprávy od nich mi bohatě stačí." rozhodl jsem.

"Jak myslíš." posmutněla.

HELLO BI+CHES!!! :D

Tak jak se vám další kapitola líbí? Doufám, že aspoň trochu jo :)

Votujte a komentujte gomawo ;)

Saranghae :*

-B.Devil ;)