Mavy- Nitky osudu✔|PROBÍHÁ KOREKCE|

Epilog

,,Podívej!" ukáže Martin někam do trávy. ,,První jarní sedmikráska!" 

,,Je nádherná," vydechnu úžasem, celý šťastný z toho, že znovu přichází období tepla a já nebudu muset chodit nabalený ve třech vrstvách oblečení. Ale najednou se Martin sklání a sedmikrásku trhá. Nakonec skončí za mým pravým uchem. Okouzleně se dívám do těch mechově zelených očí a v hlavě mi běhají vzpomínky od úplného počátku, co jsem toho dokonale šíleného člověka poznal, 

,,Před pokojem, který měl být údajně můj, stáli nějací kluci. Krok jsem zpomalil a nasadil šnečí tempo. Došel jsem nejblíž, jak jen mi to moje podvědomí dovolilo. 

,,Ehm," odkašlal jsem si, abych na sebe strhl jejich pozornost. 

,,Co tu děláš? Chodba pro šprty je vedle." neodpustil si poznámku černovlasý. Musím uznat, že ani jeden z nich nebyl  k zahození. Kousnul jsem se do rtu. 

,,Zmlkni." procedil skrz zuby blonďák. Byl mezi nimi asi nejhezčí... Světlé pocuchané vlasy, pronikavě zelené oči, černé triko a potrhané kraťasy stejné barvy...." 

Až do teď. Sice jsem ještě mladý, ale řekl bych, že jsem od té doby hodně vyrostl. 

,,Kájo, prosím, už se na mě nezlob. Jednou mi to stačilo, znovu bych to asi nezvládl. Já vím, že jsem blbec a ano, přiznávám i to, že lhát ti, ať už to bylo teď nebo ohledně toho Ricka, bylo špatný, hodně špatný. Já se snažím, vážně se snažím ti nelhat, vlastně nelhat nikomu, ale občas mi přijde prostě snažší lhát, než říkat pravdu. Kájo, já... tě miluji a nechci, aby se náš vztah skládal z hádek nebo jiných negativních věcí."

,,Víš, že lhaní je jedna z negativních věcí?" přeruším ho. 

,,Agrh, dobře... zkusím ti to vysvětlit jinak." prudce se zvedl ze židle a já se bál, co che udělat. Rychlou chůzí ke mě přišel, chytil mě za zápěstí a prudce postavil na nohy. Bylo to trochu hrubé, ale mě se to... líbilo. Pustí mi zápěstí, chytně tváře do dlaní a ještě, než mi stihne věnovat jeden z vášnivých polibků, zašeptá:

,,Miluji tě, Karle Kováři a přísahám, že se pokusím změnit. Kvůli tobě..."

A po všech těch nádherných i pochmurných dnech, prožitých s ním...     

,,Potichu jsem se zvedl a přiblížil jsem se k němu. Mojí hlavu jsem zezadu přiblížil k té jeho.

,,Kájo..." použil jsem svůj chraplák. Slyšel jsem, jak na sucho polkl. Svaly se mu naply, posadil se rovně.

,,N-no?" řekl roztřeseně.

,,Co to děláš?"

Slyšel jsem jak si oddychl. Svaly na těle se mu uvolnily a znovu se vrátil do skrčené pozice.

,,Kreslím." pípl a znovu vzal tužku do ruky.

Můžu s klidem v srdci říct...

Blonďáček předemnou se zákeřně ušklíbne, zesílí stisk na ruce, kterou doteď zahříval tou svou, zvedá se, pokládá peníze na stůl a táhne mě ven z kavárny. Ujdeme pár kroků a zabočíme do odlehlejší uličky. Mráz se mi dostává všude kam může, odehrálo se to tak rychle, že jsem si ani nestihl pořádně zapnout kabát. Teď stojím naproti Martinovi a čekám, jestli z něj vyleze, proč mě sem zatáhl? A jakmile se začne pomalu přibližovat, mě to začíná docházet. Chvíli těká pohledem mezi mými rty a očima.