Je spousta lidí, kteří nepodporují lásku stejného pohlaví. Tito dva kluci o sobě absolutně nic nevěděli, ale celý jejich život se převrátil vzhůru nohama jen jak otevřeli dveře od pokoje na intru.
Karel Kovář- slušně vychovaný kluk, ale taky si obča...
,,Martine, z toho bude problém. Co pak jako řekneme ve škole? Promiňte, seděli jsme na vyhlídce a užívali si?" napadlo mě, když jsme tam takhle seděli asi deset minut. Je tu vážně nádherně. Možná je trochu zima, ale tak co bych čekal v prosinci?
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Není to sice nejkrásnější výhled, který jsem kdy v životě viděl, ale když tu se mnou je Martin... Dodává to tomu takové kouzlo. Malinko se ošiji, protože se mi pod svetr dostane chlad, který může za tu ledovou pokrývku všude kolem. Chlad ale mizí, když se Martinovi ruce obmotávají okolo mé hrudi a malinko mě přitahují k sobě. Já si užívám to protější teplo a jelikož mi je vážně celkem zima, tisknu se blíž.
,,Takže..." odkašlu si. ,,Mohl bych se teď omluvit a vzít to zpátky?" neodpovídá. Jen cítím jak jeho stisk zesílí a opře se bradou o mou hlavu.
,,Možná, až se omluvím já."
,,Myslím, že na tom máme oba dva podíl."
,,Souhlasím." přitaká.
,,Tak na tři?"
,,Fajn."
,,Raz..." počítání započíná on.
,,Dva..." pokračuji.
,,Tři." dokončí co začal.
,,Omlouvám se." řekli jsme zároveň, jako přesně seřízené hodinky. A pak nastal pocit úlevy. Takový divný tíživí pocit, kterého jsem se od naší hádky nemohl zbavit byl ta tam. Zase bylo uvnitř to příjemné teplo.
,,Taky se ti tak ulevilo?" zašeptá.
,,Víc, než si myslíš." zakloním hlavu dozadu a nečekaně dostanu malý polibek na nos. Hlavu zase narovnám, odendám jednu Martinovu ruku z mé hrudi a propletu naše prsty.
,,Nemyslíš, že by bylo dobré, kdyby jsme si teď všechno řekli?" řekne Martin a celkem mě zaskočí. Vlastně ani nevím, jestli to chci ještě vědět.
,,Fajn. Uvědomil jsem si, že mám vlastně taky tajemství." vzpomenu si, že Martin neví o mém kamarádíčkovi z viššího ročníku.
,,Vážně? No vida, tak jestli chceš, můžeš začít."
,,Mám nového kámoše."
,,A to má být tajemství?"
,, Je z druháku."
,,C-cože?"
,,To čumíš, co?" uchechtnu se. ,,Takovej autista jako já má kámoše druháka."
,,No.. Abych pravdu řekl, tak mě to trochu vykolejilo." zasměje se. ,,A jak se jmenuje?"
,,Kryštof. Zrzavé vlasy, přijmení neznám." odpovím mu ledabile.
,,Absolutně netuším o koho se jedná, ale dobře. Teď je asi řada na mě, že?" zas ten nervózní úsměv.
