Mavy- Nitky osudu✔|PROBÍHÁ KOREKCE|

#20

Byly asi tři hodiny odpoledne a mě už bylo líp. Sice jsem měl stále mírný pocit, že se mi motá hlava, ale nebylo to tak nesnesitelné jako ráno. Četl jsem knihu, seděl na posteli a zády byl opřený o pelest a usrkával čaj, který mi Martin udělal. Je tak pozorný, ale pořád jsem trochu naštvaný. Vím, že ho to mrzí, ale jestli si myslí, že to spravý čaj tak...ano, nejspíš to ten čaj spravil. A možná za to může i ten polibek.

,,Kájo? Nepotřebuješ něco?" volal od jídelního stolku.

,,Ne! Děkuji zlato!" sakra, to bylo možná moc. Sice už se nezlobím, ale nechci aby usnul na Vavřínech.

,,Tak já už jsem zase zlato?" oběvil se mezi dveřmi.

,,Zase? Nikdy jindy jsem ti zlato neřekl, jak můžeš vědět, že jsi jím byl?" usrknul jsem z hrnečku, položil ho na stůl a zaklapl knížku.

,,Oh, to bolelo." napodobil bodnutí u srdce, ale smál se. A já taky. Nejistě se přišoural blíž, chtěl si sednout ke mě, ale nebyl si jistý. Posunul jsem se a rukou poklepal na volné místo, které jsem díky tomu uvolnil. Široce se usmál a hupsnul vedle mě. Já si zase otevřel knihu a pouze si užíval jeho přítomnosti. Martinovi ale jen přítomnost nestačila.

,,Co to čteš?" opřel mi bradu o rameno a zadíval se do stránek.

,,Hunger Games." odvětil jsem prostě.

,,A je to stejný jako film?" ptal se dál.

,,Podobný."

,,A co myslíš, že je lepší?" je neodbitný.

,,Ty jsi nej- eh, teda.. to je jako by jsi se zeptal jestli mám radši tátu nebo mámu." zamluvil jsem svůj přeřek.

,,Já jsem co?" zasmál se.

,,Co by jsi měl být?" rozhodl jsem se dělat hloupého.

,,Ale noták! Já jsem to slyšel!" polechtal mě na boku a já se zavrtěl. ,,Řekni to."

,,Nejlepší." zamumlal jsem potichu.

,,Cože? Já jsem tě asi špatně slyšel." provokoval.

,,Agrh, Martine." protočil jsem očima. S ním je to tak těžké!

,,No? Tak co že jsem?"

,,Nejlepší! A už buď zticha!" vyletěl jsem, odhodil knížku a Martina umlčel pořádnou pusou.

,,No vidíš, že to jde." zahihňal se jako nějaká puberťačka.

,,No jo furt..." založil jsem si ruce na prsou a litoval toho, že si na jazyk nedávám větší pozor.

***

,,Martine?" zavolal jsem na něj. Potřeboval jsem ještě něco vědět.

,,Ano, lásko?"

Lásko?

Zřejmě jsem aféru těchto oslovení odstartoval tím výrazem zlato.

,,Potřebuji, abys mi ještě něco řekl."

,,A co by to mělo být?" stál za mnou, ale já se neotáčel. Seděl jsem u stolu a bylo by to moc namáhavé.

,,Jakou máš barvu očí?"

,,Prosím? Ty to nevíš?!" rozhodil rukama a nevěřícně zakroutil hlavou.

Ano, přiznávám. Nevím takovouhle základní věc. Takhle. Vím, že má Martin oči do zelena, ale já bych potřeboval vidět detail.

,,Vím, ale né tak docela."

,,Jak jako né tak docela? Jakože mám jen půlku duhovek nebo co?"