Je spousta lidí, kteří nepodporují lásku stejného pohlaví. Tito dva kluci o sobě absolutně nic nevěděli, ale celý jejich život se převrátil vzhůru nohama jen jak otevřeli dveře od pokoje na intru.
Karel Kovář- slušně vychovaný kluk, ale taky si obča...
,,Ne, tyrkysovou ne!" hádal se se mnou Martin o tom, jakou barvu bude mít motiv naší prezentace.
,,Fajn, tak jakou?" protočil jsem očima.
,,Černou." ukázal na čtvereček, který obsahoval onu barvu.
,,Už jsem ti jednou říkal, že pak tam nebude vidět písmo." odporoval jsem.
,,Víš, co? Zatím tam nechám bílou, vybereme to potom. Teď nemám náladu se s tebou hádat." smazal jsem barvu a nastavil klasickou, bílou.
***
,,Bože! To je nuda!" mumlal Martin do polštáře. Jen jsem protočil očima a dál se věnoval tomu, co jsem dělal.
••••
Karel něco kutil u stolu a já se příšerně nudil! Ty dva blázni, si lítaj někde venku beze mě a já tady tvrdnu s tímhle autistou...
Potichu jsem se zvedl a přiblížil jsem se k němu. Mojí hlavu jsem že zadu přiblížil k té jeho.
,,Kájo..." použil jsem svůj chraplák. Slyšel jsem, jak na sucho polkl. Svaly se mu naply, posadil se rovně.
,,N-no?" řekl roztřeseně.
,,Co to děláš?"
Slyšel jsem jak si oddychl. Svaly na těle se mu uvolnily a znovu se vrátil do skrčené pozice.
,,Kreslím." pípl a znovu vzal tužku do ruky.
,,A co?" otravoval jsem ho dál.
,,Nevím..." odvětil a dotahoval detail oka. Vypadá to docela dobře. Já kreslím jen grafiti a to ještě na místech kam nepatří.
,,Naučíš mě kreslit?" vypadlo ze mě po chvíli, co jsem zíral na Karlovu tužku, kmitající po papíru.
,,Prosím?!" svraštil obočí a otočil se na mě.
,,Říkal jsem, jestli-"
,,Jo, jo. To jsem pochopil, ale nemůžu uvěřit tomu, že někdo jako ty by se chtěl učit kreslit."
,,A proč ne?" dotáhl jsem si k němu židli a posadil se. Jen nademnou zakroutil hlavou.
,,Nevím jak tě to mám naučit." podíval se na mě provinile těma jeho modrýma očima.
Nikdy jsem neviděl tak modré, ba tenhle odstín. Byly jako moře na Mallorce, kde jsem nedávno byl. A černé tečky uprostřed, byly lodě. Lodě co se plaví do přístavu a hledají světlo majáku, aby mohli v klidu dovést pasažéři, či náklad.
,,Myslíš, že já jo?" řekl jsem skoro šeptem. Nevím proč. Asi jsem nechtěl kazit tu atmosféru, nebo jsem nechtěl aby náš rozhovor někdo slyšel.
,,Jediné co jsem kdy kreslil, byl kosočtverec na zdi večerky." uchechtl jsem se a zčervenal.
Občas, když se nudím, přemýšlím, proč jsem to vlastně tenkrát udělal. Dokonce se za sebe i někdy stydím. Nemám na nic talent. Umím jen přidělávat problémy, vymetat diskotéky a chlastat...
Moje zorné pole, zaregistrovalo pohyb. Kája mi dal do ruky tužku. Opatrně ke mě natáhl ruku. Asi si nebyl moc jistý tím, co dělá. Jeho ruka se třásla. Vzal tu mou do své, opatrně vzal konečky prstů i tužku a začaly jsme 'kreslit'.
Pomalýmy pohyby, začal stínovat obličej co se na papíře pomalu rýsoval. Bavilo mě to. Kájova ruka příjemně hřála. Kdyby tohle udělal Lukáš, nebo Ondra asi bych automaticky ucuknul. Tohel nebylo nepříjemné. Cítil jsem se v bezpečí a uvolněný.
***
,,No... na to, že jsi kreslil poprvé, je to fakt slušný." zvedl Kája papír s výkresem.
,,Kreslily jsme to spolu." podíval jsem se na něj a výkres mu z ruky vzal.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Stejně mi to pořád příjde takové... nemastné neslané. Kdyby jsi to kreslil jenom ty, asi by se to povedlo líp." prohlížel jsem si moje- naše, první veledílo.
,,Nesmysl." mávl Kája rukou a svraštil čelo.
,,Hele, tak já se půjdu podívat, co dělají ty dva retardi." uchetl jsem se, nečekal na odpověď a vylítl ze dveří rychlostí světla.
