Mavy- Nitky osudu✔|PROBÍHÁ KOREKCE|

#38

Nesnáším autobusy! Nesnáším většinu dopravních prostředků! Ať sedím vzadu, či vepředu, vždycky se mi udělá špatně! Plus já a Martin sedíme úplně vepředu, takže na nás instruktoři mají velkolepý výhled. Ano, i šprtovi jako jsem já vadí, že bude muset být tři hodiny pod neustálým dohledem. 

,,Martine..." pípnu tiše a přivinu si k tělu bundu, kterou se přikrývám. Sice má Martin v uších sluchátka, ale kvůli mě si jedno z ucha vyndal. Prý aby slyšel, když bych něco potřeboval nebo se mi zase udělalo špatně. 

,,Ano, Kájo?" pootočí hlavu směrem ke mně, ale nechává pohled upřený na displej telefonu. 

,,Už je to na mně moc dlouhé..." opřu si hlavu mezi sedačku a Martinovo rameno, čímž vznikne stísněný prostor, který mi dělá dobře.

,,Neboj, Chrosťo. Dvě a půl hoďky a budeme tam." Rozhlédne se okolo sebe, a když vidí, že nikdo s instruktorů ani spolužáků nekouká, vtiskne mi malou pusu do vlasů. Lehce se pousměji a pocit bolesti hlavy mně pak nějak přešel. 

••••

Ani se Kájovi nedivím. Taky pomalu ztrácím nervy, už mně nebaví tu sedět! Já jsem aktivní člověk, ksakru a teď si vemte, že už i Kája (jakožto člověk moc neaktivní) se potřebuje hýbat! 

,,Tak co? Jak se těšíte na lyže?" Paráda, ten mi tu chyběl. Přiložím si prst k ústům, naznačujíc zrzounovi, že Kája spí a byl bych velice nerad, kdyby ho vzbudil. ,,Ah, jasně." kývne, když vidí klidnou tvář spícího Káji. ,,Jak se těšíš na lyže?" zopakuje otázku, jen začne šeptat. Protočím očima a s povzdechem odpovídám.

,,Jo, hrozně se těším." Obzvlášť, když tam ty, jedeš jako instruktor. Probleskne mi hlavou.

,,Ah, jojo. Bude to fajn, uvidíš." mrkne na mně a konečně jde otravovat život někomu jinému. Zase se zahledím do mobilu a projíždím sociální sítě. Omylem zahlédnu ve svém zorném poli spícího Chrostíka na mém rameni a neodolám té hříšné myšlence, kterou jsem právě dostal. Najedu v telefonu na ikonku fotoaparátu a jedním kliknutím mám jeho spící snímek zvěčněn navždy. Samozřejmě fotku hned nastavuji jako zamykací tapetu obrazovky. Na hlavní tapetě mám Kájův dárek, co jsem dostal k Vánocům. Namaloval mi portrét, šikulka. Dostal jsem záchvat breku, protože nic krásnějšího jsem v životě nedostal a taky proto, že můj dárek byl oproti jeho dárku jako hromada hove- ehm, hnoje. Voňavka a vlastnoručně vyrobený foto-rámeček s naší fotkou. Něco originálnějšího jsem vymyslet nemohl... Zatřesu hlavou, abych tuto hrůznou vzpomínku vyhnal z hlavy.

Po asi dalších patnácti minutách se opravdu začínám nudit. Kája stále spí jako zabitý a ostatní v autobuse poslouchají něco ve sluchátkách, jenže mně už ani nebaví poslouchat tu hudbu! Po projíždění kontaktů (ano, opravdu jsem se nudil až tak, že jsem projížděl kontakty) narazím na jeden, který jsem už hodně dlouho nepoužil. Nese jméno Rick a je přidán na černé listině. Možná... možná bych ho mohl konečně odblokovat. Přece jen, bavíme se už normálně a vypadá to, že si on city ke mě už nějak srovnal, takže-

,,Pomalu si začněte balit věci, ještě chvíli a budeme tam." zařve jeden z instruktorů přes celý autobus. Hodím po něm nevraživý pohled a podívám se na Káju. Naštěstí ho řev neprobudil. Byl bych nerad, kdyby byl rozmrzelý a nevyspalý. Řekl jsem si, že mu věci pobalím nějak rozumně sám a nechám ho ještě chvíli spát. ,,Jsme tady!" začaly pištět holky, sedící v zadní části autobusu. Hm, tak ho asi spát nenechám. 

