Mavy- Nitky osudu✔|PROBÍHÁ KOREKCE|

#31

,,A kdy jsi to zjistil?" neodpustil jsem si tuhle otázku.

,,Někdy ve vašem věku." pokrčil rameny a usrkl z hrnečku.

,,Tyjo, tak to jsem nečekal. Sakra, tahle škola se mi fakt začíná líbit." zasměje se Martin a natáhne se po mém hrnečku. Naštěstí stačím zareagovat a hrneček po stolu šoupnu dál od něj. ,,Kájo..." zamručí nespokojeně a znovu se sápe po hrnku.

,,Ne. Měl sis udělat svoje." vypláznu na něj jazyk a jako na truc se před ním schvávně napiji.

,,Prosím!"

,,Ne!"

,,Ale ono už tam asi není mléko!"

,,A mě to dáváš za vinu?"

,,Ehm," odkašlal si Kryštof, aby jsme brali na vědomí, že on tu s námi sedí taky. Uklidnily jsme se, ale v momentě, kdy Martin zaregistroval, že nedávám pozor, hrníček popadl a stejně se napil. Radši jsem ho už neřešil a znovu se obrátil na Kryštofa.

,,Můžu ti říkat Kikine?" vypadla ze mě otázka, na kterou ani nevím jak jsem přišel.

,,Já nevím. Takhle mi říká jen mamka. Ale tak jestli chceš." zasměje se a přes stůl se nahne blíž.

••••

Kryštof se mi nelíbí. Už od prvního pohledu mi prostě nesedl. Má u mě jen malé, bezvíznamné plus a to za to, že vypadá trochu jako Ed Sheeran. A taky nechápu, proč se teď naklání blíž ke Kájovi?

,,Kryštofe?" upoutal jsem na sebe pozornost. ,,Zbylo v ledničce ještě nějaké mléko?"

,,Nevím, nejspíš jo. Podívej se." pokrčil rameny. Zvednu se, dojdu až k lednici a k mému překvapení vážně něco zbylo. Zbytek přelévám do hrnku a ohřívám. Otočím se a Kryštof je ke Kájovi snad ještě blíž než předtím a Karel se něčemu (nejspíš velmi vtipnému) hihňá! Tak to ne! Můj osobní majetek, nesahat! Mikrovlnka zacinká. Vyndám mléko a sedám si zpátky k nim. Jsem tu jak páté kolo u vozu. A protože mě asi ten nahoře nemá rád, začne se blbě culit i Kryštof!

,,Jej, jsem to ale nešika!" vyleju si mléko do klína -abych na sebe strhl pozornost, ale zjišťuji, že to tak dobrý nápad nebyl. Snažím se zakrýt bolest, kterou mi teplota mléka způsobila. Oba dva se přestali gebit, takže to zabralo.

,,Martine? Jsi v pohodě?"

Právě jsem si vylil vařící mléko do klína, co myslíš?

,,Jo, jo. Ale celkem to bolí... Nepůjdeme už na pokoj?" udělám psí očka. Chvíli tak nedůvěřivě kouká, ale pak si naposledy lokne mléka, hrnek strčí do dřezu a chystá se odejít.

,,Kikine? My už půjdeme, jo?" rozloučí se.

,,Vážně? Oh, to je škoda. No, tak já nejspíš půjdu taky." dopije zbytek v hrnku.

,,Ještě se vlastně nemusíme loučit! Přeci jdeš kousek s náma!" napadne Karla a mě už to vážně přestává bavit!

,,Vlastně ano! Já na to zapoměl!" začne se smát a Karel se k němu přidá. Stojíme v rámu dveří a ti dva se div neudusí.

,,Ha, ha, ha." zabrblám. ,,Jdeme." zhasnu, zavřu dveře a vykročíme.

***

,,Bylo to fajn, že?" zeptá se mě Karel hned jak zabouchneme dveře od pokoje.

,,Jo, záživnější věc jsem v životě nezažil." protočím očima a chystám se zalést si do postele.

,,Ale notak Martine! Co se ti nelíbilo?" svraští čelo a založí se ruce na hrudi.

,,Co se mi nelíbilo?" povytáhnu jedno obočí. ,,Třeba: Ještě se nemusíme loučit, jdeš kousek s náma!" napodobím Karla. ,,Máš pravdu já na to zapoměl!" předvedu i Kryštofa a pak to, jak se oba pištivě smějí.
Mezi mou skvělou imitací má Kája nastavený bojový postoj. Což znamená: ruce v bok, přivřená víčka, hlava nakloněná malinko doprava a zaťatá čelist.

,,No jo, ale Kikin je fajn!" prskne.

,,Jo, normálně jsem z něho celej vodvařenej..." nezaujatě lezu pod peřinu. Když už se chystám přikrýt si i hlavu, abych nemusel koukat na ten Karlův obličej, ten blbeček na mě skočí a začne mě lechtat!

,,Tak jo! Dost! Co po mě chceš?!" obě jeho ruce uvězním ve svých dlaních, tak mu zabráním v pohybu. Nic neříká, jen se  naklání víc ke mě. Srdce se mi rozbuší a čekám, až se přiblíží úplně. Naše dechy se mísí, rty se mi začínají třást. Nakonec, když už to na můj vkus trvá příliš dlouho, pohnu hlavou víc dopředu a tak naše rty spojím. Pouštím jeho ruce a nechávám je zabloudit do mých vlasů. Já zapojím i ty mé. Využiji toho, že na mě Karel sedí obkročmo. Položím ruce na jeho tváře a přes záda sjíždím rukama až na jeho zadek, který malinko zmáčknu. Sladce vzdychne a já si přeju, aby tenhle zvuk někdy někdo nahrál a já ho mohl poslouchat pořád.

Přetahuji mu triko přes hlavu, stejně tak  on mě. Je mi příšerné horko a snažím se ho ventilovat zrychleným dýcháním. Jelikož už to pod Karlem nemůžu vydržet, protože já potřebuji být ten dominantní, přetáčím ho pod sebe a začínám mojí obvyklou taktiku. Vím, že se mu to líbí. Mým rozkrokem se otřu o ten jeho, načež se znovu ozve ten rozkošný zvuk. Přes bradu, krk, hruď a břicho si dělám vlhkou cestičku, která vede až ke gumě jeho tepláků. Tepláky stáhnu malinko níž a jazykem znovu obtáhnu jejich linii.

Chci se dostat dál, protože dneska mi to prostě přijde jako vhodná chvíle. Přes řasy se podívám Kájovi do obličeje. Je vidět, že se mu moc nelíbí kam až chci zajít, ale nakonec jen zakloní hlavu dozadu a pevně sevře oči k sobě. Svolil. Tepláky z něj servu úplně. Začne se malinko třást a po celém těle mu naskočí husina. Stydí se snad? Abych ho uklidnil, na chvíli se vrátím zpět k jeho rtům a poté dokončuji to, co jsem začal. Kájovi boxerky letí do rohu pokoje a protože chci, aby se tak nestyděl a uvolnil se, svlékám si kalhoty taky.

,,Můžu?" zachraptím, než dovolím Kájovi poznat tu největší slast na světe.

,,D-do toho.. U-udělej mě.."

No, tak to by bylo všechno. Doufám, že jste spokojení, protože já se culím jako debil :D jo a Valentýnská jednodílovka (Bookwork- Larry Stylinson) už je u mě na profilu, tak jestli máte chuť, tak se jukněte... Ok, u další kapitoly ahoj :D