Mavy- Nitky osudu✔|PROBÍHÁ KOREKCE|

#36

Je tu ticho. Tak příšerné ticho! Je slyšet jen tikot hodin, myslím, že nejhlasitější zvuk jsem vydal já, a to když jsem pohnul rukou a křuplo mi v ní. Drtím Martinovu ruku v té své, celý se potím a nervózně poklepávám nohou. Občas zkontroluji pohledem ostatní osoby v místosti. Kendy i Rick vypadají ustaraně, ale Martin se tváří, jakoby se ho to vůbec netýkalo.

A já mám strach. Nechci, aby to bylo Martina. Nejde mi o peníze, ale o čas strávený s ním. Určitě se mu bude věnovat víc, po škole bude chodit jen za Kendy.
Odtrhávám pohled od bílé zdi před sebou a s otázkou se otočím na Martina. ,,Taky jsi tak nervózní?" zahledím se mu hluboko do očí.

,,Ne." odpovídá, stále klidný.

,,Cože?!" narovnám se a nevěřícně na něj zírám. Jak?! Jak může být tak v klidu?!

,,Mám své důvody." poprvé za asi hodinu se ušklíbne. Stále s vyjeveným výrazem se svalím zase zpátky do židle a raději ho nechávám být. Tím svým klidem mě fakt vytáčí, hlavně, že mě tu od stresu padají vlasy. 

Zaregistruji, že klika od ordinace před námi se pohla. Tedy... Pokud mi už z toho všeho nehrabe. Teď jsem začal Martinovu ruku drtit jak nejvíc jsem mohl, až z toho zakňučel a snažil se z mého sevření vyvléknout. A opravdu se zanedlouho dveře otevřeli. Doktor nám pokynul hlavou ať vstoupíme. Všichni se nervózně zvedneme a přejdeme z čekárny přímo do ordinace.

***

,,Já to nechápu." Usrknu z šálku kávy.
,,Ty jsi ten výsledek snad věděl, že jsi byl tak klidný?"

,,Nevěděl." konstatoval a zakousl se do muffinu. ,,Spíš tušil."

,,Fajn, to jsi mi toho zase řekl." protočím očima. ,,Povíš mi někdy, z jakého důvodu si tušil?"

,,Možná."

,,Martine!"

,,Fajn, fajn. Jen nevyšiluj." položí ruku na tu mou, která spočívá na stole. Aw, jeho dotek mi tak chyběl! Až do těch výsledků testu otcovství jsem s ním nemluvil. Byl jsem naštvaný, možná, že ještě pořád trošku jsem. Ale jsem rád, že to dopadlo, tak jak to dopadlo. Společně jsme se s Martinem zavázali, že budeme chodit Kendy pomáhat, třeba hlídat nebo tak. Samozřejmě trochu míň, než Rick. Ten převzal plnou odpovědnost. ,,Víš, že ikdyž jsi byl celou tu dobu se mnou, přijde mi, jako bychom se ten týden neviděli?"

Aw, nech toho nebo se rozteču!

,,Zvláštní." podepřu si hlavu rukou. ,,Mám úplně ten samý pocit."

Blonďáček předemnou se zákeřně ušklíbne, zesílí stisk na ruce, kterou doteď zahříval tou svou, zvedá se, pokládá peníze na stůl a táhne mě ven z kavárny. Ujdeme pár kroků a zabočíme do odlehlejší uličky. Mráz se mi dostává všude kam může, odehrálo se to tak rychle, že jsem si ani nestihl pořádně zapnout kabát. Teď stojím naproti Martinovi a čekám, jestli z něj vyleze, proč mě sem zatáhl? A jakmile se začne pomalu přibližovat, mě to začíná docházet. Chvíli těká pohledem mezi mými rty a očima.

