Mavy- Nitky osudu✔|PROBÍHÁ KOREKCE|

#25

,,Já.. byl jsem se projít. Nešlo mi usnout."
,,Aha.Tak dobrou Marťo." otočil se čelem ke mě a hlavu schoulil do mojí hrudi. 

Ah, proč?! Užírá mě svědomí, že tomuhle perfektnímu stvoření pořád lžu. Slíbil jsem, že nebudu lhát a od té doby se všechno jenom s*re! Kdybych to neslíbil, necítil bych se teď blbě!

Pohledem jsem znovu sklouzl na jeho klidnou tvář. Vypadal tak nevinně, když spal. Hřbetem ruky jsem přejel po jeho tváři. Začala na mě padat únava, tak jsem zabořil hlavu do jeho vlasů. Jeho vůně na mě působila jako chloroform a já okamžitě usnul.

••••

Nevěřím mu ani slovo! Nemohl jsem usnout, byl jsem se projít.. pche! To určitě! Odkdy se lidi češou, když se jdou sami projít po úplně prázdné chodbě? Ale páčit kde byl z něj nebudu. Buď mi to řekne sám nebo si to někde zjistím. Jedním si ale může být jistý. Zítra si to pořádně vypije...

***

Vzbudil jsem se dřív než Martin. Moje pomsta za včerejší noc právě započala. Rychle jsem na sebe hodil oblečení do školy, vypnul Martinovi nastavený budík, vzal černý lihový fix a nakreslil jsem krásného Hitlerského kníra. A samozdřejmě jsem nezapoměl na jizvu Harryho Pottera a pánské přirození přes půlku tváře a čelo. Tím však moje odveta zdaleka neskončila. Já ho naučím, lhát svému příteli. Tohle si za rámeček nedá.

••••

Protáhl jsem se, unaveně zakňučel a převalil se na druhý bok. Probudilo mě denní světlo. Moment... denní světlo?! Ale já vstávám ještě za tmy!

Vyletěl jsem do sedu a začal mžourat na hodiny, které vysely nad dveřmi. Jak jsem zpozoroval čas, jakoby mě někdo nakopnul do zadku, začal jsem po bytě lítat z místnosti do místnosti a hledat všechno potřebné. Na hygienu jsem kašlal, zaspal jsem! Otevřu skříň, ale nenacházím žádné oblečení! Ani to Karlovo! Rychle utíkám k posteli, chňapajíc po teplákovce, kterou jsem si vzal na mojí noční výpravu. Ještě házím do batohu učení a chci vyběhnout z pokoje. Zamčeno.

To určitě Karel, ale tohle jsme si nedomluvily! Když si dělám srandu já, tak se hroutí celý svět, ale když pan Karel, tak je všechno eňo-ňuňo! Na mě si ale jen tak nepřijde. Popadám klíč, který leží pod postelí. Je to ten klíč, který jsem si včera vybojoval. Odemykám, vybíhám, znovu zamykám a pádím směr škola.

••••

Dvanáct hodin a Martin stále nikde. Zajímalo by mě jestli spí nebo hledá únikovou cestu.

Znovu se zahledím na tabuli, ale přesně v momentě, kdy se učitel chystá napsat slovo objektiv, se rozrazí dveře a v nich stojí Martin. V teplákovce, s rozcuchanými vlasy a Hitlerovským knírem pod nosem. Paráda! Přesně takhle jsem si to představoval! Celá třída vyprskla smíchy včetně mě.

,,Dobrý den. Omlouvám se, zaspal jsem." zčervenal a sklopil zrak do země.

,,No jistě, tak se posaďte a o přestávku si laskavě omyjte ty hrůzy z obličeje. A počítejte s poznámkou." zaskřehotal učitel a Martin se celý zničený došoural k lavici.

Teď mi ho je trochu líto, ale nemá provokovat. Aspoň si zapamatuje, že lhát se nemá. A už vůbec ne příteli.

,,Co to má na ksichtě?" naklonil se ke mě můj spolusedící(Lukáš).

