Mavy- Nitky osudu✔|PROBÍHÁ KOREKCE|

#3

Dveře se rozletěly a světlo v pokoji se rozsvítilo.

Já i Martin jsme sebou leknutím trhli. Než jsem se stačil nadechnout a vyhnat rušitele z pokoje, do hlavy mě trefil kondom naplněný vodou.

,,No to snad... fakt... ne!" rozkřičel jsem se.

Parta třeťáků se smála a s nimi i Martin. Jen, co se Martin dosmál a chtěl se nadechnout, ten hnus naplněný jarem a vodou mu na obličeji přistál taky. V ten moment jsem se rozesmál i já.

,,No to si ze mě děláte prd*l!" vztekal se, ale smích udržet nemohl.

,,Ne!" ozval se jeden ze třeťáků a hodil po Martinovi další. Rozesmál jsem se ještě víc. Ukázal jsem rukou na Martina.

,,Ha,ha!" 'zasmál jsem se'  a na hlavě mi přistál další.

,,Ne! Ale to je nechutný!" křičel jsem a zároveň se smál.

,,No, tak to by bylo takové přivítání do prvního dne školy. Teď vám přejeme hodně štestí při uklízení, protože" podíval se na imaginární hodinky ,,přesně za dvacet minut nám začíná první hodina."

,,Cože?!" vykřikl jsem společně s Martinem.

,,Tak čus!" rozloučili se a práskli za sebou dveřmi.

,,Ty vole, to nemáme šanci stihnout!" šílel Martin.

,,Když tam budeš sedět jak puk tak určitě ne!"

Rychlostí světla jsem vyletěl z postele. Mokrou peřinu jsem vysvlékl z povlečení a hodil přes okno. Tak udělal i Marťas.

,,Máš nějakou dobrou výmluvu?" ptal jsem se Martina, když jsem ždímal polštář. Na koberec.

,,Kryple, co děláš?! Ždímáš to na koberec!"

,,Sakra!" zaklel jsem a utíkal do koupelny. Tam jsem nad umyvadlem polštář doždímal.

,,No a jak chceš zakrýt toto?!" zeptal se Martin a ukázal na velkou skvrnu, co se vyjímala na koberci. Pokrčil jsem rameny. Tahle situace pro mě byla nevyřešitelná. Ale Martin nechodil moc dlouho okolo horkého hrnce.

,,Amatére..." řekl, když házel jeho tašku na skvrnu od jarové vody. No, tak tohle by mě v životě nenapadlo. Uklízí takhle i ve svém pokoji? Jestli jo má určitě velmi šťastnou matku, jestli tohle musí uklízet.

***

Tenhle den má pouze jedno specifické slovo. NEJHORŠÍ! Všechno to učení, učitelé, nový spolužáci. Jestli jsem někdy řekl, že jsem unavený, tak jsem kecal.

Nejhorší je, že jsem si už první den udělal nepřátelé.

V ruce jsem svíral učebnice a snažil se protlačit mezi studenty, kteří se tak jako já snažily dostat na další hodinu. Byl tu ovšem zádrhel. Musel jsem si vzít učebnice ze skříňky. Od učebnic už mě dělila jen plechová dvířka a... kluk co se o mojí skříňku opíral. Černé vlasy mu padaly do tváře. Byl hubenější než já, (a to jsem si myslel, že to nejde) proto na něm černé triko plandalo. Skinny džíny stejné barvy rýsovaly jeho vyhublé nohy a hezký zade-
Zatřepal jsem hlavou, abych zahnal tyhle myšlenky.

,,Promiň, mohl bys...?" ukázal jsem stydlivě na skříňku. Jen líně zvedl hlavu. Měl černé oči. Tak to mu nežeru, to jsou určitě čočky. Nezaujatě se na mě podíval a znovu sklopil hlavu do země.

,,Ehm,ehm." zakašlal jsem, abych upozornil na mé čekající já.

,,Co furt? Máš se mnou nějakej problém?" ozval se.

,,No, ne já jenom-"

,,Tak odprejskni!" zakřičel a mně se udělala po celém těle husina. Tak to ne! Nenechám se takhle schazovat!

,,Blokuješ mi skříňku, ty satanovo stvoření!" rozčílil jsem se.

,,Cos to řekl?!" přiřítil se ke mně a popadl můj lem trika.

,,Ricku!" ozval se hlas z druhé strany chodby. Hodil tím směrem vražedný pohled.

,,Ještě si to s tebou vyřídím." podíval se mi do očí a hodil se mnou o zem.

Sesbíral jsem se ze země, oprášil se, vzal sešity a pádil do třídy, jelikož už zvonilo. Měl jsem štěstí, že Lemberková chodí vždycky pozdě.

,,Já už nemůžu!" svalil se Martin na postel. Dnes jsme se spolu vůbec nebavili. Byl s jeho kámošema a já byl odsouzen, sedět sám v první lavici.

,,Potřebuju se uvolnit..." zamrmlá a šahne po skleněné lahvi s tekutinou obsahující velké množství alkoholu. Vytřeštím oči a pozoruji, jak do sebe lije obsah láhve.

,,Blázníš?!" zakřičím a vytrhnu mu láhev z ruky.

,,Co blbneš?!" zařve a prudce se postaví. Najednou se ve mně cosi převrátilo a do těla mi vstoupil adrenalin.

,,Tohle nesmíš! Ničíš tím sebe i okolí! Ráno by ti bylo akorát špatně!" soptil jsem.

,,Myslíš, že mi nějakej zakomplexovanej buzerant bude říkat co smím a co ne?! Jsi snad moje máma?!"

,,B-buzerant?" zlomí se mi hlas. Tak takhle se k tomu staví?

Podíval se na mě výrazem, který jako by litoval toho co právě řekl.

,,Ne, promiň. To jsem přepískl." řekl. Nepřerušovali jsme oční kontakt. Přerušil jsem ho, až když jsem se zničeně posadil na postel.

,,Vlastně... asi máš pravdu." prohrábl jsem si rukou vlasy.

,,Ne, to n- počkat, co?!"