,,Chyběl jsi mi..." zašeptá. Trhaně se nadechnu a vydechnu. Vsadím se, že musím mít úplně rudé tváře, protože mi přijde, že hoří! Díky Bohu, že je zima, poněvadž, kdyby si Martin všiml, můžu to svést na ní. Chytne mé tváře do dlaní a něžně se otře svými rty o mé. Když vidí, že neprotestuji, přitiskne mě ke zdi uličky a doslova drancuje mé rty. Najednou už mi není taková zima, jako když jsme vybíhali. Teď mám pocit, že všude, kde se mě Martin dotýká zakládá požár! Jednou rukou sjede níž a pevně mi stiskne zadek. Vzdechnu mu do úst a malinko zakloním hlavu. Toho on využije a vtiskne mi polibek pod bradu. Chystá se mi zajet rukama pod triko, ale to už se přestává líbit mě. Nechci nastydnout! Chytnu jeho ruce a tím mu zabráním v pohybu. Odtáhne se a nechápavě se mi podívá do očí.

,,Pojďme domů." zašeptám. ,,Tady je zima."

••••

Jen co rozrazíme dveře od Kájova pokoje v domě jeho rodičů znovu se vrhám po Kájových rtech. Kendy už dávno odjela, spolu s Rickem, který přijel, aby se taky mohl účastnit konečného verdiktu, čí že to skvrně je. Ještě, že už to máme za sebou. Ale teď bych měl přestat přemýšlet a věnovat se něčemu jinému. Doslova ho povalím na postel, načež se on začne smát.

,,Prosím, nesnaž se mě zabít." zachechtá se a pocuchá mi vlasy.

,,Uvidíš, že budeš prosit, abych tě zabil." zavrním mu do ucha a následně ho pod něj políbím. Přetáhnu mu triko přes hlavu a rty mu dělám cestičku od rtů, přes hruď až k lemu kalhot. Hlasitě vydechne, když rozepnu zip a políbím ho na nově odhalenou kůži. Ale zřejmě se mu nelíbí, že na mě ještě visí triko, proto natahuje ruce a též mě vysvleče. Začíná se mi hůř dýchat a mám pocit, že se zevnitř pomalu roztékám. S dalším dotekem a Kájovím vzdechem chci víc a víc. Už spolu chodíme skoro půl roku a zatím jsme zůstali jen u mazlení. Já... Už to asi nevydržím.

Prosím, Kájo. Jestli mě teď nezastavíš, tak toho budeš litovat...

Od podbříšku se znova přesouvám k jeho rtům a lehce zkousnu ten spodní. Kája se zdá být úplně unešený mými doteky a když se otřu mým rozkrokem v pozoru o ten jeho, musím jeho vzdech umlčet polibkem. Kdyby sem teď vpadnul někdo z jeho příbuzných, asi bych už neměl odvahu se jim ani podívat do očí. 

,,M-Martine." vydechne všechen vzduch v plicích a tenhle zvuk mě absolutně rozdráždí. Jedním tahem sundavám jeho kalhoty a on rozepíná ty mé. Chystám se mu stáhnout boxerky, ale on jakoby si uvědomil, k čemu se schyluje, mě povalí pod sebe a tak mi zabrání v tom mu je stáhnout.

,,Můžeš to pro dnešek nechat.. Na mě?" přejede prsty po mé hrudi a já se nezmůžu na nic jiného, než na výdech davající mu souhlas. Zrovna se chystá sundat ze mě zbytek oblečení, ale přeruší nás hlas Kájovi matky, volající nás k večeři.

No do prdele!

Já vím, já vím! Hrozně dlouho nebyla kapitola a vážně mě to mrzí :( ale já měla tak obrovskej blok! Ani ťuk jsem nenapsala! Ale dnes se mi povedlo ze sebe dostat aspoň něco, tak doufám, že se líbí. A... vlastně už se blížíme ke konci! Už zbývá jen lyžařský pobyt a budeme končit, dámy a pánové! Doufám, že jste si kapitolu užili a musím se zeptat, taky někdo čekáte a těšíte se na album Harryho Stylese?! :) ;D <3