,,Káji..." zašeptám mu do ucha a prohrábnu vlasy. Z jeho strany se ozve jen nesouhlasné zakňučení. No výborně, přesně tohle jsem nechtěl. Ještě jednou ho pohladím ve vlasech a rozhlédnu se, jestli někdo nevejrá. Když je vzduch čistý a autobus téměř prázdný, vtisknu mu letmý polibek na rty a ještě jednou zašeptám jeho jméno. Usměje se, protáhne se a otevře jeho azurově modré oči. 

,,Už jsme tady?" zeptá se ještě rozespale.

,,Ano. Tak se rychle obleč a jdeme. Ostatní už čekají venku." popadnu můj i jeho batoh a vycházím z té smradlavé rozdrncané plechovky jako první. Nechci, aby to bylo podezřelé, že jsme tam oba byly déle, než bychom měli a vylezli společně. Ty narážky si dokáži živě představit. Mávnu na Ondru a Lukyho, že tu jsem taky a mohli by mi věnovat trochu pozornosti. Zařadím se mezi ně a čekám, co se bude dít. Zachvíli vyleze z autobusu i Kája a schytá od instruktora káravý proslov, že není na dovolené s rodinou, že musí dávat pozor, co se kolem něj děje! Se skleslým obličejem se dobelhá až ke mně a celý promrzlý přebere jeho batoh. Ah, ani nevíte, jak rád bych ho schoval ke mě do tepla, jen kdyby tu nebylo tolik lidí! 

Instruktor začal vyprávět něco o bezpečnosti, chování, uklízení pokojů a dalších zbytečných věcech. Potom si vzal slovo zrzoun, no to už jsem nevydržel a začal s Ondrou probírat neskutečné hovadiny, třeba jeho značku lyží a tak. Když se všichni dostatečně vykecali, mohli jsme si vzít ze zavazadlového prostoru kufry a začalo rozdělování pokojů. Všichni se nahrnuli do chaty, kde ze sebe okamžitě začali sundávat všechno oblečení, protože bylo přetopeno, ale jen co jsme vlezli do společenské místnosti, zase se půlka třídy vracela zpátky aspoň pro mikinu, jelikož paní správkyně nechala otevřená okna a nikdo je nesměl zavřít, dokud nepřijde. Všechno se uklidnilo a čekalo se, až zrzoun přečte seznam s rozdělenými pokoji. 

,,Pája, Darina, Vivi, pokoj číslo 15." Holky s radostí zapištěly a otřásla se zem, když se Darina hnala přes půlku místnosti pro klíč, co držel Kryštof.  Zemětřesení ustalo a on pokračoval. ,,Míšo a Terez, vy máte pokoj spolu. Číslo 16." Tady se to obešlo bez větších caviků, jen si plácli a taky se odebrali na pokoj. No a nemohli bychom to být mi, kdyby jsme nezůstali poslední. Zbyly tři pokoje, z toho jeden byl pro Kryštofa.

,,Martine a Kájo, vy budete mít pokoj spolu." Usmál jsem se na Chrosťu a ten mi spokojený úsměv oplatil. ,,A ještě s Rickem." Podal mi klíče a já myslím, že tenhle lyžák asi někdo zemře...

Tááák, další kapitola! Tak co? :D Jak si myslíte, že se příběh vyvine dál? Myslíte, že budu tak zlá, že nacpu Ricka k nim do pokoje, nebo se to vivine úplně jinak? No, nechte se překvapit :) Ale byla sranda, psát tuhle kapitolu, jelikož jsem si obnovila pár vzpomínek z mého lyžáku :D Pokud máte taky nějakou vtipnou vzpomínku, nebojte se o ní podělit v komentářích, ráda si počtu :D No a to je vše, tak u další kapitoly! :)