Mavy- Nitky osudu✔|PROBÍHÁ KOREKCE|

#21

,,Kájo, vstávej. Probuď se..." cítil jsem mírný tlak na rameni.

,,Ne, Martine prosím. Já nechci." odstrčil jsem jeho ruku a plný zoufalství jsem schoval hlavu pod peřinu.

,,Kájo, nedělej mi to ještě těžší. Už takhle mě mrzí to, že tam musím jít já a takhle se trápím ještě za tebe." odkryl mi peřinu zase z hlavy pryč, prohrábl mi vlasy a věnoval malý polibek na spánek. ,,Tak vstávej." pohladil mě a odešel něco štrachat do batohu.

Neochotně a hlemýždím tempem jsem se došoural do koupelny. Tam jsem se znovu málem rozbrečel při pohledu do zrcadla. Proč?! Proč ty vlasy jednou nemůžou držet tak jak mají!

Rozhodl jsem se to neřešit. Jdu do školy a ne se natřásat na módní přehlídku. Ikdyž, vlastně by to mohl být celkem dobrý zážitek, zkusit prezentovat nějaké oblečení. No, ale s mou postavou by mě asi těžko někam vzali.

,,Kájo? Jen ti chci říct, že by jsis měl pospíšit!" hulákal Martin za dveřmi.

,,Jáj, vždyť už jdu." po mých slovech jsem si vyčistil zuby, opláchl obličej a hurá do školy!

***

,,Martine?" špitl jsem směrem k němu, když jsem se ujistil, že je chodba intru naprosto vylidněná.

,,No?" šeptnul na zpět, ale stále koukal někam před sebe.

,,Nebude trochu nápadný, když se budeme držet za ruce?"

Martin trhnul hlavou ke mě a potom sjel očima na naše spojené ruce.

,,Hm." zabručel a dál se věnoval něčemu před sebou, ikdyž já jsem nic zajímavého neviděl.

Po chodbě jsme šli mlčky, vlastně jen do doby, než jsme potkali Ondru a Lukáše.

,,Hej, blonďatá hlavo!" zakřičel na Ondru a ten se okamžitě otočil. Něco řekl Lukášovi, ten se otočil též a po tváři se mu rozlil úsměv od ucha k uchu. Zastavily se a mi jsme je tak mohli dohnat.

,,Můžu se zeptat, co je tu k smíchu?" nedokázal jsem potlačit zvědavost, protože když jsme přišli blíž, začali se oba hihňat ještě víc.

,,N-nic, jen... je to trochu zvláštní vás vidět takhle a navíc, když vás může zpozorovat i někdo jiný, než mi." vyhihňal ze sebe Lukáš a mě okamžitě docvaklo, na co naráží. Martinovu ruku jsem okamžitě pustil.

,,Hlavně, že jsem tě na to upozorňoval." pokáral jsem Martina a nakrčil čelo. Co kdyby nás někdo viděl?!

,,No jo, ale já si nemohl pomoct;" těkl pohledem na Ondru a Lukáše a naklonil se blíž k mému uchu. ,,On to byl takový příjemný pocit, když někdo viděl, že patříš jen mě..." zašeptal.

,,Jak, patřím jenom tobě? Na to jsi přišel jak?" zasmál jsem se, ale potichu.

,,Jak jsem na to přišel? Nijak, ale jestli chceš, můžu ti to dneska večer dokázat." naklonil se ještě blíž a já cítil jeho dech na mém krku.

,,Ehm, ehm. Nechte si to na doma." odkašlal si Lukáš a oba nás sjel přísným pohledem.

,,Jo, sorry. Tak.. můžeme jít?" pobídl nás Martin a když se Ondra s Lukášem vydali před námi jako první, ještě mi stihl dát krátkou pusu na tvář, než jsme opustitily prostor intru.

***

,,Kájo!" slyšel jsem někoho volat mé jméno a když jsem zjistil, že to je Martin, koutky úst mi vyletěli k víšinám. Vyndal jsem posledních pár učebnic ze skříňky a zamířil k němu.