Je spousta lidí, kteří nepodporují lásku stejného pohlaví. Tito dva kluci o sobě absolutně nic nevěděli, ale celý jejich život se převrátil vzhůru nohama jen jak otevřeli dveře od pokoje na intru.
Karel Kovář- slušně vychovaný kluk, ale taky si obča...
Jenom pár keců na začátek. S charakter askem jste souhlasily, tak můžete začít psát do komentářů otázky. Už se těším, až na ně budu moct odpovědět :D miluju vás❣ :D Užijte si kapitolu❣
Od kluků jsem přišel asi tak okolo půl jedné. Rozsvítil jsem baterku na mobilu, abych Karla nemusel budit velkým světlem. Přešel jsem ke skříni, vyndal pyžamo, skříň zavřel, ale ještě předtím, než jsem šel do koupelny, jsem si prohlédl školní rozvrh na zítřejší den. No, nebyl jsem zrovna nadšený. Zítra máme mít s Kájou ten referát. Nejen, že ho musím dělat s ním, (a třešnička na dortu, Kája je na mě ještě pořád naštvaný, kvůli mě neznámému důvodu) ale ještě nemáme ani půlku hotovou! Poslední dobou se nám přihodilo tolik věcí, že jsme na ten referát úplně zapoměli...
••••
Probudil jsem se do né zrovna příjemného rána. Venku prší a vypadá to, že bude bouřka. Koukl jsem na vedlejší postel. Nikdo tam nebyl.
No jistě!
Ten... ten... ten mizera, si zůstal u těch dvou! A dneska měl připravovat snídani taky on! Samozřejmě, Karel Kovář si všechno zařídí sám!
,,Debil!" křiknul jsem do ticha, které v pokoji panovalo.
,,Doufám, že tím nemyslíš mě..." vstoupil do pokoje Martin ,,Dáš si čaj?" položil předemě na noční stolek hrneček a loupák. Jen jsem na to s otevřenou pusou zíral.
,,Co je? Nemáš rád loupáky?" staral se Martin.
,,N-ne..."
,,Ah, tak já příště koupím něco-"
,,Ne! Já mám rád loupáky, já to myslel jinak! Jakože je mám rád, ale já... to... no... víš co? Zapomeň všechno co jsem předtím řekl..." zamotal jsem se ve své odpovědi a zakousnul se do loupáku.
***
,,A dnes půjdou prezentovat..." skřehotal učitel ,,Kovář a Carev." zaškrtl si naše jména.
Ne! Ne, ne, ne! Nemáme tu prezentaci hotovou!
Přistál mi na lavici papírek:
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Podíval jsem se na Martina a ten na mě jen spiklenecky mrknul. Pomalu jsem vstal a došoural se společně s Martinem k tabuli.
***
,,Jak jsi to udělal? To jsi někoho podplatil, aby tu prezentaci vytvořil?" ptal jsem se cestou na pokoj Martina.
,,Ne. Prostě jsem si sedl za počítač." odpověděl nepřítomě.
Dál jsme šli prázdnou, úplně vylidněnou chodbou. Už by měli začít topit. Přešli jsme dveře našeho pokoje. Najednou mě Martin zatáhnul do jednoho z okenních výklenků a prudce mě přitiskl ke zdi. Nestihl jsem se nijak bránit. Byl rychlejší a silnější než já. Chytl mě za zápěstí a koukal do mých očí. Jakoby mi propaloval mozek, jakoby četl všechny mé myšlenky.
,,Blázníš?! Co když nás někdo uvidí?!" vykřikl jsem, ale Martin mě umlčel. Polibkem.
Chtěl jsem něco namítnout, začít křičet, ale on mě stihl umlčet. Znova.
,,Si na mě naštvaný?" řekl polohlasem, jakoby nechtěl, aby otázku slyšel někdo jiný.
,,P-proč bych měl?"
Zkoumal jsem každičký milimetřík jeho obličeje. Měl nádherné, ostré rysy. Zelené oči mu svítili jak ty nejvzácnější smaragdy, ústa měl lehce pootevřené, vybízeli se k polibku.
