Mavy- Nitky osudu✔|PROBÍHÁ KOREKCE|

#13

Tohle je jen taková nezáživná mezi kapitola, než vyjde charakter ask. Nechtěla jsem vás nechat čekat. Užijte si kapitolu ;D

••••

,,Pojď něco dělat..." nudil jsem se a otravoval Káju svímy unuděnými vzdychy.

,,Martine, to se neumíš zabavit sám?" řekl už mírně naštvaně.

,,Když ty jenom pořád něco čmáráš!" urazil jsem se a skřížil ruce na prsou.

Kája se pomalinku otočil na židly. Jeho oči byly tmavě modré, ne-li černé.

,,Čmárám... tak já čmárám?!" postavil se.

,,Ne, promiň já to tak nemyslel."

,,J-já čmárám! Dámi a pánové! Tady tenhle kluk tvrdí, eh... že já prý čmárám!"

,,Kájo vážně se ti omlouvám, kreslíš moc hezky, ale na můj vkus až příliš často." přitiskl jsem se ke zdi a čekal na jeho reakci. Už vypadal klidnější.

,,Zlobíte, Martine Careve." přiblížil se ke mě.

,,J-já?" polkl jsem na sucho.

,,A jmenuje se snad někdo jiný Martin Carev?" uchechtl se.

Zakroutil jsem hlavou. Přitáhl jsem si ho za ruku k sobě na postel a spojil naše rty. Zajel jsem Kájovi rukama pod tričko, ale to se mu nejspíš nějak extra nelíbilo, protože moje ruce odstrčil zase pryč.

,,Ještě jednou se ti omlouvám."

,,Dobře. Omluvu přijímám." usmál se a znovu se vrhnul na mé rty.

Líbali by jsme se dál, nebýt Lukáše a Ondry, kteří se rozhodli nám tuhle chvíli překazit.

,,Héj! Martine! Otevři!" řval Ondřej.

Kryplové...

Protočil jsem očima, shodil ze sebe Káju a šel ke dveřím. Ještě než jsem stačil pořádně za kliku vzít dveře se rozletěli. Za nimi stálo překvapení. Rozesmátý Ondřej, naštvaný Lukáš, Darina a ubrečená Pája.

,,Co se stalo?" koukal jsem na ten hlouček opicí co se nám před dveřmi shromáždil.

,,Nezapoměl Karel náhodou na něco?!" podíval se přes mé rameno na Karla, který zbledl jako stěna.

,,Nebo spíš na někoho?!" přidala se Darina.

,,A proč se ptáte mě? Zeptejte se jeho..." odstoupil jsem od dveří okousek dál, aby celá ta smečka na Karla pohodlně viděla.

Po pravdě? Tuhle situaci jsem si užíval. Za prvé proto, protože se konečně nenudím a za druhé proto, že Karel konečně na něco zapoměl! Celý týden se totiž vytahoval, že nikdy na nic nezapoměl a teď? Teď si to s ním jde vyřídit sám Ďábel Darina!

,,No, tak ať nám to vysvětlí!" dala ruce v bok Darina.

,,N-no. J-já" polkl na sucho ,,zapoměl."

Pája se histericky rozbrečela, Ondra se rozesmál a Lukáš se s povzdechem plácl do čela. Já si držel výraz neutrální, ale taky bych se hrozně smál být na Ondrovo místě.

Kája se zvedl z postele a zamířil ke dveřím. Odstrčil Lukáše a přes Darinu se probojoval k Páje.

,,Pájo, fakt se ti moc omlouvám. Vynahradím ti to, slibuji. Tohle se mi stalo poprvé a doufám, že naposled." obejmul jí a já měl sto chutí je od sebe oddělit něčím hodně ostrým.

,,D-dobře." fňukla ,,A půjdeš se mnou zítra aspoň na sirotčinec slečny Peregrinové?"

,,Dobře. Od kolika?" usmál se.

Ne! Takhle se má usmívat na mě!

,,O-od šesti..." popotáhla.

,,Dobře, tak v půl před kinem?"

,,J-jo."

,,A nebreč. Vážně mě to mrzí, ale co se stalo, stalo se a už to nejde vrátit. Tak zítra v půl, ahoj." zase se usmál a mě se chtělo zvracet.

,,Tak jsme si to hezky vysvětlily a můžeme jít domů!" řekl ještě s náznakem smíchu Ondra.

,,Jo, to by jste asi měli." zatáhl jsem Karla do dveří a prudce je zabouchl.

,,Tos jí prostě nemohl říct ne?!" obořil jsem se na Karla.

,, Prosím tě, ty toho naděláš kvůli pitomímu kinu." políbil mě a tak mi sebral z úst všechny nadávky, urážky a protesty.