Mavy- Nitky osudu✔|PROBÍHÁ KOREKCE|

#33

Je druhý den ráno. Po noci, ve které mě pronásledovali noční můry o tom, jak bude vypadat dnešní Štědrý den, jsem se cítil jako hadrová pana, s kterou někdo brutálně švihnul o zem. A proč? Protože spím na jedné, nemanželské posteli spolu s Karlem. Nemohl jsem se ani pohnout, prostě jen ležet a závidět mu, že už dávno spí. A ještě k tomu chodilo to škvrně s jménem Eliška pořád na záchod, který hučel a hučel, takže další věc co mi bránila v tom, se pořádně vyspat.

Každopádně Karel je teď zavřený v koupelně a upravuje se, zatímco já projíždím sociální sítě. Zdá se mi, že je tam až nepřirozeně dlouho, proto jdu ke dveřím a zaklepu. ,,Kájo? Všechno ok?" nejistě přešlápnu z nohy na nohu. Nic se neozývá.

Tak má prostě smůlu!

Beru za kliku a vtrhnu do koupelny. Kája jako hromádka neštěstí sedí na okraji vany, hlavu v dlaních. ,,Sakra, co se stalo?" zeptám se celý bez sebe z toho, že už se zase něco děje. To nemůže mít člověk chvíli klid?!

,,Nic." odsekne. Očividně má stejně dobrou náladu jako já.

,,Tak sedíš tu a brečíš. Něco se asi muselo stát!" zvíším hlas.

,,Neřvi na mě!" zapiští a mě dojde, že jsem vlastně zvíšil hlas víc, než bylo nutné. Sklesle se sesunu k němu a omluvím se.

,,Špatně jsem se vyspal. Jsem hrozně nervózní z dneška, víš? Promiň."

,,Já taky. Mám šilený strach. Přijedou tety a babičky, prostě veškeré příbuzenstvo a... Nevím, co když to nevezmou tak dobře jako rodiče? K tomu všemu, táta to ještě nepřekous a má furt nějaký hemzy." položí mi hlavu na rameno. Zajedu rukou do jeho vlasů a začnu je přehazovat ze strany na stranu v uklidňujícím gestu. ,,Snad to nějak zvládnu." Otráveně mlasknu. Kdy si to konečně zapamatuje? ,,Co je?" zvedne hlavu z mého ramene a zmateně se na mě podívá.

,,Kolikrát to mám opakovat? Nezvládneš to ty. Zvládneme to spolu." propletu si s ním prsty.

,,Ah, přestaň! Jsi jak vystřižený z romantického filmu. Takový klišé." zasměje se.

,,No výborně... Tobě už se nelíbí ani to, když se snažím být romantický. Tak já nevím, jak na tebe mám zapůsobit." s pobaveným podtónem v hlase se koukám mému protějšku do očí.

,,Nemusíš na mě nijak působit. Stačí mi, že na mě působí gravitace." Na chvíli oční kontakt​ přeruší, ale v momentě, kdy se podívá zpět se oba začneme nekontrolovaně smát. K sakru, proč každý den nemůže vypadat takhle?

,,Tak se zvedej. Zachvíli dorazí příbuzenstvo." pocuchá mi vlasy a vstane. ,,A mohl bych tě poprosit?" otočí se.

,,No?"

,,Vzal by sis na sebe tu červenou košili?" kousne se do rtu a změří si mě pohledem. Já udělám to samé, ale s nadzvednutým obočím.

,,Proč?"

,,Protože tahle ti nesluší." nakrčí ret a na čele se mu objeví malá vráska. Tak to je sakra roztomilé!

,,Fajn, tak nechceš mi příště nachystat hromádku s oblečením? Abych jako věděl-"

,,Věř mi," zastrčí si ruce do kapes u černých džín. ,,Že kdyby mi to nepřipadalo ujetý, dělal bych to. A s radostí." otočí se na patě a odkráčí někam do útrob baráku. Já si teda převléknu podle Karlových pokynů košily a vyrážím za ním.

***

Zrovna připravujeme talíře k obrovskému stolu, kde celá rodina večeří, když v tom se rozlehne celým domem zvuk zvonku. Paní Kovářová křičí z kuchyně ať jdeme otevřít, proto Kája sbírá všechnu sílu a schází dolů do prvního patra.