,,To je aby si pamatoval, že se nevyplácí být zlobivý kluk." odpověděl jsem a dál se věnoval tlouštíkovi u katedry.

Když se všichni uklidnily, učitel položil křídu, pohodlně opřel svůj zadek o roh stolu, vzal si třídnici a začal listovat mezi řádky. ,,Jak mi chce pan Rick vysvětlit jeho tří týdenní absenci?" vylezla z něj naprosto nečekaná otázka a přes dva obrovské popelníky na nose, díky kterým má údajně líp vidět, začal vyhledávat černé vlasy. Konečně je v tom davu našel. ,,No, tak jak? Proč je nemáš omluvené?"

,,Já? Promiňte, ale já se jmenuji Lukáš." ozvalo se vedle mě zmateně.

,,Zřejmě viděl černý vlasy, tak si tě spletl." zašeptal jsem směrem k němu, chechtajíc se.

,,Ha, opravdu vtipné. To si je mám obarvit na červeno, aby si mě už nikdo nepletl?"

,,Na červeno ne. Mohli by si tě plést s Ondrou. Červená a zrzavá jsou dost podobné barvy." zakřenil jsem se.

,,Něco k smíchu pane Kovář?"

,,Ne, pardon. Omlouvám se." hlesl jsem směrem k učiteli.

,,Tak kde je Rick? To znovu chybí?"

,,Ano," odpovědělo několik lidí naráz.

,,No," zaklapl třídnici a odložil jí na stůl. ,,Tak mu pak někdo dojdete dát papír s informacemi, které se vám teď chystám předat. Třeba vy, pane Kovář. Vy se pořád tak smějete, určitě vám to nebude vadit."

,,Hm." nasadil jsem uražený výraz a teď se ozval smích zase z Martinovi lavice.

,,Tak, abychom se dostali zpátky k tématu. Pojedeme na školu v přírodě. Samozřejmě až po Vánocích, které jsou již za dva dny, tudíž se vidíme zítra naposled. Vánoční besídka nebude, jelikož si myslím, že je zbytečná." po jeho slovech se třídou rozezněl šum a slova k protestu. ,,Uklidníme se!" zahulákal a znovu bylo hrobové ticho. ,,Abych vás i trochu seznámil s programem, budeme fotit, upravovat fotografie a zkoušet různé objektivi. Za svou práci budete samozdřejmě hodnocení." Páji ruka vyletěla nahoru, aby mohla položit otázku. ,,Ano, Havlíčková? Nějaký dotaz?" otráveně jí vyvolal a dal svolení k mluvení.

,,A bude to hotel nebo chatky? A budou tam dobře vařit?" třídou se ozvalo jedno velké jéžiš a několik lidí se pláclo do čela. Pavlína a její dotazy.

,,Všechny další informace vám poskytne tento informační lístek." zdvihl nad hlavu štos malých lístečků. ,,Kovář, pojďte to rozdat."

Proč já? To ho vážně tak žere, že se umím smát a on se jen celý rok ledově mračí?

Převzal jsem si lístky a začal je lavici po lavici rozdávat. Každému jsem rozdal po jednom papírků, až na Martina. Tomu jsem ještě do zadu stihl napsat vzkaz.

,,Pane učiteli, na mě asi nevyzbilo." přihlásil se o slovo. Ještě než učitel stihl něco říct, zakřičel jsem.

,,To nevadí! Já jsem si omylem rozdal dva, jeden ti dám." zvedl jsem se a plácl mu kus papíru na stůl.

,,Tak dík." zamumlal a papírek si po lavici přitáhl blíž.

Ah, tak to je konec dnešní kapitoly. A teď velmi důležitá otázka... chtěli by jste bonusovou kapitolu za 16 umístění v kategorii fanfikce? Napadlo mě, že by mohla být třeba z období, kdy spolu ještě Rick a Martin chodily, co vy na to? ;) Každopádně můžete si napsat, o čem by jste jí chtěli, teda pokud jí chcete ;) doufám, že se kapitola líbila :)