,,Nevěděl jsem, jak se s dýchátkem zachází. Měl jsem o tebe strach, ale panika mi nedovolila přemýšlet. Ani jsem nevěděl, že jsi astmatik..." šeptal mi do ucha.
,,Nedávám ti to za zlé. Nemohl si to vědět..." šeptal jsem na zpět.
,,Záleží mi na tobě." přiklonil se nebezpečně blízko.
Vyplnil jsem prostor mezi námi.
Ty jeho sametově hebké rtíky... chyběli mi.
Rukou jsem mu zajel do vlasů a trochu je pocuchal. Taky jsem si ho přitáhl blíž a polibek prohloubil. Nevím, co to do mě vjelo. Sám sebe jsem se začínal trochu bát.
,,Darino! Ty krá*o jedna blbá!" pištěl holčičí hlas.
,,Smůla! Prostě s ním do toho kina půjdeš, ikdybych ho tam měla dotáhnout!"
Okamžitě jsme se od sebe odtrhli. Zase Darina! Vykoukl jsem zpoza stěny, abych zjistil, co ta kurtizána zase provádí. Nečekaně mířila k našemu pokoji. Když se ta koule špeků dovalila ke dveřím, začala na ně klepat způsobem, že jsem se bál aby je nezničila. Vidět Dari v akci, je jako bojovat s Godzzilou samotnou.
,,Vyřídím to." šeptl Martin a nenápadně vylezl z našeho úkrytu.
,,Dari? Co ty tady děláš?"
Divadýlko začalo. Už chyběl jen popcorn.
,,Jé, ahoj Martine. Neviděl jsi Karla?" zaburácel chodbou její hlas.
,,Ne. Co mu potřebuješ?"
,,No, zítra v pět aby byl u kina. Páje se totiž líbí, ale ona ho prostě pozvat nedokáže." zasmála se a já myslel, že na mě spadne ten fíkus, co rostl v květináči opodál.
,,Dobře vyřídím mu to." usmál se.
,,Díky. Tak čůs!" znovu se zasmála a z květináče se vysypalo trochu hlíny.
,,Ahoj." mávnul Martin a pomalu se vracel zase zpátky.
,,Nepůjdeme na pokoj?" přitiskl se ke mě.
,,Možná, ale nejsem si jistý, jestli tam dojdu. Nějak mě bolí nohy..." zasmál jsem se a políbil Martina na nos.
Ten zareagoval přesně podle mých představ. Rozhlédl se, jestli někdo nejde, vzal mě do náruče a odnesl.
V pokoji mě položil na postel a lehnul si vedle mě. Já si jako kotě opřel hlavu o jeho rameno a spokojeně předl.
,,Takže..." odkašlal si Martin ,,jak to tedy mezi námi je?" položil tuhle otázku jako první on. Aspoň jsem to nemusel dělat já.
,,No, myslím, že si můžeš dát na profil u Facebooku 'zadaný'." usmál jsem se.
Martin se taky široce zasmál a dlouze mě políbil.
,,A ještě něco."
,,No? Co?"
,,Půjdeš do kina s tou Pájou, nebo jak se jmenuje?"
,,Žárlil bys?" zasmál jsem se.
,,Možná trochu..." zčervenal.
,,Si roztomilý. Nemáš proč žárlit. Myslíš, že bych ze dne na den změnil svojí orientaci?" pocuchal jsem mu vlasy.
,,Já vím, ale stejně se mi to nějak nezdá."
,,Řeknu ti to takhle." naklonil jsem se tak, abych mu viděl zpříma do očí. ,,Půjdu, ale jen z lítosti."
,,To doufám. Jinak by Pájuše měla moc ošklivého monokla pod okem. A bylo by mi jedno, že to je holka. Já se tě totiž jen tak nevzdám, víš?"
,,Vím..." usmál jsem se a dlouhatánsky Martina políbil.
